Zrozena z Hlubin

4.

Dnes je to měsíc a osm dní,první své dva úplňky jsem přečkala více méně v pohodě,vždy mám týden před tím bolest hlavy a má síla je větší než obvykle,při prvním úplňku prasklo potrubí v celém domě a chudák Charlotte to musela zaplatit,úplněk byl včera a já byla celou noc zalezlá v koupelně a starala se o svou ploutev a dokonce tentokrát nic nezníčila.Charlotte,nebo jak jí teď říkám Teta ,mě zatím nikam nepouští,celý den jsem jen zavřená a učím se způsobům,od doby co jsem tady jsem nebyla v moři a nepovídala si Keporkaky ani delfíny,chybí mi to.Každý den musím trávit osm hodin ve vodě,abych se nevysušila a svaly v mé ploutvi pomalu,ale jistě ochabují,Když ale opomeneme tyto maličkosti,je to tu prostě bezvadný!Sice jsem neviděla jiného člověka než je Charlotte,ale doufám ,že jsou stejně hodní. Mým nejoblíbenějším jídlem se stala pizza a Chaelotte mi pořídila pejska,Aljšského Malamuta,dala jsem mu jméno Tesák,vlastně mi to poradila Charlotte a mě se to zalíbilo.Přijde jí zvláštní že si povídám s Tesákem,ale mě na tom nic zvláštního nepřijde,spí se mnou v posteli a já se pořád nemohu nabažit jeho krásné,hebounké srsti,kukadla má černé jako ta nejtemnější noc a už mi rozerval všechny mé polštářky na posteli,pěkně jsem mu za to vynadala a nemluvila jsem s ním celé tři dny , nakonec ta malá bestie přilezla a dokonce se omluvila,moje rybičky prospívají a paní McBrianové se narodily rybyččátka ,má jich devatencáct a jsou to pěkní rošáťci ,povídám si s nimi těsně před tím než jdu spát do koupelny.

Zítra jdu poprvé do školy,bojím se a teta říká že si tam mám najít kamarády,ale já nevím jak!V moři jsme byly všechny tak nějak propojené a navazování kontaktu nebylo nic těžkého,ale tady nic takového neexistuje.A to je tak shrnutí všechno,co se za ten měsíc a osm dní stalo.

Elisabeth,pojď si sníst tu večeři!

Dobře!

Omluvte mě ,jdu se najíst.Zamávala jsem rybkám a utíkala po schodech dolů a za mnou samozřejmě Tesák.

Teta přede mne postavila zeleninový salát a sama si vzala kuře ,nechápu jak ty lidi můžou jíst nebohá zvířata,ale za ten měsíc jsem si na to tak nějak zvykla.

Napřed jsem z oliv skládala domeček a z rajčat srdíčka .

Elisabeth,si tak dětinská,jídlo není na hraní,ale na jídlo! Skláněla se přede mnou Teta.

Promiň.Radši jsem začala jíst a svůj pohled směřovala pouze na zeleninu.Tesák si ke mě přiskočil a když zjistil,že to je zelenina ,jen ohrnul pyskem a slezl zpět na podlahu.

Po chutné večeři jsem se odebrala zpět do pokoje a zhasla světlo,sedla jsem si na gaučík u okna a jako každý večer jsem pozorovala maják,netuším,proč mě tak zaujal ,ale bylo to lepší než televize,doslova mě fascinoval,z našeho domu bylo vidět až na oceán,poslouchala jsem píseň ,kterou zpívala skupinka velryb,nedaleko břehu a slyšela štěbetání racků,jedna věc mě ale znepokojovala,lovci už zjistili,že se tu objevila nová mořská panna,JÁ a to znamenalo ,že budou podezřívat každého,kdo jim přijde na oči.Zhluboka jsem si povzdychla a šla do koupelny.

Napustila jsem si vodu a přisypala do ní mořskou sůl,třikrát se nadechla a pak vklouzla do té podlouhlé vany.Za ne moc dlouhou dobu se mé nohy začali přetvářet na tu,podle mě nejhezčí ploutev v okolí dvou set kilometrů,opět jsem se cítila volně a pohodově.Potopila jsem se pod hladinu a zpívala si mořské písničky,jsem si jistá,že je slyšeli i rybičky v aquárku,protože se přidali taky,měli jsme tu takový menší ,osobní koncert.

Když přišel čas spaní,potopila jsem se pod hladinu a usnula,nespím na posteli,dá se říct,že to je spíše pelíšek pro Tesáka než pro mě,málo kdy se stane že tam usnu.Jelikož musím trávit přes osm hodin ve vodě,nic jiného mi nezbývá ,než spát na dně nádrže,které se přezdívá vana.