Zrozena z Hlubin

3.-Pravidla

Měla jsem na nohách ,jak tomu Charlotte říká tenisky ,byli příjemné a modré,ladili mi k vlasům ,já se asi znova zamilovala,omlouvám se koláčky,už nejste mou jedinou láskou v životě.Je tu tolik nových věcí,ale líbí se mi tu.

Šla jsem po pláži ,asi tři metry za Charlotte a pozorovala každý detail,který jsem mohla svými kukadly vidět.Bylo tu toho tolik.Nejvíce mě zaujala taková dlouhá tyč co se tyčila na útesech a blikala kolem dokola.Pozorovala jsem jí a nemohla z ní spustit oči.

To je maják a teď pojď,máme před sebou spousty práce.Slyšela jsem Charlotte.

Maják,Maják,to je hezký název.

Co je to za....věc?Bylo to hranatý a strašidelný.

Auto,tím pojedem domů.

A jak?

Nasedni.Chvíli jsem se na ní koukala a pak si sedla na kapotu.

Ne pojď sem.Otevřela to a já slezla z kapoty

Mám si tam....Sednout?Všechno je pro mě tak zvláštní a nové.

Ano.

Sedla jsem si tam,bylo to tak krásně měkounké a hladké,musela jsem to hladit.Charlotte zabouhla dveře a já leknutím nadskočila,obešla to a sedla si vedle mě.

Připoutej se!Co to po mě chce?

Zakoulela očima a sáhla za mě pro nějakej černej provaz a zacvakla ho do ... bůh ví čeho,nemohla jsem se pořádně hýbat,ale asi to tak mělo být.Charlotte zatočila klíčkami a auto udělalo zvuk jako když chce zvracet.

Auto bude zvracet?Pootočila jsem se na ní.A ona dostala další záchvat,myslím že něco bere,tipovala bych to na vodní chaluhy.

Ne to jen startuji.

O hodinu později...

Dojeli jsme před takovou hranatou,ale krásnou krabici,která teď bude můj domov,cestou jsem toho viděla tolik a pořád se vyptávala,myslím,že to Charlotte začalo pomalu ,ale jistě vytáčet.

Pojď ukážu ti tvůj pokoj.

Vešli jsme po schodech nahoru a ona otevřela bílé dveře,které vedli do toho nejhezčího pokoje,na této planetě,byl modro bílí s obrovským aquáriem okolo postele,naproti byla televize,spousty skříní a pod oknem byl takový malý gauč.Až teď jsem si všimla dalších dveří,otevřela jsem je a tam se na mě tyčila koupelna,byla tam nezvykle podlouhlá vana,přesně akorát pro mou ploutev,záchod a umyvadlo,byla v hnědo zlaté barvě a prostě dokonalá.

Děkuji.Skočila jsem okolo krku Charlotte.

Až se tu zabydlíš,přijď si dolu pro špagety,ano?Jen jsem zakývala hlavou a pak si odběhla k aquárku.

Povídala jsem si s rybičkami a dala jim jména,zjistila jsem,že tu jsou už dva měsíce a čekali nedočkavě na příjezd mořské panny,málo která aquarijní rybička má možnost vidět někoho z mého druhu,jsme v mořské říši něco jako hvězdy.

Ta postel byla tak překrásně měkká a já se v ní musela prostě zaválet,převalovala jsem se a různě kroutila,bylo to tak měkké,ne jako dno jeskyně.V tom nejlepším se z mého břicha ozval divný zvuk a já leknutím vyběhla z pokoje směrem k Charlotte.

Charlotte,moje břicho! Ono mluví! Proč se zase směje?

Nenene,jen máš hlad,posaď se,já ti dám ty špagety.

Dá přede mne hromadu dlouhých tenkých hadů s krví a čeká že to sním?

Ne , já hady nejím!

Ochutnej,nejsou to hadi,ale těstoviny,bude ti to chutnat.

Nevěřícně jsem si natočila na vidle hada a dala ho do pusy.Sakra ,to je fakt výborný,bez dalšího čekání jsem do sebe naházela zbytek,div , že jsem nesnědla i ten talíř.

Znáš pravidla?Co?

Ne,jaká pravidla?

Poslouchej mě.

V oceáně si měla jen moc ovládat vodu,nyní se to změní,dostaneš další živly a moc,ovládat myšlení,taky bude mít na tebe jiný vliv úplněk,bude tě odvádět k vodě,ale tam na tebe bude čekat pouze smrt v podobě lovců,tady tento medailon ti pomůže se vyrovnat s mocí úplňku,ale jestli ho sundáš,nevím jestli ti dokážu pomoct,budeš muset začít chodit do školy,mohlo by být podezřelé,že tu jsi,řekla jsem,že si má neteř a přihlásila tě na střední.

Obešla mě a zapla mi na krk medailon byl nádherný a už od prvního pohledu velmi starý.

Nesmíš si povídat se zvířaty a už vůbec ne používat svojí moc jinde než tady.

Jasné?

Co je to škola?Dostala jsem na něco chuť

Je to taková budova,kam chodí děti,aby se vzdělávali.

Kdy je další úplněk?

Za týden.

Proč mi pomáháš?

Máš před sebou velký úkol a já ti v něm musím pomoct,jsi něco jako má svěřenka.

Máš tu někde sůl?Podala mi pytlík soli a já si ho hned nasypala do krku.

Fůj!Zkřivila obličej.

Chtěla bych se jít kouknout k vodě.

Zlatíčko...Dneska ti musí postačit vana a zítra tě zavedu do zátoky.Jen jsem si povzdechla a odešla se čvachtat do své koupelny