Příliš mnoho dní

Cesta letadlem

Emma si vzala magazín Elle a zaposlouchala se do své oblíbené hudby. Vybalila si bonbóny Nerds a pomalu cucala bonbón po bonbónu. Podívala se vedle sebe. Janette byla začtená do nějaké knížky s názvem Cestopisy, Neznámé ostrovy. Audrey si zapisovala recept do své přeplněné kuchařky a jedla při tom Cupcakes. Když se podívala na Sofii, ta se dívala na katalog plný outfitů, a Stella leštila svoje činky. Emma se zasmála: ,,Každá jiná. A přece se musí sblížit.'' Janette zaprotestovala: ,,Sakra! Já ten ostrov Tajemství nemůžu najít! Panebože!'',,Janette? Klid. Máme tu průvodkyni, nic se nám nestane.'' sykla Audrey, která už skoro usínala. Sofia odložila magazín a zašklebila se na Stellu. ,,Řekni mi laskavě, kdy budeš mít jako čas na posilování?'',,Na to se najde čas vždycky.'' odvětila Stella aniž by zdvihla oči od své činky. Sofia se zamračila a svůj magazín hodila do batohu. Potom vytáhla sluchátka, MP3 a zaposlouchala se do své oblíbené hudby. ,,Alespoň si jí pustím na plné pecky, abych tě neslyšela...'' zamumlala Sofia. Stella se ani nehnula od čištění a čistila svou činku dál. Emma usínala, až nakonec usnula úplně.  

O 3 hodiny později...

Emma s sebou lehce trhla. Otevřela oči a zjistila, že je v letadle. Lehce zaječela, když v tom si uvědomila, co se vlastně stalo. Seděla tu se čtyřmi neznámými holkami, jednou průvodkyní, jejím synem a pilotem letadla. Emma lehce strčila do Audrey. Audrey nespokojeně zamlaskala a spala dál. Všechna děvčata kromě Emmy spala. Emma se podívala na hodiny. 3:00 ráno. Mají doletět zhruba v 16:00. Emma lehce zpanikařila, snažila se hluboce dýchat. Snažila se vzpomenout na to, co jim říkala průvodkyně Lili. ,,Co to říkala? Prý bude průvodce nějaký syn... John? Cooper? Oliver? A prý je stejně starý... Hmm...''. Emma se dlouze zamyslela. Možná, že to nebude tak zlé. Možná, že měla sestra pravdu. Možná, že ten měsíc bude stát za to... Emma se uvolnila a zavřela oči. V hlavě jí stále znělo jedno jméno. Oliver, Oliver, Oliver...

8:00

,,Emmo? Vstávej. Jmenuje se Emma, že jo?'' ,,Jo krasavče. Kolik ti je?'' Emma pomalu otvírala oči. První pohled směřoval na chlapce. By vysoký, měl hnědé vlasy a velké hnědé oči. ,,Emmo? Jsi v pořádku?'',,Jo... Asi jo...''. Emma se na chlapce zahleděla pořádně. ,,Bože, je tak hezký...'' zasnila se Emma. ,,Já jsem Oliver. Těší mě.'' ,,Emma, ale to už nejspíš víš.'' Oliver se usmál. ,,Bože, má nádherný úsměv...''. Její myšlenky směřovaly stále na něj... Tenhle pohled Emmě připadal skoro věčný. Přitom netrval ani minutu... ,, Je mi špatně! Pomoc!" Oliver odtrhl pohled z Emminých očí a Emma se v tu chvíli probrala. Hodila pohled na Sofii, která se válela na zemi a držela si koleno. Než k ní stačil Oliver dojít, Stella vstala, vzala flašku s vodou a Sofii polila. Sofie lehce vyjekla a prudce vstala. ,,Myslím, že jí nic není." prohodila Stella a v klidu se posadila. Sofia vstala a Stellu probodávala pohledem. Stella však na dále leštila medaile a činky. Nějaká Sofia ji nezajímala. 

9:00 

,,Takže ahoj holky. Mé jméno je Oliver DeMarco a budu vaším průvodcem na této dobrodružné výpravě. Doufám, že si porozumíme. Je mi 18 let a miluji dobrodružství. Nemám rád ufňukánky a lidi, kteří se bojí nových věcí.'' Oliver se lehce začervenal, pročísl si své hnědé vlasy a nervózně se usmál na všechny holky. Emmě přišlo, jakoby se jeho pohled zastavil právě u ní. Emma se lehce usmála a svůj pohled zabodla do země. ,,Vy se mi snad také představíte, ne? Mám s vámi být měsíc, tak ať to stojí za to.'',,Já!'' zaječela Sofie dramaticky ,,Se jmenuji Sofia. Slyšíš to jméno? SO-FI-A! Už to jméno vypovídá o kráse, moudrosti a talentu. Já vím, nelichoť mi! Miluji módu a celou historii jakékoli známé módní značky vím zcela nazpaměť! Své tetičce Mauricii DeLaChantelle jsem ušila šatstvo za týden! A říká, že ze mě jednoho dne bude talentovaná módní návrhářka!'' Sofia se naparfémovala, uklonila se a poté pozorovala Oliverovu reakci. Oliver nevěděl co říci, zvedl obočí a nějakou dobu Sofii zmateně pozoroval. Sofia se zamračila. ,,Potlesk?'' řekla a uklonila se znovu. ,,Hele, klídek! Nebo z tebe dostanu cukrovku.'' Stella se zahihňala nad svým vtipem a zabodla do Sofie pohled. ,,Já jsem Stella. Mojí náplní je posilování a sportování. To je asi všechno, co bych o sobě řekla.'',,DOUFÁM, že používáš alespoň deodorant. Možná máš svaly, ale smradem kluky neomámíš.'' řekla uznale Sofia. ,,Pořád lepší svaly než umělý nehty frajerko. Lepší smrdět potem než odlakovačem a parfémem, ve kterém se snad marinuješ.'' ,,Tak dost holky. Teď ty...Audrey.'' Oliver se povzbudivě usmál na Audrey. ,,Já miluji vaření. Počítám s tím, že budu na výpravě připravovat pokrmy. Mám několik ocenění a už jsem vařila i některým známým osobnostem. Moje jahodové cupcakes jsou dokonce vyhlášené. Mám jich pár s sebou. Dáš si?'' ,,Ne, díky. Já si musím hlídat postavu, aby mi šlo to surfování lépe. Kdybych vážil víc, surfování mi tolik nepůjde.'' Usmál se Oliver a podíval se na Emmu. ,,Víš, musíš cvičit, cvičit a cvičit.'' zasmála se Stella. ,,Cvičím každý den.'' odvětil Oliver. ,,Já jsem Janette.'' začala bez vyzvání Janette. ,,Jsem taková chodící encyklopedie. Všichni mi tak říkají. Vyhrála jsem 35 matematických soutěží a 8 literárních, k tomu 2 na gramatiku anglického jazyka. Prostě génius.'' zatleskala si Janette. ,,Páni'' zatleskal Oliver a Sofia jen zakroutila očima. ,,A teď ty.'' kývl hlavou na Emmu. Emma zčervenala. ,,Já jsem Emma. Píšu články do školních novin a ráda surfuji. Vždy, když jedu s rodiči a sestrou na dovolenou, pořád surfuji. Taky mám ráda jógu, ráda čtu a ráda zpívám.'' Oliver se na Emmu dlouze zadíval. ,,Vážně? Taky miluji surfování a jógu.'' Následoval pohled z očí do očí. ,,No jo, jasný, máte toho hodně společnýho.. Ví tady alespoň někdo, kdo je Louis Vuitton?'' zvolala otráveně Sofia. 

15:00
Emma zvedla oči od knihy a podívala se na hodiny. 15:00. To už jen hodina? Podívala se na spolucestující. Sofia se nervózně kroutila na sedadle vedle Stelly, Stella už se nevěnovala svým činkám, ale vydatné stravě, Janette s Audrey si povídali o nějaké záchranné potravě a Oliver četl knížku. Emma se znova pokoušela začíst, ale jako by to nešlo. Něco jí stále táhlo k tomu, aby zvedla oči na Olivera. ,,Ale no tak, soustřeď se!'' povzbuzovala se Emma a broukala si písničku How deep is your love?. Když už se opravdu začetla, neuvědomila si, že si broukat nepřestala. Spokojeně přidala na hlasitosti. Když si všimla, že je v letadle ticho, zvedla zrak od knihy a zjistila, že na ní všichni udiveně koukají. Všechna děvčata se šklebila a Oliver se zahihňal. Emma zrudla. ,,Ach ne, nejradši bych se propadla do země... do vzduchu... no, jak to pojmout...'' zamyslela se. ,,Omlouvám se, nějak jsem se začetla...'' Emma zamumlala tuto větu a zrak zabodla na své boty. ,,Nic se neděje... Jinak, zpíváš moc pěkně.'' usmál se Oliver. ,,Neřekla bych. Alespoň ne tak hezky, jako já.'' řekla uraženě Sofia a s těmito slovy začala zpívat tu samou písničku. ,,Sofie zmlkni! Nechci, aby se letadlo zřítilo. Leteckých katastrof není málo... '' vykřikla Stella.