He Changed My Life [Stilena] CZ

16. - ,,Stiles, I don't want to be a werewolf."

Pohled Stilese

Zbytek cesty jsem strávil tím, že jsem se snažil usnout. Nešlo mi to. Musel jsem pořád myslet na Eleninu nohu a na to, jestli se do Beacon Hills dostaneme včas. Všechny ostatní myšlenky jsem se snažil poctivě zahánět. Myšlenky na Maliu, Lydii, Kiru, Scotta. Dokonce i ten zpropadený Liam mi začínal chybět.

Všichni by určitě měli nějaký plán. Nějak logicky by to vyřešili. A já? Potáhnu se s pokousanou Elenou přes několik desítek měst, aby vůbec přežila. Jsem prostě debil.

A navíc, neletěli jsme do New Yorku, ale do San Franciska, což Elena ještě nevěděla. Beacon Hills bylo odtamtud prostě blíž.

Pohled Eleny

Když jsem se vzbudila, stále jsme byli v letadle.

,,Jak dlouho ještě?'' Stiles se na mě otočil a povzbudivě se usmál.

,,Za pět minut přistáváme."

,,Stilinski! Proč jsme v San Francisku?!''

,,Klid, Eleno, klid. Všechno ti vysvětlim.'' Táhl mě za ruku k nějakému taxíku.

,,Teď hned mi to vysvětli! Proč jsem právě teď 3000 mil od domova? Proč?'' Stiles mou otázku ignoroval. Nechtěně jsem nasedla do taxíku a on za mnou. Něco řekl taxikáři a pak se obrátil ke mně.

,,Jak se cítíš?''

,,Stilinski! Ty mě táhneš přes půl světa a...,'' Nedořekla jsem to, protože mě zastavila prudká bolest v mé noze. Bolestně jsem přivřela oči. Stiles si mě chytil do náruče a já neměla sílu protestovat.

O půl hodiny jsme už společně seděli v nějakém jiném autě, které si Stiles půjčil.

,,Můžeš začít,'' řekla jsem mu tiše. S obavami se na mě podíval, ale promluvil.

,,Hlavně mi věř, ano?'' Počkal na můj souhlas a chtěla pokračovat, ale já ho přerušila.

,,Jedeme za tvými přáteli, viď?'' Kývl a oči upřel za vozovku před sebou.

,,Jednoho dne jsme se vydali se Scottem do lesa. On je, nebo možná byl, můj nejlepší kamarád. Prostě jako můj bratr.  V tom lese se mu stalo to samé, co tobě. Něco ho kouslo. Jenže jeho rána hned zmizela a on navíc začal líp vidět, slyšet a dokonce i cítit. Stal se z něj vlkodlak." Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet. Přišlo mi to jako úplná blbost. Vždyť vlkodlaci neexistují.

,,Je to pravda?'' vyšlo ze mně jen. Ušklíbl se.

,,Kdyby nebyla, vzal bych tě do nemocnice."

Z nějakého pitomého důvodu jsem mu zase věřila. Byla jsem nepoučitelná.

A pak to tu bylo zase. Neskutečná bolest v noze. Bylo to jakoby má noha rodila, minimálně desetkrát za hodinu. Sice to hned přešlo, ale ta bolest mě vždycky vyřadila na chvíli z rytmu. Připadala jsem si víc unavenější. Víc bezmocnější.

Pohled Stilese

Dobrá zpráva byla, že Elena nevyšilovala. Asi mi úplně nevěřila, ale hlavně zůstala v klidu. Ta horší zpráva byla, že se jí bolest stupňovala. Bolelo mě, vidět ji takhle. Nemohl jsem jí nijak pomoct.

,,Vyprávěj mi o svých přátelích."

,,Právě ses dozveděla, že se možná staneš vlkodlakem, o němž si dosud slýchávala jen z knížek a chceš, abych ti vyprávěl o mých přátelích?''

,,Vždycky jsi byl debil, Stilinski,'' prohodila s bolestným úsměvem, a tak jsem začal. Řekl jsem jí opravdu všechno, co se stalo v Beacon Hills, od té doby, co se stal Scott vlkodlakem. O Lydii, Allison, Derekovi, Deucalionovi, Malii, Kiře... Prostě o všech. Celou dobu pečlivě poslouchala, i když občas zasténala bolestí.

,,No a tak jsem vypadl. A věř mi. Normálnější měsíce jsem snad nikdy nezažil. Až do teď,'' skončil jsem vyprávění. Od Beacon Hills nás dělilo už jen pár kilometrů a Eleně bylo hůř a hůř.

,,Je fajn poznat tě víc,'' zašeptala.

,,Jo, to asi jo."

,,Bojíš se?''

,,Až je zase uvidím?'' Přikývla.

,,Jo,'' přiznal jsem se a hned nato ucítil, jak mě chytla za ruku. Byla ledová.

,,Stilesi, já nechci být vlkodlak."