He Changed My Life [Stilena] CZ

8. - ,,We can do this.''

Od té doby bylo všechno v normálu. Až to, že jsem se vyhýbala velkým obloukem Bryanovi a on mně ještě větším. Naopak Stiles mu chodil vždycky naproti a neuhnul z cesty. Ráda jsem pozorovala, jak Bryan uhýbá Stilesovi očima. A ten Stilesův vražedný pohled u toho. Lepšího kamaráda jsem si nemohla přát.

Stiles mě dál pravidelně vyzvedával jeepem a taky mě vozil domů. Vždycky se ptal, jestli má zůstat, abych se nebála. Odmítala jsem. Ale když odjel, vpadla jsem do domu a zapečetila za sebou dveře. Měla jsem obrovský strach, že Bryan přijde dokončit, co začal.

Častěji jsem teď skypovala s Car. A samozřejmě jsem jí všechno řekla. Nevěřícně u toho kroutila hlavou. Pamatovala si Bryana ještě ze základky, a prý to byl milý kluk. No jo, lidé se mění.

,,Eleno? Víš, chtěla bych se Tě na něco zeptat," začala takhle jednou, když jsme si volaly.

,,Povídej.''

,,Nechtěla bys o podzimních prázdninách přiletět?''

,,To-to myslíš vážně?'' zakoktala jsem.

,,No jasně,'' přikývla. A tak jsme se začaly domlouvat.

Rodičům jsem to řekla hned druhý den. Byli nadšení a stejně počítali s tím, že budu někdy chtít za Caroline letět.

,,Aspoň se podíváš po světě,'' smáli se.

Další se to dozvěděl Stiles. Ten jejich nadšení nesdílel. Řekla jsem mu to, když jsme seděli v jeepu a mířili do školy.

,,Budeš mi chybět,'' řekl jenom.

,,Však je to jen na týden.''

,,Já vím. Ale víš, jsi nejbližší osoba, kterou v tuhle chvíli u sebe mám.'' Zamrkala jsem. Tohle jsem rozhodně nečekala.

,,Taky tě mám ráda, Stilesi,'' usmála jsem se a stiskla mu ruku.

Zbytek dne a celého týdne se pomalu vlekl. Párkrát jsme se u nás se Stilesem učili. A taky zůstával na večeři. Seznámil se blíž s našima, a ti si ho strašně oblíbili.

,,Víš...,'' začala jsem jednoho večera, kdy se u nás Stiles zdržel i po večeři. ,,Docela začínám mít strach.''

,, Z čeho?''

,,Z toho Londýna,'' přiznala jsem se mu. ,,S Caroline jsme se neviděly celých šest měsíců. Co když si nebudeme rozumět tak jako dřív?''

,,Ty to zvládneš. Jsi přece Gilbertová." Praštila jsem ho učebnicí.

,,Tak promiň, promiň. Ale myslím, že se není čeho bát, Ell.''

,,Stilesi?''

,,Hm?''

,,Nechceš letět se mnou?'' Vytřeštil na mě oči.

,,Jako já? S tebou? Do Evropy?'' Kývla jsem.

,,No já...,''

,,Prosím,'' žadonila jsem a upřela na něho svoje vykulené oči.

,,Když to nebude vadit té tvojí kamarádce, jejím rodičům a tak... pojedu.'' Vypískla jsem radostí a prudce ho objala.

,,Dost! Dost! Gilbertová umačkáš mě,'' smál se a já s ním.

Za dalších čtrnáct dnů nadešel den letu. Letělo nám to přesně v devět ráno newyorskského času a do Londýna jsme měli přiletět ve dvanáct tamního času.

Vstávala jsem už o půl šesté, natěšená jako malé děti na Vánoce. Dala jsem si rychlou sprchu, oblékla si pohodlné černé legíny a rudé tričko s nápisem. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Kufr jsem měla zabalený skoro týden. Do letadla jsem se ani moc nemalovala. Jen slabě řasenku a trochu korektoru.

Stiles přijel před šestou, a pak nás naši odvezli na letiště. Mamka při loučení trochu plakala, ale jinak šlo všechno bez problému.

,,Gate pro let New York-Londýn je otevřený,'' ozvalo se nad našimi hlavami. Vzrušeně jsem stiskla Stilesovi ruku, naposledy jsem mávla našim a vydali jsme se ke gatu.

O další hodinu a půl jsme už seděli v malém, ale celkem prostorném letadle. Nezvózně jsem se chvěla.

,,První let?'' nadhodil Stiles.

,,Jo. Tvůj?'' Kývl.

,,To zvládneme,'' zasmála jsem se. Pak naše povídání přerušila letuška, aby nás informovala o bezpečnosti a tak.

A pak jsme najednou vzlétli. Držela jsem pevně Stilesovu ruku a měla zavřené oči. Nepříjemný tlak v břiše po chvíli zmizel, a já se uklidnila. Stiles si na notebooku pustil film. Chvíli jsem ho sledovala s ním, ale pak mě to přestalo bavit, a tak jsem si vytáhla Ipod a pustila si písničky. A pořád jsem držela Stilese za ruku.