He Changed My Life [Stilena] CZ

41. - ,,Are you angry?''

,,Budeš ještě dneska vstávat?''

Nespokojeně jsem se zavrtěla ve vyhřátých peřinách. Neměla jsem ponětí, kdo na mě mluví, jelikož jsem byla líná na to, abych ten hlas identifikovala.

,,Notak. Gilbertová." To jsem mohla tušit. Stiles. Ovšem tohle zjištění u mě nevyvolalo vůbec žádnou reakci. Byla jsem prostě hrozně unavená.

Náhle jsem ucítila něco jemného na tváři. Ospale jsem otevřela oči a zjistila, že to něco jemného je vlastně Stilesova ruka, která mě hladila.

,,Dobré ráno,'' rozzářil se. Kývla jsem, což mělo znamenat, že mu taky přeju dobré ráno.

,,Hádám, že dneska toho moc dělat nebudem, co?'' zeptal se a ušklíbl se.

,,Ne. A teď se chci mazlit,'' zazubila jsem se, přitáhla si ho k sobě a hlavu si položila na jeho hrudník, kde jsem začala prstem kreslit malé kroužky.

,,Víš, jak dlouho jsem na tohle čekala?'' ptala jsem se ho a zavrtěla se víc do peřin.

,,Asi dlouho,'' připustil a dal mi pusu do vlasů.

,,Nevadí ti, jak teď vypadám? Nerozčesané vlasy, nenamalovaná, nevyčištěný zuby."

,,Ale prosím tě. Vždyť už jsem tě takhle viděl milionkrát. Kolikrát jsi byla líná se namalovat. Uznávám, ze začátku to bylo dost hrozný, ale zvykl jsem si, že jo." Volnou rukou jsem ho praštila do ramene.

,,Proč Gilbertová? Proč vždycky rameno?'' zaskučel předstíraně.

,,Taky tě miluju,'' ušklíbla jsem se a pohladila jeho ,,bolavé" rameno.

,,Mám hlad,'' promluvil po chvíli mlčení.

,,Já taky."

,,Nechceš něco udělat k jídlu?''

,,Jo, to bys byl moc hodnej. Dala bych si cereálie a džus, díky."

,,Já myslel, jakože bys šla něco udělat ty."

,,Ne. Tak to ne."

,,Lásko,'' zakňučel.

,,Ne. Mimochodem, líbí se mi, když mi tak říkáš."

,,To bylo poprvé. A vážně nepůjdem udělat něco k jídlu?''

,,To je jedno, že to bylo poprvý. A ne, vážně nechci. Neměl si vybírat tak línou holku."

,,Takže cereálie, jo?'' Stiles se začal pomalu zvedat.

,,Ty jsi zlato." Ještě jsem ho pohladila po zádech.

,,Já vím,'' řekl a odešel. Pak už jsem slyšela, jak dupe dolů po schodech, udělat naši vytouženout snídani. Lehla jsem si na záda a chytla hlavu do dlaní. Stále jako kdybych pořád nevěřila, že se tohle děje. 

,,Jakej chceš ten džus?'' zakřičel Stiles. Usmála jsem se sama pro sebe a najednou bylo všechno zase reálné.

,,Jablečný!"

,,Tady to máš,'' oslovil mě Stiles. Vzhlédla jsem a viděla ho, jak stojí ve dveřích s tácem, na kterém byly dvě misky a dvě sklenice s džusem.

,,Děkuju." Sedl si ke mně do postele a začali jsme snídat.

,,Vaši nejsou doma, viď?'' zeptal se, jen co jsme dojedli a odložili nádobí.

,,Ne. Proč?''

,,Jen tak."

,,Stilesi."

,,No?''