Doma jsem zůstala tři dny,nebylo mi dobře a nemohla jsem spát.Když jsem usnula pod vodní hladinou,viděla jsem před sebou toho muže.Muže,který se mě pokusil znásilnit a já ho zabila.Nejhorší bylo,že se mi vracel ten pocit,kdy jsem mu vzala život.Líbil se mi a to mě nejvíce děsilo.
Znovu se mi zdál ten samý sen,vynořila jsem se nad hladinu, mé postranní žábry se ztratily a já opět mohla dýchat plícemi.
"Elisabeth...Vstávej!"Ťukala mi na dveře koupelny Charlotte a nervózně přešlapovala.
"Už jsem vzhůru!"Zakřičela jsem nazpět a vytáhla špunt z vany.
"Máš na stole snídani a peníze na svačinu.Musím si jít něco zaříditi, měj se....Mimochodem, máš půl hodiny,než ti ujede autobus do školy."Jakmile tohle řekla,vyklouzla jsem z vany,má ploutev zmizela a já se přeměnila zpět na člověka.Bylo mi jasné,že nemá cenu si fénovat vlasy,nestihla bych to,ani kdybych se na hlavu stavěla.Rychle jsem vzala do ruky kartáč a rozčesala si zacuchané vlasy, vyčistila si zuby a navlékla na sebe první věc,která mi přišla pod ruku.Rychlostí lamborghini jsem seběhla schody,div jsem se nezabila a zasedla ke stolu.Můj pohled putoval k hodinám,které byly zavěšené nad dveřmi. Bylo teprve sedm.
Ona si ze mě udělala srandu!Hodila jsem chleba zpět na talíř a šla si nalít do sklenice mléko.Klidně jsem mohla ještě půl hodiny ležet.Zakroutila jsem nad tím hlavou a hodila do sebe sklenici mléka.
Vyšla jsem zpět schody a vyfénovala si své vlasy,kořínky už začaly odrůstat,což znamenalo,že si budu muset hlavu opět přebarvit.Obrátila jsem si tričko,které jsem si předtím oblékla naruby a schovala pečlivě náhrdelník pod tričko.Opět jsem sešla schody a šla se připravit po třech dnech do školy.
Jízda autobusem byla peklo,jelo více lidí než obvykle a já byla nervózní,jak sáňky v létě,jeden muž mi dupl na nohu,někde vepředu křičelo dítě,stařenky si povídaly slevách v obchodech a porovnávaly dnešní generaci dětí.Tohle byla ta nejhorší jízda v mém životě,kdyby bylo tepleji a nepršelo,šla bych pěšky.(pzn. Stejně jsem nikdy nepochopila, proč staří lidé vyrážejí na nákupy v dopravní špičce! -_-).
Vystoupila jsem před školou a nadechla se čerstvého přímořského vzduchu.Srovnala jsem si tašku na zádech a vydala se do školní budovy.Měla jsem ještě čtvrt hodiny, nebylo kam spěchat.
Prošla jsem kolem skupinky kluků,kteří byli na párty,byl tam i ten, co se chlubil rybičkami.Hodila jsem po něm nenávistný pohled a pokračovala ve svých modrých teniskách dál do útrob školní budovy.
Svlékla jsem si bundu a dala jí do skříňky,zabouchla jsem jí,až to zadunělo a nezapomenula se leknout Liv, která stála za již zavřenými dveřmi.Leknutím jsem nadskočila a vyhodila do vzduchu učebnice, které jsem předtím držela pevně v náruči.Začala jsem se sbírat.
"Můžeš mi říct, co s tebou je?Předevčírem jsem byla u vás doma a Charlotte mě sprostě vyhodila!"Podotkla rozzlobeně Liv a prohrábla si své zrzavé vlasy.
"Už se nesmíme vídat."Sklopila jsem zrak k zemi, najednou mi přišla šíleně zajímavá.
"Děláš si prdel?!Co?Proč?!" Naklonila hlavu na levou stranu a zkřížila si ruce na hrudi.
"Je to to nejlepší řešení."
"Řešení pro co?"Poklepávala si nohou.
"Prostě se už nebudeme bavit!"Oznámila jsem jí a prošla kolem ní i s učebnicemi.
Byla jsem tak rozrušená,že jsem ani nevnímala, když na mě někdo pokřikoval.
"Elisabeth....Elisabeth, stůj!" Zastavila jsem a ohlédla se.
Alex,tak ten mi tady opravdu chyběl.Protáhl se mezi lidmi a přiběhl až ke mně.
"Co chceš."Zavrčela jsem a čekala na o nejrychlejší odpověď.
"Teda,tebe dohonit,to je něco."
"Chmmm..."Otočila jsem se a chtěla se dát opět do pohybu.
"Stůj...Učitel na Biologii nás dal dohromady na projekt."Zamrzla jsem uprostřed kroku, tento den už opravdu nemůže být černější!
"Co?!To nemůže!Vždyť jsem chyběla a....!"
"Vlastně jsem o tebe požádal, smiř se s tím,dnes po škole si tě vyzvednu a pojedeme ke mě domů. "Poslal mi vzdušný polibek a odešel.
Stála jsem zamrzlá uprostřed chodby s otevřenou pusou a čekala na zázrak.
"Uhni huso!"Drkla do mě Eleanor a všechny učebnice mi opět spadli na zem. Ale... Nesehnula jsem se pro ně já.
"Seber je."Eleanor se otočila i s tím nejfalešnějším úsměvem v historii lidstva.
"Cože si říkala?"Naklonila hlavu na bok a provokativně přežvykovala žvýkačku v ústech.
"Seber to a podej!"Dala jsem ruce v pěst,když se rozesmála.
"Jsi fakt vtipná zlato."Otáčela se na odchod,ale já a ani moje magie jí nepustily.
"Co to..."Rozkašlala se a přiložila si ruku na hruď.
"Co...Co mi to...Děláš?"Složila se k zemi a její kamarádky jí hned začaly obskakovat.
Nevěděla jsem, co v tu chvíli dělám,líbilo se mi to, ta síla a moc nad někým.
"Nemůžu dýchat!"
"Ty učebnice,zvedni je!"Přitlačila jsem ještě víc.
"Dělej!"
"Nech toho...Prosím."Měla ruce položené na krku a pokračovala v kašlání.
*******************************************
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
