He Changed My Life [Stilena] CZ

2. - ,,Elena Gilbert."

Když hodina skončila, chtěla jsem se přesunout do třídy, kde jsme měli mít další hodinu a ještě se trochu kouknout na učení, protože mě čekal test. Vyšla jsem ze třídy, ale v polovině cesty jsem si s hrůzou uvědomila, že mám nějakou povinnost. Vystřelila jsem zpátky do třídy. A právě moje povinnost stála ve třídě a nervozně koukala kolem sebe.

,,Tak pojď,'' řekla jsem mu a oficiálně začala exkurzi po naší škole. Provedla jsem ho doslova všude a stihli jsme to za neuvěřitelných deset minut.

Stiles celou dobu jen mlčky přihlížel a na nic se neptal.

,,Nějaké otázky?'' ptala jsem se ho ještě.

,,Jak se jmenuješ?''

,,Elena. Elena Gilbertová,'' odpověděla jsem mu s úsměvem.

,,Já jsem Stiles, ale to už asi víš,'' zasmál se.

,,Potřebuješ ještě něco?'' prohodila jsem. Zavrtěl hlavou.

,,Tak já půjdu.'' Začala jsem pomalu odcházet.

,,Eleno!'' slyšela jsem ho a otočila se.

,,Děkuju,'' dodal a zmizel v davu lidí.

Po další hodině jsem měla volno, a tak jsem zamířila do knihovny. Chodila jsem tam proto, že jsem neměla jiné místo, kam jít. Všichni ostatní totiž měli svoje kamarády. Ale já ne. Moje nejlepší kamarádka se totiž před čtyřmi měsíci přestěhovala do Londýna a já od té od té doby trávím volné chvíle v knihovně. Jsem dost introvertní, takže mi to ani nevadí. Se spolužáky problém nemám, ani oni se mnou, ale v polovině posledního ročníku na střední už mi přijde pozdě na to, hledat si novou partu.

Školu jsem ten den zvládla dobře, což se ale nedalo říct o mém vstávání.  U oběda jsem si sedla sama. Pomalu jsem chroupala mrkev a k tomu přikusovala sendvič se sýrem a šunkou. Po náročném dni jsem měla opravdu hlad.

Náhle mi někdo poklepal na rameno. Lekla jsem se tak, že jsem se málem zadusila kouskem mrkve. Podařilo se mi ho ale vykašlat a poté, co jsem si otřela slzy, které se mi předtím nahrnuly do očí, jsem uviděla Stilese s připitomělým úsměvem na rtech.
,,Můžu?'' zeptal se prostě.

Protočila jsem oči, ale nechala jsem ho, aby se posadil. Vytáhl pytlík s obědem a chvíli na mě jen tak zíral.

,,Co je?'' vyjela jsem na něj.

,,Nic,'' zašeptal plaše a sklonil hlavu. Najednou mi ho bylo líto, a tak jsem vlídně nadhodila:
,,Co první den?''

,,Šlo to,'' pokrčil rameny.

,,Neztatil ses?'' uchechla jsem se.

Suše se zasmál a opět smutně zavrtěl hlavou.

,,Promiň, že jsem tak vyjela. Stalo se něco?'' Na chvíli zavřel oči a hlasitě vydechl.

,,Připomínáš mi jednu mojí kamarádku,''

,,Jak se jmenuje?''

,,Allison Argentová,'' zašeptal.