Zrozena z Hlubin

9.

Liv mi smývala poslední barvu z vlasů a já se už připravovala na ten šok,který nastane.

Víš co?Zavři na chvíli oči.Udělala jsem jak řekla.

Můžeš.Otevřela jsem je a uviděla zakryté zrcadlo.

Proč je zakryté?To je to tak moc zlé?Začala jsem panikařit.

Ne,je to super,ale napřed tě vyfoukám,učešu a upravím,dobře?Mlčky jsem přikývla a svěřila se opět do jejich rukou.

Jak si se vlastně dostala na pevninu?Ptala se,mezitím,co mi nanášela kondiciornér na hlavu.

Náš lid napadli lovci,kvůli tvému druhu a zabili mi kamarádku,já už prostě jen nemohla čekat a dívat se na to,jak oni umírají a tak jsem se rozhodla odplavat,nevěděla jsem,co mě tady čeká,nikdy jsem nebyla na souši ,ale i přes to jsem to ryskla,první den jsem strávila v jeskyni a potom mě našla Charlotte,která se o mě postarala,dala mi střechu nad hlavou a zapsala i do školy,první měsíc mě učila doma a dnes jsem měla jít poprvé do školy,ale ředitelka prohlásila,že je moc brzy.Víš že je to čarodějnice?

Jo,vím....

A jak si se sem dostala ty?

Jak už jsem říkala,chtěla jsem najít svou rodinu,ve vzpomínkách jsem viděla břehy Aljašky a tak jsem se vydala sem,nikdy jsem neměla ráda život Sirény ,nedokázala jsem si ten způsob života oblíbit,jednou,když jsme šli na lov...Měla jsem zabít jednoho z lovců ,byl mladý asi tak sedmnáct, možná i míň,chtěli po mě,abych ho zakousla a vysála ho,nedokázala jsem to a místo toho ho dostala na pevninu,od té doby jsem to tak dělala ,zachraňovala jsem je a jedla jsem na pevnině různá zvířata. Když Sirény zjistily,že je zachraňuji....vyhostili mě a já se rozhodla ,že půjdu sem a pokusím se najít svoji rodinu......Zatím se mi to nepodařilo.Řekla,když mi fénovala vlasy

O osm minut později...

Jsi připravená?Neboj je to úžasný,to se mi zase něco povedlo!Poplácala se po rameni a pyšně se na mě dívala.

Dobře...Nádech ,výdech .Otevřela jsem oči a zadívala se na sebe v zrcadle,vypadalo to krásně,nezvykle,ale krásně,moje modré oči teď byly výraznější nežli kdy předtím.

Promnula jsem si vlasy a cítila ,jak byli hebké.

Tak co líbí?Usmála se na mě Liv a já jí skočila kolem krku.

Děkuju,děkuju,děkuju!Byla jsem štěstím bez sebe.

Co mám udělat teď,myslím,jak se přizpůsobit?

Ahoj Elisabeth....Vstoupila mi do pokoje teta,ani jsem jí neslyšela otevírat.

Sluší ti to...Představíš nás?Sjela si Liv od hlavy až k patě.

Já jsem Liv.Podala tetě ruku.

Á tak Siréna,jak jste se vy dvě daly dohromady?Čekala na odpověď teta a přitom se usmívala

Zachránila mě od šíleného školníka a tak nějak mi přebarvila vlasy.Charlotte kývla hlavou,jako že pochopila a zadívala se opět na Liv.

Liv?Dáš si večeři?Usmála se na ní.

Já...nemůžu.Sklopila svůj obličej směrem k zemi.

Neboj,věděla jsem, že přijdeš....Koňská?Usmála se na Liv teta a Liv se taky usmála.

Jak...

Jsem čarodějnice ,ale to je teď jedno,půjdu připravit jídlo a pak Vás zavolám.Řekla Charlotte a pomalu si to odkráčela směr kuchyň

Tvoje strážkyně je super!Otevřela Liv pusu a dívala se na mě.

Stážky..Co?

Strážkyně,je to něco jako opatrovnice,já jí mám taky,ale není tak super jako ta tvoje.Pojď,dostala jsem hlad.Sama od sebe se vydala do kuchyně a sedla si na barovou židličku čekajíc na svoji sklenici krve.

Děkuji.Charlotte jí podala sklenici i s brčkem a Liv se hned napila.

Bylo divný se koukat na to jak někdo pije krev,ale pořád lepší,než aby to byla lidksá krev.

A tady salát pro tebe ,Elisabeth.Hned jsem se do něj pustila a Eleanor nás obě pozorovala.

Kdo je tvoje strážkyně?Zaměřila pohled na Liv.

Denielle McLooren.

Denielle jsem už dlouho neviděla,nabídni jí ,aby někdy přišla k nám,samozřejmě i s tebou.

Určitě vyřídím.

Crrrr!Ozval se zvonek a Tesák začal opět štěkat.

Dojdu otevřít.Ujistila nás Charlotte a odešla

Ahoj Rossie.Charlotte se začala obímat s naší ředitelkou.

Mám tu ten náhrdelník....Ahoj Liv.Pozdravila ji jako by tu právě neviděla Mořskou pannu společně se Sirénou pohromadě.

Elisabeth,jestli ti přijde divný,že se nedivím,tak ti jen mohu říct,že jsem věděla,že budete kamarádky hned,kdy jsi přišla do kanceláře a podala si mi ruku...Na tady máš náhrdelník,nesundavej ho jasný?

Ano.Náhrdelník svítil modře,ale jakmile jsem si ho dala na krk přestal,zhasl a já se s otázkou v očích podívala na ty dvě čarodějky.

Je vidět,že si náhrdelník konečně našel majitele.Nechápala jsem ,ale tentokrát zasáhla Liv.

Každý náhrdelník má svoji majitelku,každá mořská panna i siréna má svůj,já mám taky.Ukázala mi svůj byl podobný mě,ale měl zelený odstín

Ten co si měla byl jen provizorní,ale nebyl to přímo tvůj.Doplnila Rossie Liv.

Jéjej to už je hodin,budu muset jít,tak zítra ve škole a děkuji za večeři,na shledanou.Pronesla svou řeč Liv a pak jako pára nad hrncem zmizela.

No nic já se jdu nahřívat a pak do vody.

Zamířila jsem si to do pokoje a za mnou šel hned Tesák ,vklouzla jsem dovnitř a sedla si k oknu,zapla si lampičky a dívala se přes okno na maják,tak jako vždy.