Příliš mnoho dní

Den D

Kap,kap,kap.
Emma rozlepila oči a pohled směřoval na okno. Okno plné tajemných kapek.
Kap,kap,kap.
Den D je tu. Emma se podívala do kalendáře. Na dnešní datum zde měla napsaná dvě slova. Dvě slova, mnoho různých významů.
Kap,kap,kap.
DEN D.
----------------------------------------------------------------------------------------------
Emma vstala. Přeběhla pokoj k přeplněným kufrům. Měla vše? Nechybí jí něco? Ťukla na displej svého telefonu. 8:00. Ve 14:00 odjíždí. Dva zmeškané hovory a to od Sofi a Stelly. Emma ťukla na ikonu Sofia. ,,Ahoj, Emm. Dneska sedíme spolu, aby bylo jasno. V tom letadle je to rozděleno na tři sedadla a potom na dvě. Sedíme na těch pro dva, jo?",,Ale sedadla nám rozdělí ten, kdo jede s námi, což je někdo, kdo se na ostrově vyzná ne?" prohodila Emma ospale. ,,No, ne! To nemůže. Prostě si sednu, ke komu budu chtít." ,,Ale může Sofie. Nemůžes se ním pohádat.",,Až to řeknu mému papa, požene ho k soudu!",,No jo, Sofie. Odpoledne." S těmito slovy típla hovor. V tom zazvonil telefon. ,,Kdo zas?" zaklela Emma. ,,Ahoj, u telefonu Stella. Sedíme spolu.",,Ale-",,Žádné ale. Čau." Emma si uvědomila, že Stella hovor típla. Hlavu zaryla do polštáře a mobil odhodila na křeslo vedle postele.

10:00

,,Dobré ráno zlato.'' zaznělo v kuchyni po příchodu Emmy. Emma se na rodiče usmála. Nemá cenu, aby brečela. Je lepší si užít tento okamžik. Okamžik, kdy je se svou rodinou. Před tím měsícem, který určitě neuplyne jen tak rychle. Sedla si na dřevěnou židličku a dlouze si přivoněla k zelenému čaji, který má nejraději. Napila se a snědla vafle s banánem a sirupem z agáve. Poté vyběhla do pokoje a pomazlila se se svým psem. Napsala všem svým kamarádům ze školy, že se jí bude stýskat. To aby věděli, že nezapomněla. Jen aby nezapomněli oni... Převlékla se a dlouhým krokem přešla ke knihovně, ze které odebrala ty nejdůležitější knihy. Přesně ty, na kterých jí záleželo a které četla pořád dokola. Nikdy jí neomrzeli. Sbalila si i nějaké příručky o přežití, i když věděla, že kdyby nastala nějaká nouze, mají s sebou někoho, kdo ostrovu rozumí. Neměl jim však pomáhat nějak často, proto si je vzala.

12:00

,,Dvě hodiny, dvě hodiny, sakra...'' pomyslela si Emma. Ten čas běží tak rychle... zatraceně! Zazvonil jí telefon a v něm zpráva od dívky jménem Terri. Terri nikdy nebyla její kamarádka, dokonce se nikdy neměly moc rády. ,,Ahoj Emm. Užij si to. Jo, vím, že se spolu nebavíme, ale určitě by jsi mi také popřála. Ty to zvládneš! Držím palce. XoXo, Terri.'' Emma byla příjemně překvapena. Terri patřila mezi ty třídní dívky, které ona se svojí nejlepší kamarádkou Lin nazývala 'Mean Girls'. Byly to holky velmi bohaté, ne zrovna příjemné. ,,Ahoj Terri, jo děkuju. Doufám, že to zvládnu. A nezáleží na tom, jestli se spolu nebavíme. Alespoň začneme. Emm.'' Emma se dlouze zamyslela, když v tom si všimla něčeho, co leželo na stole. Šla blíž a všimla si krajkového deníčku. Toho deníčku, který jí dala sestra, když byla Emma ještě malá. Emma se dotkla krajkového vzoru a deníček hodila do kufru. Může si občas zapisovat to, co bude prožívat.

14:00

Zadrnčel telefon. Emma pomalu přešla ke své skříni a oblékla se. Popadla kufr a vydala se s ním dolů. Svého pejska objala tak jako nikdy. ,,Tak jedeme.'' zazubila se Zoe. Emma se zamračila, protože nechápala, jak se může smát, když jí sestra za chvíli odjede. Zoe si povšimla Emmy a podotkla: ,,Já jsem se stala optimistou, na rozdíl od tebe. A ne, nebudu brečet, protože vím, že to zvládneš. Měsíc nic není. '' ,,Chtěla bych vidět tebe...'' pomyslela si Emma a s mamkou, taťkou a sestrou nasedla do rodinné Audi. Sice Zoe říkala, že se stala optimistou, ale Emma poznala malou jiskru slzy v jejím perfektně namalovaném oku. ,, Bacha, ať se ti nerozmaže linka." zahihňala se Emma. ,, Prosím tě, nebrečím..." řekla jen tak tak Zoe, aniž by bylo poznat, že brečí. Dříve cesta k letišti, která zabere ani ne 15 minut, teď trvala celou věčnost. Když konečně dorazili k letišti, Emma zadržovala slzy a slyšela, jak její maminka poplakávala. Emma jí chytla za ruku: ,,Neboj, určitě to rychle uteče.''. I když sama moc dobře věděla, že to tak rychle zase neuteče. Pomalu otevřela kufr auta a vytáhla cestovní tašku a kufr, obě dvě tašky zcela zaplněné. Tatínek vzal Emmě všechna zavazadla, i když byla těžká. ,,Díky tati.'' smutně se usmála Emma. ,,Za málo.'' Tatínek říkal, že nikdy nebrečí. Ale Emmě se zdálo, jako by se mu lesky oči plné slz. Když došli k přeplněnému letišti, ve frontě Emma zahlédla Stellu, Audrey a Janette. A Sofi zase nikde. Emma najednou zaslechla, jak někdo volá do mikrofonu: ,,Všichni, kteří jedou na soukromý let na ostrov Tajemství, ať se dostaví na začátek fronty. Děkuji." ,,Kde ta Sofi vězí...'' pomyslela si Emma. Audrey, Stella, Emma a Janette se pozdravili na začátku fronty. ,,Tak Emmo, my už jdeme. To zvládneš, jsi velká holka. My ti věříme. Papa.'' Zoe už opravdu vyhrkly slzy. Ale linky zůstaly celé. Jak to Zoe dělá? ,,Mějte se krásně, za měsíc.'' vyhrkla Emma, oči plné slz. Sevřela rodičům ruku, potom dala Zoe pusu na tvář. ,,Měj se ségra, za měsíc.'' Zoe s rodiči pomalu odkráčeli pryč, a když je Emma viděla už jen mizet za rohem, brečet začala ještě víc. Jen aby to rodiče a Zoe neviděli. ,,Ale no tak, nebreč. Měsíc uteče jako nic. A navíc se ti nic stát nemůže. Kdyby se něco dělo, máme přece průvodce a ten má lékárničku. A navíc máte mě. To stačí.'' ušklíbla se Stella. ,,Tobě se nestýská?'' ,,Jasně že jo. Ale nebudu tu brečet, stejně to neovlivním. A navíc, odpočinout si od pěti bratrů taky není na škodu.'' ,,Co? Pět bratrů?'' zasmála se Emma. ,,Jo, slyšíš dobře. A ne, taky to nechápu...'' Emma se zasmála. Tohle jí přišlo k smíchu. Pět kluků a jedna holka. ,,No ale neměř si mě tolik. Já je vždycky zkrotím. Proto taky sportuji.'' Emma se smála na celé kolo. Stella jen zvedla obočí. ,,Prosím všechny účastníky zájezdu na ostrov Tajemství, aby se OKAMŽITĚ dostavili na začátek fronty. Děkuji.'' ,,KDE JE, K SAKRU, TA SOFIE?'' zařvala Stella z plných plic. ,,No, hlasivky nemáš o nic méně silnější než ruce a nohy...'' zasmála se Emma znova. ,,Holky, holky! Jsem tu! Holkyy, počkejte, prosím!'' ,,No to je dost! Za pět minut odlétáte! Být vámi, hnu s sebou.'' zašklebila se letuška a elegantně přehodila nohu přes tu druhou. Sofie jen zakoulela očima a rozběhla se k letadlu, do kterého měla nastoupit. Když už všech pět dívek dorazilo k letadlu, neznámá dáma zvolala: ,,Ahoj slečny. Mé jméno je Lili a budu vaší instruktorkou na tomto zajímavém zájezdu. Říkejte mi klidně Lili. Teď vám řeknu, jak budete sedět v letadle. Poletí se necelé dva dny. Takže dnes přes noc. Takže, na troj sedadle sedí... Emma, Janette a...'' Sofie se zamračila ,,Audrey!'' ,,Neee, to ne, to ne! Já protestuj-'' ,,Být tebou, zmlknu. Bude to i horší.'' řekla Lili. ,,A Sofi a Stella sedí spolu. Chci vám ještě říct, že občas možná bude instruktorem můj syn, Oliver. Je moc milý, zhruba stejně starý. Příjemnou zábavu!'' ,,Příjemnou? No jasně!'' zařvala Stella. Emma padla na sedadlo vedle Janette a řekla: ,,Měsíc začíná. Těch příliš mnoho dní...''