Příliš mnoho dní

Hot weather/Den 5 z 31

Emma se vzbudila do horkého dne. Jako první jí napadla voda. Už se vytvořila? Bude jí dostatek pro všechny? Rychle vyskočila a utíkala k tomu místu, na kterém se včera voda tvořila. ,,Holky, vstávejte, tohle musíte vidět!" Nejdřív přiběhla Sofie, která začala tupě zírat na kýbl plný vody. ,,Ale, to není možné, vždyť..." Poté přiběhla Stella a Janette, nakonec i Audrey. ,,Jsme vážně šikovné! Tenhle kýbl postačí pro nás pro všechny." ,,To ano. Jen se bojím, aby to stačilo Oliverovi." ,,Jsem si jistá, že mu to postačí. Ta voda je hlavně pro nás, on chce jen vidět, že jsme schopné spolupráce a že to dokážeme."

-----------------------

15:00

,,No to teda zírám." Oliver stál s otevřenou pusou nad kýblem. ,,Koho napadlo udělat tohle?" ,,Emmu." Oliver se podíval na Emmu. Podíval se dlouze, jako by jí chtěl jediným dlouhým pohledem něco naznačit. ,,Gratuluji." Emma cítila jak se jí podlamují kolena. Ten pohled skoro nevydržela. ,,Děkuju." téměř zašeptala.

,,A co budeme dělat dneska Oli?" zeptala se Sofie a přitom si natočila pramínek blonďatých vlasů na prst. ,,Ona si prostě nedá pokoj." pomyslela si Emma. Ale proč jí to vlastně zajímalo? Oliver jí už snad nechtěl, nebo ano? Nebyla si vůbec jistá, vlastně nevěděla, jestli ho chce ona sama. Byl hrozně hezký, hodný a chytrý, ideální kluk... ale věděla, že to nemůže fungovat. Chvíli by si Skypeovali, možná tak půl roku. Poté by se dohodli, že vztah na dálku nemůže fungovat a Oliver by si našel zase někoho nového v další generaci studentů. Tohle by jí bolelo snad ještě víc než ta situace, ve které se právě ocitá.

Ze snění jí vytrhl Oliverův hlas. Jestli on přemýšlí o tom samém, co Emma? ,,Dnes Vám dám krátkou přednášku o podnebí a terénu na tomto ostrově. Možná Vám dám i pár úkolů. Tak se posaďte do jeskyně prosím."
-------------------
,,Ostrov je místo, které je pro trosečníky hodně nesnadným místem. Díky tomu jste alespoň připraveny čelit několika nástrahám, které Vás čekají v budoucím životě. Musím Vás pochválit, jste opravdu velmi šikovné, tedy alespoň zatím. Z těch pěti generací, které už tu byly, jste vy ta nejšikovnější. Což je celkem k smíchu, vzhledem k tomu, že jste ta nejhůř složená skupina. Nemáte mezi sebou žádného kluka a ani se nemáte moc v lásce. Ale můžu Vás ujistit, že na konci zájezdu z Vás budou nejlepší přítelkyně." ,,S tím bych si teda vážně nebyla tak jistá." zasmála se Sofie a podívala se na Stellu. ,,Nepřerušuj mě, prosím." ucedil netrpělivě Oliver.

,,Tak jedeme dál. Teď už k té přednášce. Máte opravdu štěstí, že je tahle věc jen na oko.Je dobré, že jste ve skupině po pěti. Kdyby jste tu byly samy, cítily by jste se samotné a nudily by jste se. Takhle si alespoň můžete s někým povídat. Dobré je si sestavit denní program. Prozkoumejte ostrov, každou jeho skulinku. Máte štěstí, že jsme našli jeskyni, která není zaplavována. Máte také dobré, že jste našli kousek hlíny, to se na ostrovech nestává. Ano, tenhle ostrov je vcelku veliký a má řadu vedlejších ostrovů, ale ne vždy na to budete mít štěstí. Pokud by jste neměli takový přísun vody, musíte buď destilovat mořskou, nebo počkat na tu dešťovou. Nebojte se vyrazit po ostrově i v noci- může se Vám to hodit. V noci tu žije několik živočichů." Emma si pomyslela, že by to dnes v noci mohla zkusit. ,,Velkým užitkem na ostrově jsou palmy. Můžete je použít k několika věcem. Například můžete vzít větve k přístřeší, nebo vlákna nedozrálých plodů na výrobu provazů, to by se mohlo hodit, takže to dnes zkuste. Předpokládám, že to využijete v budoucích dnech. Dále třeba k potravě, mléko k pití, skořápky jako nádoby. Pijte kokosové mléko, to je pro Vás nejlepší. Můžete si vyrobit i kokosový olej, což také udělejte, nebudete spálené. Takže si dneska vyrobte lano a kokosový olej. To je vše. Nějaké dotazy?"

17:00

,,Lano je hotové." usmála se Stella. ,,Jak jste na tom s olejem?" ,,No, zatím nic moc, ale snažíme se. Měl by být hotový tak do hodiny, už máme nasekanou dužinu a vystavujeme jí slunci, jak říkal Oliver." ,,Já se asi v noci půjdu podívat po ostrově, půjdete se mnou? " ,,No, já nevím Emmo, trošku se bojím, takže to asi nechám na jindy." odpověděla Sofie. ,,Já a Janette jsme se domluvili, že si zahrajeme dnes večer jednu hru. Takže taky nepůjdeme." ,,Co ty Stello?" ,,Já jsem docela unavená, promiň. Ale kdyby něco, zařvi a uslyšíme tě." ,,Dobře."

18:25

Olej už byl hotový. ,,Ten olej necháme na ráno, každá se jím namažeme." ,,Že nás to nenapadlo dřív, že?" zahihňala se Sofie. ,,Že to nenapadlo zrovna tebe, tomu se ani nedivím." ,,No to samé si myslím o tobě, Stello. Je jasné, že o sebe moc nepečuješ." ,,Víte co? jdu spát. Nemám náladu na to se s ní hádat." ,,Ale Stello, vždyť je teprve půl sedmé." ,,Nevadí, stejně jsem unavená, takže dobrou."

,,Já už se asi taky odeberu ke spánku. Dobrou noc."

,,Tak jsme tu zbyli už jen my tři." Audrey a Janette hrály karetní hru. ,,Chceš se přidat Emmo?" ,,Ne, díky." usmála se Emma.

22:00

,,Já už půjdu, ale děkuju, že jsi se mnou hrála Janette." ,,Není zač, také děkuju." ,,Zvládneš to Emmo?" ,,Jo, nemějte strach, půjdu se projít jen kousek. A kdyby něco, hned několik metrů odsud je Oliver. Když tak za ním zaběhnu." ,,Dobře, tak se opatruj. A nebuď venku moc dlouho!" ,,Neboj se Audrey, dobrou."

----------------------

Emma se pomalu procházela po teplém písku. Už nepálil, ale byl příjemně hřejivý. Noční ostrov byl krásný. Nad hlavou jí zářily hvězdy, které se odráželi od lesklého, klidného moře. Palmy se tiše vlnily ve větru. Společně tvořily melodii. Emma se kochala tím krásným pohledem. Tohle doma nezažije. Domov. Najednou si vzpomněla a začalo se jí stýskat. Bylo to tu vcelku hezké, ale domov je domov. Když se zamýšlela nad vším, co jí chybělo, najednou do něčeho kopla. Narazila do palmy, která jí křížila cestu. Svalila se do písku a bolestí zaječela. Takhle daleko jí nemohl nikdo slyšet. Holky byly několik metrů odsud a Oliver také. ,,To snad není pravda, zůstanu tu až do rána." Najednou slyšela kroky. Začala se bát. Co když jsou to lidojedi? Nebo domorodci? Před tím jí Oliver nevaroval. Pomalu zavřela oči a začala se modlit. ,,Kdo to je?" Tenhle hlas by poznala na míle daleko. ,,Olivere? Olivere! To jsem já!" ,,Emmo!" Oliver k ní přiběhl a posvítil si na ní malou lucernou. ,,Emmo, co tu sakra děláš? Proč nejsi v jeskyni a proč ležíš na zemi?" ,,Říkal jsi nám, že se máme podívat na noční ostrov. Tak jsem šla." ,,Ale myslel jsem tím ve dvojici. Proč s tebou nikdo nešel?" ,,Nikdo nechtěl. Všechny holky už spí..." ,,Ty jsi se snad zbláznila. Víš, co se ti mohlo stát? To jsi celá ty."

,,Půjdeš se mnou do mojí chaty. Podívám se ti na tu nohu. Tak pojď. " Emma se pokusila vstát, ale hned zase upadla. ,,Moc toho neujdu." Oliver povzdychl a vzal Emmu do náruče. ,,Jsi vážně zlobivá." ,,Já vím."
-----------------------
Za pár minut už byli v chatě.
,,Sem si lehni. Já tě prohlédnu." Oliver se otočil a ohnul se pro obvaz.
,,Vypadá to, že je to jenom naražené. Pro jistotu ti to ale obvážu." ,,Děkuju." Když jí nohu obvázal, podíval se jí do očí. Ona se také podívala. Pohled byl snad nekonečně dlouhý. Myslela si, že jejich pohledy nikdy neskončí, když v tom se k ní Oliver nahnul ještě blíž. Ona se nebránila. Oliver jí políbil. Polibek byl velmi jemný. Posadil jí na stůl a stoupl si k ní. Líbal jí dál, když v tom...
,,Ne, já nemůžu." odtáhnul se Oliver. ,,Ale co se děje? Pokračuj, prosím." zadívala se na něj Emma. ,,Ne. Máš přece kluka. Běž." ,,Ale koho? Nemám žádného kluka." ,,Emmo, já jsem o Steveovi slyšel." ,,Ale Olivere, to je jen-" ,,Běž prosím pryč." ,,Nech si to prosím vysvětlit, Oli-" ,,Běž pryč!!"
Oliver na ní zařval. Tohle neměl dělat. Emma se se slzami v očích rozběhla ven z chaty. Noc začala být chladná.