Zrozena z Hlubin

5.-První školní den

Elisabeth!Stávej,musíš do školy!

Otevřela jsem oči a vynořila se opět nad vodu,vypustila jsem jí a koukala,jak ze mne "opadává" sliz a má ploutev se mění na nohy,pomalu jsem se postavila a šla si pro oblečení,které mi přichystala Charlotte,řekněme si pravdu,v módě se moc nevyznám a první dojem je důležitý.Oblékla jsem si černé džíny,spodní prádlo a béžový,dlouhý svetr.Vlasy jsem si vyfoukala ,šla na snídani a vyčistila zuby.

Nezapomeň ,po škole hned domů! Pohrozila mi Charlotte prstem a já se na ní jen vřele usmála.

Neboj se,já to zvládnu.Zavřela jsem za sebou dveře a šla rovnou do školy.

Cesta nebyla až tak moc dlouhá,netrvala ani dvacet minut.Ale začínalo mi být zle,z nedostatku sluníčka,jsme na Aljašce a je začátek podzimu,moc světla tu nemají,ale to mě nevyvedlo z míry a já kráčela dál,do neznámého světa teenagerů .

Zastavila jsem se před školní budovou a koukala na lidi,většina byla v nějaké partě a smáli se,nebo samostatně seděli a něco si dělali na.....Mobilech? Jo ,určitě se tomu říká mobil!Šla jsem dál a zastavila se u party,která seděla na zídce a pozorovala mě,radši jsem se na ně nekoukala,Charlotte říkala ,že to je neslušné .Šla jsem rovnou do budovy školy a snažila se nějakým zvláštním způsobem dostat do ředitelny. Pořád do mě někdo vrážel a pak chtěl,abych se mu omluvila,nechápu co jsem jim udělala.Celou budovou se rozezněl zvonek a chodby se vyprázdnily.A kudy teda mám jít?Je to tu tááák obrovské a já se cítím , jak smítko na podlaze.Zahla jsem někam za roh do někoho narazila.

Byl to starý,strašidelný muž,s mopem v ruce.Lekla jsem se ho a on si mě sjel od hlavy až k patě.

O-omlouvám se....Já ...nechtěla do vás vrazit.Přiblížil se ke mě obličejem a zadíval se mi do mých modrých očí.

Jsi velmi,velmi daleko od domova a v nebezpečí! Chytil moje zápěstí a pevně ho sevřel,dostala jsem strach,což způsobilo,převrhnutí kbelíku se špinavou vodou,uklízeč se lekl a pustil mě,což byla moje příležitost k útěku a já utekla co nejdál od něj.

Byla jsem vylekaná,ten uklízeč byl zvláštní,jak jako daleko od domova a v nebezpečí?Teď to musím nechat plavat a najít konečně tu ředitelnu!

Sešla jsem opět do přízemí a znova do někoho narazila ,ale tentokrát i spadla.Byl to kluk,otočený ke mě zády,s hnědými vlasy a.......Tetováním LOVCE!

Otočil se na mě a usmál se,pomohl mi zvednout a chytil se mé studené ruky,která byla studená,kvůli málo vyhřívání na sluníčku.

Omlouvám se.sklopila jsem oči a raději ho obešla a už chtěla odejít.

Kam jdeš?Mám mu odpovědět?

H-Hledám ředitelnu....nevíš kde by mohla být?Nenavazovala jsem oční kontakt a jen se dívala na tu velmi zajímavou podlahu.Chvíli nastálo ticho

Pojď ,dovedu tě tam. Slyšela jsem,jak se usmál.

Šla jsem minimálně pět metrů za ním a klepala se jak ratlík,mohl by mě klidně ve vteřině odhalit a pak zabít nebo mučit.Procházeli jsme kolem toho uklízeče,který vytíral rozlitou vodu.

Dobrý den,Arthure.Koukal se na mě ,ale neodpověděl,raději jsem od něj odvrátila zrak a spěchala za tím klukem.

Tak...Tady to jsou ty dveře. Stoupl si k nim a opřel se o zeď

Ehm....Děkuju.Řekla jsem co nejkrásněji jsem zvládla a pak nastalo trapné ticho.

Jak se jmenuješ?Přešlápla jsem si

Proč to chceš vědět? Obrátila jsem na něj svá kukadla.

Je slušnost odpovědět na otázku.Kmitala jsem očima po celé chodbě ,ale neodpovídala.

Ty se bojíš?Zasmál se.Jen kdyby věděl!

Možná...Uf !Otevřeli se dveře od ředitelny a vykoukla na mě hlava paní ředitelky.