He Changed My Life [Stilena] CZ

25. - ,, Brunette! Wait!''

,,Co tady dělá?'' vyjela jsem na Stilese hrubě. Až potom jsem pochopila, že to bylo trochu přes čáru.

,,Promiň. Já jen... dneska jsem nějaká nervózní,'' omlouvala jsem se jim oběma.

,,Za chvíli se poprvé proměníš. Tón tvého hlasu naprosto chápu,'' usmál se na mě Scott.

,,Scott je tady, protože jsme trochu pozměnili původní plán. Vyrážíme už teď,'' řekl Stiles a popošel kousek ke mně. Uhnula jsem před jeho objetím.

,,Já tohle nepotřebuju, chápeš?! Nechci, aby mi všichni pořád připomínali, jak jsem slabá! To vím sama!'' rozkřičela jsem se na něj a poté utekla ven. Připomnělo mi to tu scénu, kdy jsem se poprvé dozvěděla, že jsem vlkodlak.

Jenže teď jsem se neválela po zemi jako chudinka, ale utíkala dál. Kam mě nohy nesly.

Neohlížela jsem se za sebou. Ani přes rozrušené výkřiky Stilese a Scotta. Najednou mi to bylo jedno. Vždyť já si poradím sama.

Běžela jsem po lesní cestě. Jako kdyby mě tam něco vedlo. Asi vlkodlačí pudy.

,,Hej!'' uslyšela jsem najednou. Ohlédla jsem se a tím si způsobila náraz do stromu.

Zasykla jsem bolestí, a mnula si postiženou hlavu, když se přede mnou, zničeho nic, objevil roztomilý kudrnatý kluk. A zářivě se usmíval.

,,Co chceš?'' zeptala jsem se ho s nadzvednutým obočím.

,,Běháš dost rychle,'' odpověděl a tak se vyhnul se mé otázce.

,,Já se na něco ptala." Opřela jsem se na strom, který mě předtím zranil.

,,Nic. Jen jsem cítil pach dalšího vlkodlaka,'' zazubil se. Vytřeštila jsem na něho oči.

,,Ty jsi taky vlkodlak?'' ptala jsem se.

,,Ty máš ale postřeh,'' pochválil mě ironicky. Protočila jsem nad ním oči a pomalu začínala běžet dál. Tady byli vlkodlaci asi normálně k vidění.

,,Hnědovlásko! Počkej!'' Běžela jsem dál. Nezajímal mě žádný cizí kluk. I když hezký. Já měla svých starostí až nad hlavu.

Někdo mě strhl k zemi. Přesněji - ten kudrnatý kluk mě strhl k zemi, když mě dohonil.

,,Jsi úplnej debil?''

,,Občas,'' zasmál se. Ležel nade mnou, takže jsem se nemohla hnout.

,,Hele, já musím. Za chvíli se proměním na vlkodlaka."

,,Cože?'' vyjekl a hned ze mně slezl.

,,Ty to neumíš ovládat?'' zeptal se, když mi pomáhal vstát.

,,Nikdy jsem se ještě neměnila, takže ne. Neumím to ovládat." Vypadal docela vyděšeně.

,,Ale máš nějaký lidi, co ti pomůžou, že?'' ptal se starostlivě. Připadal mi jako nějaký můj starší bratr, kterého jsem neměla a mít nebudu.

,,Jo. Mám. A právě jim utíkám,'' Teď jsem se zazubila já.

,,No... Snad tě chytí. A jak se vlastně jmenuješ?''

,,Elena, ty?''

,,Třeba se ještě uvidíme, Eleno,'' mrkl na mě a zmizel. Samozřejmě pomocí vlkodlačí rychlosti.

,,Tady jsi!'' zavolal někdo. Už bylo skoro tma a já na sobě pociťovala obrovský vztek. Obrátila jsem se uviděla Scotta.

,,Stiles je s tebou?''

,,Ne, ale měl by přijet."

,,A kde je?'' Možná jsem na něj byla naštvaná, ale potřebovala jsem ho. Chtěla jsem, aby mi věnoval to objetí, které jsem u něj doma tak zbaběle odmítla.

,,Myslím, že se stavoval u Malii,'' odpověděl mi nejlepší kamarád mého nejlepšího kamaráda. Cítila jsem, jak ve mně vře vztek. A žárlivost. Zlost. Strach. Bezmoc. Bolest. Naštvanost. Připadala jsem si, jako kdyby byl někdo u mě v mozku a přepínal emoce, jak se mu chtělo. V té euforii jsem se chytila za hlavu.

,,Myslím, že je čas. Pojď. Najdem nějakej strom,'' usmál se Scott.

,,Fajn,'' procedila jsem mezi zuby a následovala ho.

Pohled Stilese

Když mi Malia volala, že mám přijet k ní, Scott rozhodl, že se o Elenu postará sám. Zpočátku jsem nesouhlasil, protože jsem bál, jak na tom bude Elena, ale nakonec jsem souhlasil.

Přeci jenom jsme se s Malii neviděli čtyři měsíce. Vždycky bude co vynahrazovat.

Zaklepal jsem na dveře jejich domu. Ani ne za sekundu se přiřítila Malia a vtáhla mě dovnitř.

,,Ahoj,'' pošeptal jsem jí a políbil.

,,Ahoj lásko,'' šeptla zpátky, když se odtáhla.

,,Tak co se děje tak důležitýho?''

,,Chtěla jsem tě vidět,'' zaskučela a kousla se do rtu. ,,Já vím, že má Elena problémy, ale přála bych si, abys měl víc času na nás dva."

,,Udělám si ho, slibuju,'' Trochu jsem se na ní usmál a znova ji políbil. Dlouho jsme stáli v jejich předsíni, natisknutí na sebe a užívali si tu láskyplnou chvíli. Nakonec mě Malia chytla za ruku, dotáhla do jejího pokoje a povalila na postel. Chytil jsem jí za boky a přetočil si jí pod sebe. Chytila moje knoflíčky u košile a chvíli si s nimi hrála, než se jí povedlo je všechny rozepnout.

,,Já budu muset jít," zakňučel jsem útrpně, protože jsem si opravdu přál zůstat, ale část mého já nemohla nic dělat, dokud jsem nevěděl, co je s Elenou. Zvláštní pocit.

,,Stilesi, prosím," šeptla mi do ucha Malia, přičemž se její rty dotkly mého ucha. Ten dotek mě donutil totálně vypnout.

Nahnul jsem se k ní a vroucně ji políbil.