He Changed My Life [Stilena] CZ

38. - ,,Good morning."

Isaacův plán zněl následovně:

1. Ignorovat Stilese, ať si uvědomí, kde udělal chybu.

(Namítla jsem, že žádnou chybu neudělal a že budu těžké se mu vyhýbat, když bydlíme v jednom domě. Na to Isaac protočil oči tak, jak to on rád dělá, a tak jsem zmlkla.)

2. Flitrovat s jiným kluky, ať žárlí (Jediný dostupný kluk na flirtování byl Isaac)

3. Udělat něco nezákonýho a zároveň nečekanýho, aby měl (Stiles) pocit, že mě nepoznává.
(To, že já jsem nikdy nic nezákonnýho nedělala, reagoval zase jen otráveným vzdychnutím a zvednutím obočí.)

,,Kdy začnem?'' zeptala jsem se, když mi předložil svůj plán.

,,Až se vyspíš,'' oznámil suše a strčil do mě tak, abych se ze sedu přemítila do lehu.

,,Je to nutný?'' zabručela jsem otvráveně, ale posadil už se nenamáhala.

,,Jo,'' odsekl vesele, popřál mi dobrou noc, zhasnul a odešel.  Přetočila jsem se na pravou stranu a snažila se usnout. To se mi povedlo okamžitě. Byla jsem strašně unavená, ale díky rozhovoru s Isaacem jsem na to nějak nemyslela.

Po probuzení, které zapříčinilo slunce, jehož paprsky dopadaly na můj obličej, jsem se zvedla a šla se podívat do kuchyně.

Isaac ještě spal. Ležel na gauči, schoulený do klubíčka a klidně oddechoval. Byl tak roztomilý, že jsem měla chuť ty jeho kudrliny na hlavě pohrábnout. Odolala jsem a přešla k lince. Měla jsem hlad.

Z ledničky jsem vytáhla deset vajíček, rozklepla je a začala je na pánvičce smažit. Isaaca to naštěstí neprobudilo. Hezky jsem to naaranžovala na talíře a přidala k tomu košík s pečivem. Ještě jsem rychle stihla dát vařit vodu a potom jsem zaslechla:

,,Dobrý ráno."

,,Dobrý poledne,'' opravila jsem ho jemně a ukázala na hodiny, které ukazovaly osm minut po dvanácté.

,,Trochu jsme to přetáhli,'' přiznal a pak zbytřil vajíčka na stole.

,,To je pro mě?'' zeptal se překvapeně. Přikývla jsem, zalila čaj a přenesla ho taky na stůl.

,,Dobrou chuť,'' popřála jsem mu a začala jíst. Po dojedení mi Isaac pochválil jídlo a zeptal se, co budeme dělat.

,,Nevím,'' pokrčila jsem rameny a všimla si svého mobilu, který svítil na kuchyňské lince.
Stiles volal.

,,Neber to,'' upozornil mě Isaac. Souhlasně jsem pokývala hlavou a čekala až mobil přestane drnčet. Musela jsem uznat, že Stiles byl vytrvalý, ale nakonec stejně zavěsil. Posléze jsem zkontrolovala všechna upozornění. Dvacet tři nepřijatých hovorů od Stilese, dva od Lydie a dalších patnáct zpráv, taky od Stilese.

Vytočila jsem Lydii. Její hlas se ozval už po druhém zazvonění.

,,Ahoj,'' řekla jsem klidně.

,,Ježiš Eleno konečně! Jsi v pořádku?''

,,Jsem v pohodě. Jsem v naprostým pořádku. Co se děje?''

,,Stiles má o tebe hrozný strach." Následně jsem v pozadí uslyšela hlas:

,,To je ona? Dej mi jí, prosím."

,,Počkej,'' odpověděla mu Lydie a pak znova promluvila na mě:

,,Dám ti Stilese, jo?''

,,Ne, prosím,'' vyhrkla jsem v návalu paniky, protože jsem myslela na Isaacův seznam.