Když jsem se ráno vzbudila, Stiles už vedle mě neležel. U filmu jsem usnula, takže jsem nevěděla, jestli odešel v noci, respektive na konci filmu, a nebo až ráno. Každopádně - nedivila jsem se mu. Stejně bych se nějakým způsobem ztrapnila a nebo by to dopadlo jako u Caroline. Tím jsem samozřejmě nemyslela, že se mi nelíbilo.
Koukla jsem na mobil. Bylo 6:35. Samotnou mě překvapilo, jak brzo jsem vstala. Odůvodnila jsem si to jako reflex kvůli té škole.
Vstala jsem, udělala ze sebe tak nějak ucházejícího člověka, a vydala se dolů do kuchyně.Sotva jsem sešla schody, do nosu mě praštila příjemná vůně, kterou jsem zpočátku nedokázala zařadit. Až po pár sekundách usilovného čuchání a rozpoznávání vůně, jsem si konečně to uvědomila. Skořice.
Potěšená svým maličkým ranním úspěchem, jsem pokračovala v cestě do kuchyně, odkud pocházela ta skořicová vůně.
Co jsem uviděla mě nejprve zarazilo, podivilo a nakonec mi to vykouzlilo úsměv na tváři. Stiles stál otočený zády a upřeně hypnotizoval troubu před sebou.
,,Já nevěděla, že po tom našem malém fiasku s palačinkama si ještě troufneš se přiblížit k plotně nebo troubě,'' zasmála jsem se a popošla směrem k němu.
Polekaně odskočil od trouby a položil si ruku na hruď.
,,Chceš mě zabít?''
,,Možná,'' uchechtla jsem se zlomyslně a potom se zeptala:
,,A co tady vůbec vyvádíš?''
,,Peču sušenky?''
,,Ty to umíš?'' Na moji nepříliš chytrou otázku zareagoval protočením očí.
,,Ne. Ale našel jsem si recept na netu."
,,Vypadá to dobře. A co tak najednou?''
,,Třeba abych ti zlepšil náladu?" Trochu sklopil oči a obrátil se zpátky k sušenkám.
Vážně to řekl? Vážně pekl sušenky jen proto, abych se cítila líp? Proč mi to dělal ještě těžší?,,Děkuju,'' řekla jsem tiše, šla k němu a objala ho zezadu.
,,Naservíruješ mi to ještě?'' zeptala jsem se drze, když jsem od něj odstoupila. Přikývl a usmál se.
,,Samozdějmě nemusíš, jestli nechceš,'' zamumlala jsem a podala si talířek, na který mi Stiles vzápětí položil dvě sušenky.
Sedla jsem si ke stolu a začala jíst. Voněly sice úžasně, ale překvapilo mě, že i tak chutnají. Ne, že bych Stilesovi nevěřila, ale věděla jsem, že není kulinářsky úplně zdatný.
,,Jsou hrozně dobrý,'' oznámila jsem mu s plnou pusou.
,,Fakt?'' Jenom jsem přikývla, protože jsem ho chtěla ušetřit další várky drobečků, které by se určitě vyvalily z mojí pusy.
,,Tak to děkuju,'' zasmál se a hned vypadal sebevědoměji. Já jsem polkla rozkousané sousto.
,,V kolik půjdeme do té školy?''
,,No... vzhledem k tomu, že je sedm hodin a škola začíná až za hodinu, tak až za hodinu."
,,Fajn. Máš ty nějakej plán na tu hodinu?''
,,Ne. Protože všichni ještě spí. A nebo se chystají do školy,'' ukázal ven, kde bylo ještě docela přítmí. Netušila jsem, zda myslel tím všichni myslel jenom Maliu nebo ne, ale rozhodla jsem se dál se v tom nešťourat a neničit naše společné ráno. Sice jsme teď spolu snídali každý den, ale pro mě to bylo pořád něco nového a hezkého.
ČTEŠ
He Changed My Life [Stilena] CZ
FanficElena je obyčejná holka. Hned se seznámí s novým spolužákem Stilesem. Ví o něm jen to, že mu chybí jeho přátelé, nic víc nic míň. Co se ale stane, když se najednou nechtěně zaplete do Stilesova světa plného vlkodlaků? Bude stát stále po jejím boku?