Zrozena z Hlubin

17.

Já se na tvou prdel nedíval,mimochodem,znám i hezčí.JÁ HO ZABIJU!JÁ HO ZABIJU!DRŽTE MĚ,PROSÍM!

Jsi moooc vtipnej.Prohlásila jsem,když jsem otvírala dveře od pokoje.

Já?Já vždycky.Proč musí mít na všechno odpověď?Neměla by mít poslední slovo ženská?Jasně,že jo!

**************************

"Ne!"Zakřičela jsem,když mi jako největší nevychovanec skočil do mojí,krásně ustlané postýlky,barbar!

"Právě si zalehl Mary a Gabriel."Zkřížila jsem ruce na hrudi a propalovala ho pohledem.

"A to je kdo?"Nadzvedl líně hlavu.

"Mí imaginární kamarádi..."

"Co?Máš snad nějakou psychickou poruchu?"Podepřel se lokty

"Ne,já ne,ale ty jí budeš brzo mít,jestli neslezeš z mé postele!"On je vlastně lechtivej!

Na mém obličeji se objevil vítězný úsměv hoden oscara,prokřupala jsem si ruce a krk.

"Ne,tady se mi líbí."Usmál se a vyndal mobil.

"Fajn,řekl sis o to."Pomalu jsem se k němu přiblížila,nebral na mě ohled,bylo to,jako bych vedle něj nestála.Připravila jsem si ruce a začalo ho lechtat v podpaží.Okamžitě se začal svíjet a smát,musela jsem se smát s ním,to se prostě nedalo.Kopal, jak malá holka nohama do vzduchu a měl hrozně krásný smích.Viděla jsem,jak mu začali slzet oči.

"Prosím..Ne!Já...Já slezu!Je...Jen mě už nech."Poslední vteřina,pak jsem s úsměvem na tváři odstoupila a postavila se vedle postele,dýchala jsem zrychleně,to ale on taky.

ůVidíš,že se umíš taky smát, tak ti to sluší víc."Okamžitě mi úsměv povadl,vlastně jsem si ani neuvědomovala,že se směju.Nasadila jsem opět ledový obličej a překřížila si ruce.

Pípl mu mobil,byla jsem zvědavá,co mu přišlo.
"Už budu muset jít."Zamručel si a díval se do mobilu.

"Vyprovodit se dokážeš sám,že jo?"Byl to spíš rozkaz.

"Jasně!Tak čau,bylo to hezký,někdy to musíme zopakovat..."

"Leda tak v noční můře."Odfrkla jsem si

"Nikdy neříkej nikdy."Mrkl a odcházel z pokoje.Nevím proč,ale koutky úst se mi zvedli do úsměvu.

"Usmíváš se!"Vrátil se koukl na mě.

"Ne,jen jsem ráda,že konečně vypadneš."Zamračila jsem se.

"Jasněěě....Tak čau zítra Amazonko."Pak už skutečně odešel.

Schovala jsem se za závěs a dívala se,jak stojí na trávníku a nevypadá moc spokojeně,něco se muselo stát.

Otočil se a uviděl mě v okně,rychle jsem se přikrčila k zemi.Pane bože!Tohle je trapas století!Plácla jsem se do čela a zrudla jak rajče,ale proč?

"Elisabetho!Pojď okamžitě dolů!"Zakřičela na mě ze zdola Charlotte,jestli tohle přežiju,budu vážně dobrá.

"Už jdu!"Řekla jsem co nejpozitivněji.Fajn,tohle zvládneš,je to jen Charlotte.Co ti může maximálně udělat?....Proměnit tě v žábu!Řeklo mé svědomí.Koukla jsem se do zrcadla a s úsměvem na tváři se vydala dolů.

"Můžeš mi říct,co jsi to dnes předváděla?Proč si mi neřekla kam jdeš?!"Blesky jí sršeli z očí,zrovna douklidila spopelněný kuře.

"Já...No...Ehmm...Neřekla jsem to,protože vím,že bys mě nepustila."Uhla jsem pohledem.

"To si piš,že ne!Jestli si tímhle probudila lovce,tak ti přísahám,že tě zabiju!"

"Uvědom si ale,že já jsem na půl ryba!Moře mě bude lákat vždycky,potřebuju ho k životu!"Vyjela jsem na ní.Vrazila mi facku.

"Takhle se mnou mluvit nebudeš!"Vykulila jsem na ní oči

"Tak tohle jsi přehnala."Řekla jsem a šla do svého pokoje.

"Počkej!Já to tak nemyslela..."Slyšela jsem,když jsem zabouchla dveře.Byla jsem vytočená a tvář mě pálila.Tesák se kolem mě začal motat,vůbec nerozuměl tomu,co se stalo,já vlastně taky ne.Vždyť jsem toho zas až tak moc neudělala...

Ráno....

Probudila jsem se tak jako vždy ve vaně,vypustila jsem jí a přeměnila se.Osušila jsem se a oblékla,teď měla přijít na řadu ta nejhorší část,sejít schody a čelit Charlotte.

Třikrát jsem se nadechla,dala si batoh na záda a šla dolů,neměla jsem v plánu dnes snídat,prostě rovnou do školy.

"Elisabet!Pojď sem."Řekla  mile.

"Aby si mi mohla vrazit další facku?"Zkřivila jsem arogantně obočí.

"Ne,chci ti něco ukázat."Převrátila jsem oči,hodila tašku na zem a sedla si na barovou židličku.Podepřela jsem si rukou hlavu a bubnovala nehty o stůl.
"Koukni se,to se stalo včera večer."Podala mi noviny.

Na pláži se našlo tělo mrtvé dívky,smrt pro zatím neznámá...Dál jsem to ani číst nemusela.

"Tohle je důvod,proč se tak bojím.Byla to mořská panna jako ty,jen na druhé straně Aljašky."

"Lovci?"Řekla jsem zaraženě.

"Ano."

"Myslíš,že by v tom mohl mít prsty Alex?"Z hloubi duše jsem  doufala,že ne.

"Nevím,ale teď bys měla jít už do školy."Podala mi svačinu,dala jsem si jí do tašky a vzala si na cestu jablko.

Obula jsem si tenisky a chtěla se zakousnout do jablka,došlo mi ale,že kdybych ho nakousla nedojedla bych ho,neměla jsem totiž ani chuť,to co jsem dnes četla v novinách mi jí úplně zkazilo.Co když musel Alex odejít právě kvůli tomuhle?Přece by nejel přes celou Aljašku,aby si zarybařil,nebo snad jo?

"Ahoj Liv,jak je?"Zeptala jsem se Liv,která usínala téměř ve stoje.

"Na nic,jsem jak mrtvá a chci spát,když si jen vzpomenu na to,jak jsem si nevážila své postele,chce se mi z toho brečet.Za všechno stejně může profesor biologie,kdyby nám nedal referát,já mohla spát a užívat si života."Celá Liv,svojí chybu nikdy nepřizná.

"Jak je?"Přišel k nám Drue.

"Když tě vidím,je mi hned hůř."Mlaskla unaveně Liv.

"To když já vidím tebe,celý se hned rozpálím."

"Asi by tě měl někdo shladit."Jedním rychlím pohybem ho kopla mezi nohy.

"Už máš zas pokojovou teplotu?"Dala si ruce v bok a obešla ho.

"Vždyť jsem toho zas tak moc neřek!Řekl a držel si ruku mezi nohama."

"Příště raději mlč úplně."

"Jdeme,mám hodiny,na kterých se můžu vyspat"

*************************************

DALŠÍ KAPITOLÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! OLALALA!!

:33333