Příliš mnoho dní

Den 8 a 9-Let it rain

,,Tak co to bude dneska?" ,,Dnes se podíváme na počasí. Zkusíme ho předpovědět." ,,A jak?" zasmála se Stella. Všichni byli stále ještě mile překvapení nad úbytkem dní na ostrově. Čas se velmi rychle krátil. 

,,Dnes Vás to naučím, jen chvíli počkejte, pro něco si dojdu do chatky..." 

Hned chvíli poté, co Oliver zašel do své chaty, začalo lehce poprchávat.

,,Tak holky, mám tu ty materiály, které-" ,,Mám dojem, že počasí už máme jasné, Olivere."

-------------------------

Když začalo pršet, zdálo se to jen jako lehká přeháňka. Kapky lehce dopadávaly na hladinu moře, které bylo do této chvíle klidné. Palmy začaly šumět mnohem víc a potichu hřmělo.

,,Tohle vypadá jen na přeháňku. Myslím, že za hodinu to přejde."

Jak se ale ukázalo, Oliver se šeredně spletl. Hodina se přeměnila na čtyři a ty se přeměnily na celou noc. Ráno Emu probudil zvuk kapek deště dopadajících na skálu a na hladinu moře. ,,Vážně přeháňka?" zeptala se a promnula si oči. ,,Vypadá to, že to jen tak nepřejde. Můžeme to alespoň využít k nasbírání vody." ,,A co budeme dělat celý den?" ,,No, nic mě nenapadá. Normálně bych volný čas využil k nějakému úkolu, ale Lili je dnes celý den pryč. Celkem mě děsí důvod, proč dnes není ve spojení.  Zase vymýšlí nějaký plán. Čeká nás opravdu pestrý program, tomu věřím." ,,Já asi půjdu cvičit. Nemám na to skoro vůbec čas, a jak jinak využít deště, než si jít zacvičit?" ,,Dobrý nápad Stello. Já budu asi číst, měla jsem za tento týden přečíst dvě knížky a stále jsem na jedné. Musím to dohnat." ,,Já si zase půjdu ušít vestu. Ještě, že jsem si s sebou vzala svoje šití do kapsy." ,,A já bych mohla uvařit. Pořád tu máme nějaké mořské plody a myslím si, že všichni bychom chtěli jíst." 

Stella šla do vedlejší jeskyně a Janette také, obě potřebovaly na svou práci klid. Sofie si sedla vedle Janette a Audrey si zabrala druhou část jeskyně, ve které všech pět dívek bydlelo. Emma zůstala sedět vedle Olivera. Asi pět minut převládalo trapné ticho. 

,,Nejspíš půjdu psát nějaký článek. Když prší, vždycky něco vymyslím." 

,,Počkej Emmo. Chci se ti omluvit, vážně jsem se spletl. Asi to mezi námi už nebude jako dřív, ale-" ,,Víš, možná, že jo..." 

Emma se na Olivera otočila a doufala, že neodejde. Neodešel.

Oliver vstal a objal Emu okolo pasu. Začal jí líbat, přičemž ji vedl směrem k dece rozestlané na zemi. Ema se nechala vést a nepřestávala. Lehl si a usmál se. ,,Dobré je to, že se nic nezměnilo." ,,Také jsem ráda, Olivere." zasmála se Ema.

Když se Ema probudila, bylo zhruba šest hodin večer. V momentu, kdy vedle sebe uviděla Olivera, nejdřív se trošku lekla. Uvědomila si, že neleží v jeskyni, ale v Oliverovo chatce. Pomalu s ním zatřásla. On se však jen otočil a usmál se. ,,Olivere, vstávej!" zahihňala se Ema. ,,Jdeme na večeři, nebo na nás nic nezbude. A já už mám hlad jako vlk." 

Ema slezla a oblékla se, poté otevřela dveře. Oliver pomalu vstal a vydal se za ní. ,,Tak jdeme."

,,Dobrý večer, kde jste byli?" zasmála se Audrey. ,,To není důležité, spíš nás zajímá, zda na nás ještě něco zbylo..." ,,Ano, dobrou chuť." usmála se Janette a oběma podala talíř s večeří. 

,,Teda Audrey, jsi vážně umělkyně." ,,Děkuji. Tohle mě prostě baví." 

Pršelo až do večera a ještě celou noc. Tyto dva dny si sice odpočinuli, to však netušili, co je čeká další dny na ostrově Tajemství...