He Changed My Life [Stilena] CZ

27. - ,, I'm glad you're okay,''

První člověk, kterého jsem viděla, když jsem se vzbudila, byla Lydie. Seděla v nohách mojí postele a usmívala se.

,,Dobré ráno. Včera si prý pěkně vyděsila kluky." Ztěžka jsem vydechla.

,,Co jsem dělala?''

,,Víš, lepší by bylo, aby ti to vysvětlili kluci. Zavolám je, jo?" A zmizela. Svrašila jsem čelo.

Z mých myšlenek mě vyrušil Stiles, který vpadl do pokoje a zachytil se o rám dveří. Při pohledu na jeho zbrklost jsem protočila oči.

,,Díkybohu, že jsi vzhůru,'' vydechl a posadil se ke mně.

,,Udělala jsem včera něco hloupýho?''

,,Ne. Neboj se,'' usmál se a zamrkal.

,,Tak co se stalo? Pamatuju si jenom, jak jsem se bavila se Scottem a najedou mám prázdno.
Myslím ale, že tam byl ještě někdo,''

,,Jo, to jsem byl já. A zrovna když jsem přišel, tak ses sesunula k zemi. Začala jsi něco mumlat. Bylo to ,kdy dveře...,"

,,Kdy dveře nejsou dveře?'' Překvapeně se na mě podíval.

,,Ty jsi to pamatuješ?''

,,Jenom tohle." Sklopila jsem pohled

,,No a pak ti zmizely drápy a přestala ses měnit. Vzali jsme tě se Scottem sem."

,,Takhle se asi nikdo normálně neproměňuje, co?" Zavrtěl hlavou.

,,Večer přijede Deaton. Pojedeme na veterinu. Snad bude vědět něco víc než my."

,,Dobře." Zamyslela jsem se. ,,Zavoláš mi znova Lydii, prosím?''

,,Jo. A Eleno?''

,,Hm?'' Prudce mě objal. Cítila jsem se v bezpečí.

,,Jsem rád, že jsi v pořádku,'' zašeptal, pomalu se odtáhl a odešel za Lydii.

Zrzka se za chvíli objevila ve dveřích a usmívala se.

,,Jak se po tom všem cítíš?''

,,Asi stejně jako na začátku,'' přiznala jsem se.

,,Tak víš, co? Oblíkni se a někam vyrazíme."

,,Fajn,'' Na její popud jsem vstala, šla se oblíknout do koupelny a o půl hodinky později už jsme s Lydii seděly v jejím autě.

,,Kam vlastně jedeme?'' ptala jsem se jí se smíchem.

,,Odreagovat se. Blíží se Vánoce a já mám vánoční náladu. Jedeme nakupovat. Dárky, ozdobičky a tak různě." Mávla neurčitě rukou do vzduchu. Zatleskala jsem rukama. Na Vánoce jsem se vždycky těšila jako malé dítě. A v Beacon Hills utíkal čas hrozně rychle, že jsem ani nezaregistrovala blížící se svátky.

,,Když já nevím, jak to všechno bude. Chtěla jsem být na Vánoce doma, ale teď,...,"

,,Teď si nedovedeš představit svůj život bez něj, že?''

,,Nikdy jsem na lásku nevěřila. Motýlkům v břiše jsem nerozumněla. Přece takový pocit není.
Lidi, kteří byli v mém okolí zamilovaní, vždycky dělali blbosti. Podle mě to nebyla láska, ale obyčejné poblouznění. A teď jsem já ta poblouzněná. Udělám to, co po mně chce. Věřím mu, i když sama nechci. Být zamilovaná je sakra zvláštní." Podívala jsem se na Lydii. Usmívala se a zasněně se dívala před sebe.

,,Lydie?'' opatrně jsem jí mávla před obličejem. Cukla sebou a zamrkala.

,,Promiň. Jen jsem přemýšlela. Jaké by to asi bylo se zamilovat. Jako doopravdy."

,,Jsi na tom líp než já. Vždyť on má stejně přítelkyni a miluje ji."

,,Ale nikdy u ní neproseděl celou noc, aby se ujistil, jestli je v pořádku. Teda myslím."

,,Cože?'' zeptala jsem se. Lydie se jenom trochu zamračila na vozovku před sebou a snažila se zaparkovat. Když se jí to konečně povedlo, vypla motor a podívala se na mě.

,,Celou včerejší noc proseděl Stiles na tvé posteli, vedle tebe. Ráno mě tam Scott, který spal na pohovce dole, poslal. Byli jste vážně sladcí, jak jste tam spolu leželi. A pak se Stiles vzbudil."

,,Vážně?'' Opravdu mě tím zarazila. Nevěděla jsem, že na mě Stilesovi tolik záleží.

Lydie jen přikývla a dodala:

,,A teď pojď. Jdeme rozházet peníze."

,,Vezmi ty zlatý,'' rozhodla Lydie. Stály jsme v jednom z mnoha obchodů tohoto nákupního centra a vybíraly jsme vánoční ozdoby. Lydie rozhodla, že budeme Vánoce slavit spolu. Doufaly jsme, že se k nám přidají i ostatní. Domů jsem chtěla jet až po Vánocích. Nebo jsem to aspoň tak plánovala.

,,Fajn,'' kývla jsem a strčila zlatý ozdobný řetěz do velkého vozíku, ve kterém už se blýskaly červené ozdoby a další věci potřebné k Vánocům.

,,Takže máme všechno?'' zeptala se Lydie, když jsme pomalu mířily ke kase.

,,Myslím, že jo,'' kývla jsem. Zaplatily jsme a odešly si sednout do kavárny.

,,Víš, vůbec bych nečekala, že to někdy řeknu, ale z toho nakupování mě bolí nohy," pronesla téměř ukřivděně Lydie. Zasmála jsem se.

,,Mě taky. Ale tohle není nic proti Caroline. Ta dokáže běhat celý den po obchodech a dokud nemá dárky pro všechny, neodejde. Jednou jsem s ní byla nakupovat vánoční dárky a celý další den jsem pomalu nechodila, jak mě nohy bolely." Lydie se zasmála.

,,Víš, když teď nemám školu, přemýšlím, co budu dělat další den,'' přiznala jsem se jí.

,,Tak pojď s námi do školy."

,,Ale nebude to blbý?"

,,Hele. Stejně se teď nevracíš domů a maturitu někdy udělat musíš." Pokývala jsem hlavou. Samozřejmě měla pravdu.

,,Teď pojedem domů. Stiles už je určitě celej nervozní, že jsi tak dlouho pryč,'' zazubila se.

,,Vždyť ví, že se o sebe dokážu postarat."

,,Ale určitě o tebe má strach. A to je dobře, ne?''

,,Jo. To jo."