Zrozena z Hlubin

28.

Vždy, když se cítím v nebezpečí automaticky přestanu fungovat a tělo mi zcela ztuhne, při čemž začne měnit barvu jako chobotnice, aby se ochránila před lovci, namísto toho sirény automaticky odplavou a zmizí v hlubinách. Lovci tak zabíjí nás, což je alespoň na pár chvil naplní pocitem vítězství, dokud sirény opět nezačnou řádit. Jsme ve vodách mnohem pomalejší a naše těla nejsou těla dravců, kteří loví. Naše těla nejsou určena k boji.

Liv se dostala ven z auta a hned se vrátila ke mně, ke zcela paralizované osobě, kterou napůl svíral muž, co rozbil okénko od auta. Střepy mi přistály v klínu a jeho ruka semkla rukáv mé bundy.
Viděla jsem v periferním vidění, jak koule modrého světla proletěla před mým obličejem a odhodila Liv daleko na chodník. Liv! Nebyla jsem si jistá, ale zdálo se, že mu nedělá příliž dobře to, že musí svoji moc použít na někoho jiného. Snažila jsem se i v paralyzovaném stavu bránit a muž, kterému nemohlo být více, než pětadvacet si toho byl moc dobře vědom, byla jsem šíleně vystrašená.

"Uklidni se, neublížím ti, hlavně dýchej."Sundal ze mě ruce a otevřel dveře od auta. Čekal, až se trochu zklidním. Avšak ve chvíli, kdy vytáhl nůž a začal se s ním ke mně přibližovat se vše dostalo opět do stejného stavu. Nůž směřoval k mému břichu a když viděl, jak se tvářím, nelibě se uchechtl. Těsně před břichem uhl lehce doleva a zamířil k zaseklému pásu. Přeřízl ho a mně se ulevilo, že neskončil v mém břichu.

Jeho ruce se už nechovaly hrubě, ale ladně a na tuto situaci dost jemně. Křečovitě mě vytáhl z auta a vzal si mě do náruče. Nesnažila jsem se bránit, nechala jsem se pouze nést neznámým směrem. Ruce jsem měla pevně semknuté v klíně a oči upřené na jeho obličej.

"Máš úžasné oči." ihned jsem svůj pohled sklonila a opět se rozklepala.

"Neboj se mě, kdybych tě chtěl zabít, už jsi dávno mrtvá. "Povyhodil mě trochu do vzduchu, aby si mě pevněji chytil. "A navíc, byla to jediná šance, jak tě do budoucna zachránit." Zvážnil. Položil mě na nohy a otevřel dveře od auta.

"Běž dovnitř dobrovolně, nechci tě dovnitř nutit násilím." Stála jsem, jako solný sloup. Přemýšlela jsem. A nakonec nastoupila.