He Changed My Life [Stilena] CZ

4. - ,,Stilinski, no time for jokes.''

Druhý den jsem nezaspala. Dopoledne proběhlo v klidu a u oběda jsme se zase sešli se Stilesem.

,,Můžu se Tě na něco zeptat?'' oslovil mě.

,,Jo."

,,Asi to bude znít vlezle, ale všimnul jsem si, že se s lidma tady moc nebavíš. Něco se stalo?''

,,Ne. Jen... Moje nejlepší kamarádka se před pár měsíci odstěhovala do Londýna,''

,,Chápu.'' Dál se neptal.

A takhle se to opakovalo každý den, tři týdny. Sešli jsme se u oběda, povídali si a občas se spolu po škole učili. Začínala jsem mít pocit, že mám nového kámoše.

Jednou ráno, tehdy byla docela zima, mi nechtělo nastartovat auto. Zanadávala jsem si. Na autobus bylo pozdě a já nevěděla, co budu dělat. Nakonec jsem z batohu vyndala mobil a volala Stilesovi.

,,Hej."

,,Gilbertová, co chceš?''

,,Stilinski, kde se teď právě nacházíš?''

,,Před barákem, startuju jeepa. "Pravdivost jeho slov potvrdilo vrčení motoru, které se ozvalo za ním.

,,Potřebuju pomoc.''

,,A kde jsi ty, dámo v nesnázích?''

,,Stilinski, na fóry není čas. Jsem před barákem a nejde mi nastartovat auto. Přijedeš pro mě?''

,,Popros.''

,,Stilesi,'' zkusila jsem to vlídněji.

,,Popros,'' poručil znova poměrně zostra, ale dokázala jsem si představit, že ve skutečnosti mu na tváři pohrává ten jeho provokativní úsměv.

,,Ok. Stilesi. Pro-prosím.''

,,Už jedu.''

Za pět minut už mi troubil za zády.

,,Díkybohu,'' zasmála jsem se.

,,Nemusíš děkovat,'' zašklebil se na mě z okýnka jeepu. Nasedla jsem k němu, praštila ho do ramene a zabouchla za sebou dveře. Stihla jsem se na něj otočit právě ve chvíli, kdy se mu na tváři objevil přehnaný bolestivý výraz.

,,Teda, Gilbertová. Ty jsi kůň,'' nadával mi a startoval. Věnovala jsem mu křivý úsměv.

,,A víš vůbec, co se stalo, Stiy?''

Zamračil se. Nesnášel, když jsem ho tak oslovovala. Ani Stilinski mu nevadil tolik, jako právě Sti. Při pohledu na jeho obličej jsem se rozesmála, ale dál čekala na jeho odpověď.

,,Ne. To fakt nevim,'' procedil naštvaně mezi zuby, ale bylo vidět, že ho to zajímá.

,,Bryan mě pozval na rande,'' vyjekla jsem radostí. Stiles se na mě otráveně podíval.

,,Kdo je Bryan?'' Zakroutila jsem očima.

,,Jeden z nejhezčích kluků na škole,'' vysvětlila jsem mu zasněně a vybavila si Bryanův úsměv. Vlastně se mi líbil už od druháku, ale nikdy mě na rande nepozval. Až do teď.

,,Ahoj Eleno,'' zastavil se u mojí skřínky. Jakmile jsem uslyšela jeho hlas, celá jsem ztuhla.

,,Čau,'' podařilo se mi odpovědět.

,,Hele, babe, nezašla bys třeba v pátek večer do restaurace?'' Vytřeštila jsem na něj oči. Zasmál se. Zjevně si užíval, jak jsem před ním pomalu padala do mdlob. Ale já vyrazila do protiútoku.

,,Slavný Bryan mě snad zve na rande?'' Teď zrudnul on. Ale přikývl.

,,Tak fajn, vyzvedni mě v sedm. Budu se těšit,'' vytasila jsem na něj a odkráčela pryč. Ještě mi pak hodnou chvíli hořely tváře.