He Changed My Life [Stilena] CZ

29. - ,, Some teachers missed your sarcastic comments."

Když jsem se ráno vzbudila, Stiles už vedle mě neležel. U filmu jsem usnula, takže jsem nevěděla, jestli odešel v noci, respektive na konci filmu, a nebo až ráno. Každopádně - nedivila jsem se mu. Stejně bych se nějakým způsobem ztrapnila a nebo by to dopadlo jako u Caroline. Tím jsem samozřejmě nemyslela, že se mi nelíbilo.

Koukla jsem na mobil. Bylo 6:35. Samotnou mě překvapilo, jak brzo jsem vstala. Odůvodnila jsem si to jako reflex kvůli té škole.
Vstala jsem, udělala ze sebe tak nějak ucházejícího člověka, a vydala se dolů do kuchyně.

Sotva jsem sešla schody, do nosu mě praštila příjemná vůně, kterou jsem zpočátku nedokázala zařadit. Až po pár sekundách usilovného čuchání a rozpoznávání vůně, jsem si konečně to uvědomila. Skořice.

Potěšená svým maličkým ranním úspěchem, jsem pokračovala v cestě do kuchyně, odkud pocházela ta skořicová vůně.

Co jsem uviděla mě nejprve zarazilo, podivilo a nakonec mi to vykouzlilo úsměv na tváři. Stiles stál otočený zády a upřeně hypnotizoval troubu před sebou.

,,Já nevěděla, že po tom našem malém fiasku s palačinkama si ještě troufneš se přiblížit k plotně nebo troubě,'' zasmála jsem se a popošla směrem k němu.

Polekaně odskočil od trouby a položil si ruku na hruď.

,,Chceš mě zabít?''

,,Možná,'' uchechtla jsem se zlomyslně a potom se zeptala:

,,A co tady vůbec vyvádíš?''

,,Peču sušenky?''

,,Ty to umíš?'' Na moji nepříliš chytrou otázku zareagoval protočením očí.

,,Ne. Ale našel jsem si recept na netu."

,,Vypadá to dobře. A co tak najednou?''

,,Třeba abych ti zlepšil náladu?" Trochu sklopil oči a obrátil se zpátky k sušenkám.
Vážně to řekl? Vážně pekl sušenky jen proto, abych se cítila líp? Proč mi to dělal ještě těžší?

,,Děkuju,'' řekla jsem tiše, šla k němu a objala ho zezadu.

,,Naservíruješ mi to ještě?'' zeptala jsem se drze, když jsem od něj odstoupila. Přikývl a usmál se.

,,Samozdějmě nemusíš, jestli nechceš,'' zamumlala jsem a podala si talířek, na který mi Stiles vzápětí položil dvě sušenky.

Sedla jsem si ke stolu a začala jíst. Voněly sice úžasně, ale překvapilo mě, že i tak chutnají. Ne, že bych Stilesovi nevěřila, ale věděla jsem, že není kulinářsky úplně zdatný.

,,Jsou hrozně dobrý,'' oznámila jsem mu s plnou pusou.

,,Fakt?'' Jenom jsem přikývla, protože jsem ho chtěla ušetřit další várky drobečků, které by se určitě vyvalily z mojí pusy.

,,Tak to děkuju,'' zasmál se a hned vypadal sebevědoměji. Já jsem polkla rozkousané sousto.

,,V kolik půjdeme do té školy?''

,,No... vzhledem k tomu, že je sedm hodin a škola začíná až za hodinu, tak až za hodinu."

,,Fajn. Máš ty nějakej plán na tu hodinu?''

,,Ne. Protože všichni ještě spí. A nebo se chystají do školy,'' ukázal ven, kde bylo ještě docela přítmí.  Netušila jsem, zda myslel tím všichni myslel jenom Maliu nebo ne, ale rozhodla jsem se dál se v tom nešťourat a neničit naše společné ráno. Sice jsme teď spolu snídali každý den, ale pro mě to bylo pořád něco nového a hezkého.