He Changed My Life [Stilena] CZ

14. - ,,Something like a wolf."

Druhý den jsme měli takový volný. Vstávala jsem až v deset a ostatní taky tak podobně. Najedli jsme se a zbytek dopoledne jsme strávili poleháváním, povídáním a koukáním na televizi.

K obědu jsme měli objednanou pizzu. Byl to prostě takový ten líný den. Jenže jsem na tohle nebyla zvyklá.

,,Asi si půjdu zaběhat,'' prohlásila jsem. Bylo asi kolem druhý hodiny odpoledne.

,,Tak já půjdu s tebou. Ještě by ses ztratila. Kousek odtud je pěkný les,'' řekla mi Caroline.

Rychle jsme se převlékly a vydaly se ven. Cesta k lesíku zabrala asi patnáct minut.

,,Sen se asi neuskutečnil, co?" ptala se mě blondýnka. Zavrtěla jsem hlavou.

,,Ono to dopadne."

,,Ale já nechci, aby to dopadlo."

,,Eleno... Jste pro sebe jako dělaní."

,,Nechci zničit naše přátelství."

,,Teď zníš jako nějaká stará panna. Eleno, prober se!'' Protočila jsem oči.

,,Ne, děkuju,'' dodala jsem trochu naštvaně a rozeběhla se trochu hloub do lesa. Slyšela jsem šustění větviček, takže Caroline byla za mnou. Po chvíli mě dohnala a jen jsme mlčky běžely vedle sebe. Asi bych nemohla s klidem říct, že les se mi v Londýně líbil nejvíc, ale byl opravdu krásný. Nebylo to jako lesy v Americe. Byl jiný. Zvláštní. Ale takový cizí.
Trochu jsem zvolnila tempo. Proběhly jsme kolem nějaké mýtinky a asi třicet metrů za ní Caroline zničehonic zastavila.

,,Co se děje?''

,,Něco se mi nezdá." Prohmatala si kapsy. ,,Sakra." Hodila jsem na ní tázavý pohled.

,,Ztratila jsem mobil. Muselo to být na té mýtině," vysvětlila.

,,Tak já počkám tady,'' Caroline přikývla a rozběhla se zpátky. Čekala jsem. Pět minut. Deset. Patnáct. To už mi bylo divné. Rozhlédla jsem se kolem a najednou se mezi stromy něco mihlo. Nějaký stín.

,,Caroline?'' zakřičela jsem nejistě. Bez odpovědi.

,,Tohle není sranda!'' Caroline se neozvala. Ale já jsem stále cítila přítomnost někoho. Nebo něčeho. Pomalým klusem jsem se vydala zpátky na mýtinu, když mě něco srazilo k zemi. Upadla jsem a odřela se o strom. Bolestně jsem přivřela oči.

,,Haló? Kdo to byl?'' Uslyšela jsem něco jako tiché zavrčení.

Jenže Caroline mi o vlcích nic neříkala, a tak jsem zůstala přitisknutá ke stromu a vytáhla u kapsy mobil. Bez signálu.

,,Ne ne ne ne ne,'' zašeptala jsem si sama pro sebe zoufale. Bála jsem se. Strašně moc jsem se bála. Vrčení se blížilo. Celá jsem se třásla.

Zničehonic po mně něco skočilo. Zaječela jsem a hned nato ucítila ostrou a bodavou bolest v noze. Pootevřela jsem oči a viděla, jak se odsud vzdaluje nějaký tmavý stín. Potom můj pohled sklouzl k mé noze. Legíny, v nichž jsem běžela, jsem měla v oblasti holeně roztrhané na cáry a tekla mi krev. Opřela jsem se o ruku a pokusila se vstát. Jenže jsem na to byla moc slabá.

,,Pomoc! Pomoc!'' zavolala jsem přiskrceným a ubrečeným hlasem.

Vlastně jsem měla štěstí. To, co mě pokousalo, odešlo pryč. Nechtěla jsem ani pomyslet co by se stalo, kdyby se to zvíře rozhodlo, že mě zabije.

Ztěžka jsem ležela na zemi a oddychovala. Cítila jsem, že oči už neudržím dál otevřené, když najednou...

,,Proboha Eleno,'' uslyšela jsem a viděla, jak se ke mně někdo shýbá. Jackson.

,,Tady je! Našel jsem ji!'' Chytil mě a pomohl mi vydrápat se na nohy. Dokonce jsem dokázala stát na vlastních nohou.

,,Eleno,'' vyjekla Caroline, která se spolu se Stilesem vynořila zpoza stromu. Padla jsem jí do náruče, a to doslova. Pod mojí váhou se jí podlomily koleny a kdyby mě Stiles nechytil, skončily bychom obě na zemi.

,,Co se stalo?'' zeptal se a podíval se na mojí nohu. Legíny byly stále potrhané, ale s tou ránou se něco změnilo. Už nekrvácela tak silně. Krev jakoby se stahovala zpět, ale rána vypadala čím dál tím hůř.

,,Něco mě napadlo. Něco jako vlk. Obrovský vlk,'' zašeptala jsem Stilesovi do ucha a omdlela.

Je to tady :D Všichni asi už víte, co se s Elenou děje (minimálně fanoušci Teen Wolf vědí)
Jenže tohle kousnutí nebude jako u Scotta, Issaca, Liama nebo tak.