He Changed My Life [Stilena] CZ

39. - ,, It's not the first and you know that."

U Isaaca jsem strávila jen dva dny. Ne že bych se potom vracela ke Stilesovi, ale chtěla jsem jet na Silvestra domů.

,,Zvládneš to?'' ptal se mě Isaac, už asi po sté, zatímco jsem házela poslední věci do kufru.

,,Jo."

,,Vážně?'' Na chvíli jsem se zastavila a došla k němu.

,,Já to zvládnu."

,,Fajn."

,,Fajn." Trochu jsem se sklonila, protože seděl a objala ho.

,,Budeš mi chybět,''' zašeptal mi do ucha a stiskl mě pevněji.

,,Vrátím se brzo,'' slíbila jsem mu a pustila ho, abych si mohla zapnout kufr. Byl docela těžký.

,,Pomůžeš mi s tím na letiště?''

,,Jasně, že jo,'' přikývl, vzal mi kufr a odnesl ho do auta. Já si oblékla kabát, boty a odešla za ním.

Před letištěm Isaac zastavil a ještě mi podal kufr.

,,Tak asi ahoj,'' řekl a opřel se o auto. Usmála jsem se a prudce ho objala.

,,Chceš mě umačkat k smrti?''

,,Ne,'' zafuněla jsem se smíchem.

,,Za chvilku ti to letí."

,,Já vím. Brzo se uvidíme." Zazubila jsem na něj, dala mu pusu na tvář a rozešla se k letištní hale. Před vchodem jsem mu ještě mávla a definitivně se vydala pryč. Během těch dvou dní jsme si s Isaacem vytvořili takový zvláštní vztah. Vlastně jsme byli něco jako nejlepší kamarádi. Převážně jsme byli jen u něj, takže nebylo třeba něco předstírat.

Netrvalo dlouho a už jsem seděla v takové té místnosti, kdy už jen čekáte na letadlo. Ještě tam byla dlouhá fronta, ale letadlo už bylo připraveno a první cestující, i se mnou, začali nasedat. Moje místo bylo u okýnka, stejně jako když jsem letěla poprvé. Se Stilesem. Teď se můj žaludek stahoval úzkostí. Přeci jen to bylo celé jen na mně. První let mi k uklidnění pomáhala Stilesova ruka. Druhý let jsem prospala a pak jsme byli najednou v Beacon Hills a stalo se to všechno. 

Vlkodlak, zamilování, Isaac a pak ta pusa. Všechno jsem zkazila. Jinak by tu teď Stiles seděl se mnou. Sice jsem to trochu vyčítala i jemu, ale rozhodně ne tak moc, jako sama sobě. A to pak nastávaly ty chvíle, kdy jsem litovala, že jsem se ten den se Stilesem na té chodbě srazila.

Rychle jsem zahnala dotěrné myšlenky, vytáhla jsem knížku, kterou jsem si ještě rychle koupila na letišti a dala se do čtení. Uběhlo deset minut a většina lidí byla na svých místech. Ty dvě vedle mě zůstávala stále volná. Letadlo už mělo skoro pětiminutové zpoždění.

Když se konečně zavřely všechny dveře, ozval se za mnou pobavený hlas. Dobře známý hlas.

,,První let?'' Ztuhla jsem. Rychle jsem zavřela oči a zavrtěla hlavou. To nemohla být pravda.

,,Není první a ty to víš,'' odpověděla jsem nakonec a sledovala Stilese, jak rve svůj batoh do skřínky nad sedadly.

,,Já jen, že tu knížku svíráš tak pevně, jako kdybys ji měla každou chvíli roztrhnout,'' řekl a sedl si vedle mě.

,,Co tady děláš?''

,,Využívám dárek k Vánocům."

,,Proč zrovna New York?''

,,Říkala jsi, že tam je hezký ohňostroj."

,,To jsem nikdy neříkala,'' protestovala jsem, než mě přerušil letuščin hlas, který nás informoval o bezpečnosti a tak dále.

,,Takže proč? A jak?'' zeptala jsem se znovu, když letuška domluvila.

,,Lydie mi řekla, že letíš do New Yorku. A tak mi přišlo fajn,...,''

,,Tobě přišlo fajn? Vážně?'' vyjela jsem po něm. Stiles opět nasadil výraz ublíženého štěněte a otočil se na druhou stranu. Neměla jsem to dělat. Takhle po něm vyjíždět. Ale už bylo pozdě toho litovat. Stalo se.

,,Proč vlastně neletíš s Isaacem?''

,,Proč ty neletíš s Maliou?'' Protočil očima a já se spokojeně ušklíbla.

,,Její rodina někam odjela,'' odpověděl a já poznala, že lže.

,,Chtěla jsem jet sama,'' řekla jsem mu a znova začala číst knížku. V tu chvíli letadlo vzlétlo a já okamžitě chytla Stilese za ruku. Nahlas jsem vydechla a pokoušela se uklidnit.

,,Eleno?''

,,Hm?''

,,Pojď sem,'' usmál se a nechal mě, ať si položím hlavu na jeho rameno.

,,Děkuju,'' zašeptala jsem a propletla naše prsty.

Když letadlo po milionu hrůzných hodin přistálo, pořád jsem měla hlavu na Stilesově rameni.

,,Konečně doma, co?'' zeptal se a já rychle vyskočila ze sedadla.

,,Jo,'' vyjekla jsem nadšeně. Stiles vyndal obě naše příruční zavazadla, vylezli jsme z letadla a šli si vyzvednout kufry.

,,A máš vlastně zarezervovaný hotel?''zeptala jsem se ho a sebrala svůj kufr z pásu.

,,Ne, doufal jsem, že bude volno ještě tam, kde jsem bydlel, když jsem tady chodil na školu."

,,A kdyby nebylo?'' Pokrčil rameny.

,,Prostě budeš bydlet u nás. Jako já u vás. Taky máme pokoj pro hosty."

,,Když myslíš." Spokojeně jsem přikývla a zastavila první volné taxi.

,,Druhýho už ale jedu domů. Teda jako...do Beacon Hills,'' oznámila jsem mu.

,,Však já taky. A vrátíš se už?'' Povzdechla jsem si. Isaacův seznam už jsem stejně nějakou tu hodinku nedodržovala.

,,Dej mi čas na rozmyšlenou."

,,Však ho máš,'' usmál se a já taxikáři nadiktovala naši adresu. Jela jsem domů. Jako vážně domů. I se Stilesem.

Když jsem vystoupila před dobře známým domem, zaplavil mě neskutečný pocit radosti. Rozeběhla jsem se ke dveřím. Bylo to ode mě trochu hrubé, protože Stiles musel brát kufry a taky platil taxíka, ale v tu chvíli jsem nad tím nepřemýšlela.

Vlítla jsem dovnitř jako divoká střela a zakřičelo do útrob domu.

,,Jsem doma!'' Za rohem se objevila máma. Do očí jí vhrkly slzy a spěchala mě obejmout. Když se to stalo, zachvátil mě pocit bezpečí a konečně jsem se cítila opravdu doma. 

,,Chyběla jsi mi,'' zašeptala jsem mamce do ramene.

,,Ty mně taky, zlato. A koukám, že si nepřijela sama." Pustila jsem ji a otočila se na zubícího se Stilese.

,,Zůstaneme tady pár dní. Nevadí to, že?'' zeptala jsem se.

,,Jasně, že ne,'' usmála se mamka a znova mě, a tentokrát i Stilese, vtáhla do svého maminkovského objetí.