He Changed My Life [Stilena] CZ

3. - ,,I'm so sorry.''

,,Aha. No a jaká je?'' zeptala jsem se ho.

,,Zemřela,'' poznamenal a zvednul oči. V duchu jsem si vynadala za tu vlezlou otázku.

,,Promiň. Vážně,'' omlouvala jsem se.

,,To je dobrý. Už je to dýl,'' zavrtěl hlavou a vzdychl. Při pohledu na jeho ztrápený obličej mi ale něco říkalo, že to není všechno, co skrývá.

,,A jak si říkal, že bydlíš v...,'' nemohla jsem si vzpomenout.

,.Beacon Hills,'' dořekl za mě.

,,Jojo. Tam. Ee...Co kamarádi odtatmtud?'' Při slově kamarádi zkřivil obličej a já poznala, že je to trefa do černého.

,,Hele, já už musim jít,'' vymlouval se, popadl batoh a odešel.

Jsi pitomá, Eleno.

Pomalu jsem dojedla svůj oběd a chystala se odjet domů. Procházela jsem chodbou, když v tom jsem uslyšela, jak z knihovny vycházejí nějaké zvuky. Přitiskla jsem prsty na dveře a zatlačila. Tiše se otevřely. Ty zvuky byly hlasitější a já poznala, že jsou to vzlyky. Klučičí vzlyky. Prošla jsem kolem všech regálů s knihami než jsem našla původce děje.

Byl to Stiles. Seděl tam na zemi, s koleny přitaženýma k sobě a po tvářích mu tekly slzy. Pohled na něj mě z nějakého důvodu strašně rozesmutnil. Znala jsem ho sotva pár hodin. Ale i přes to jsem se k němu skrčila. Trošku se vyděsil, když mě uviděl a rychle si otřel slzy. Zavrtěla jsem hlavou.

,,Kvůli mě si nemusíš hrát na drsňáka. A vůbec, co se děje?''

,,Mo-moji přátele,''

,,Stalo se jim něco?''

,,Ne. Jen...Předtím než jsem sem se přistěhoval, jsem se pohádal se svým nejlepším kamarádem, a pak jsem prostě odjel. A nechal je tam. Všechny,''

,,Všechny?'' Kývl.

,,Chybí ti.,'' Nebyla to otázka a já doufala, že to tak ani neznělo.

,,Jo."

Chytla jsem ho za obě ruce, vytáhla ho nahoru a obdarovala ho svým nejhezčím úsměvem. Nebo tím, který mně přišel nejhezčí.

Taky se usmál a společně, ještě ruku v ruce, jsme vyšli z knihovny.

,,Chceš hodit domů?'' ptala jsem se ho cestou.

,,Ne, to je dobrý. Mám tu jeep."

,,Ukaž," Před školou rovnou zamířil k modrému, ojetému a starému jeepu. Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála.

,,Doma jsem měl stejný, než mi ho někdo zničil,''

,,To je mi líto.'' Pustil mojí ruku a nasednul dovnitř.

,,Uvidíme se zítra?''

,,Jo,'' zamávala jsem mu a sama nasedla do svého auta. 

Doma jsem si udělala věci do školy a zasedla ke stolu, na kterém byla fotka mě a mojí nejlepší kamarádky Caroline. Seznámily jsme se spolu před sedmi lety, ještě na základce. Pomáhaly jsme si s klukama, svěřovaly tajemství, dělaly jsme prostě všechno, co nejlepší kamarádky dělají. Ale pak její táta dostal práci v Londýně, a tak se přestěhovali. Od té doby jsem ji neviděla.

Zapla jsem notebook a skype. Byla online. Zmáčla jsem myší zelené tlačítko a začlo to vyzvánět. Hned to přijala.

,,Ahoj,'' pozdravila jsem jí.

,,Ahoj Ell, co je novýho?"

,,Novej kluk,'' zamrkala jsem na ni laškovně.

,,Ale tak. Chci slyšet úplně všechno," zasmála se. A já začala vyprávět.