Zrozena z Hlubin

2.-Nový domov

Plavala jsem a závodila při tom s delfíny,vyhrála jsem a musela se smát,mají mě rádi a já mám ráda je. Je vám asi divné,že mám přátele mezi delfíny,žraloky i chobotnicemi ,ale je to prostě tak,já chráním je a oni chrání mě.Povídáme si spolu a laškujeme.

Mé povinnosti přicházejí a já společně s dalšími vyrážím za nářkem velryb.Je to srdcervoucí pláč , pytláci je loví a doslova za živa krájí.Slyším nářek matky,která už nikdy neuslyší své mládě,protože ho jeden z pytláků zabil.Brečím za ni ,cítím její bolest a prožívám jí s ní .

Nesmíme je zabít,ale nejraději bych to udělala,roztrhala je za živa,tak jak to dělají oni.Odlákaly jsme všechny,kterým bychom mohly nechtěně ublížit a vrhly jsme se společně na zničení jejich lodi.Doslova jsme jí tlakem vody roztrhaly,měla jsem chuť je zabít,ale musela jsem se ovládnout. Vzaly jsme zbytek stáda a odplavaly i s truchlící matkou pryč.

O tři dny později...

Ležím na hladině a nahřívám se,je to příjemné,jsem studenokrevná a vyhřívání patří do mé denní rutiny. Mám zavřené oči a poslouchám šplouchání vln.Najednou kolem mě proletí harpuna a já vím, co to znamená,lovci! Rychle se potopím a plavu co nejhlouběji dokážu,okolo mě prolétávají stříbrné kulky ani jedna mě nezasáhla a já plavala dál do hlubin.

O hodinu později....

Právě pohřbíváme mrtvé,dvě stě čtyřicet šest mrtvých,byla mezi nimi i má kamarádka,mám už toho dost! Pořád nás mordují,zabíjejí i mučí a my? Mi nic ani udělat nemůžeme!Je mi z toho na nic!

Nechci zemřít,musím odtud pryč!Teď už mě tu nic nedrží,nechci ztratit život takto,vím ,že lovci jsou všude ,ale u březích Austrálie už nechci zůstat,zatím nevím kam poplavu,ale co nejdál od tohoto místa.

Po dvaceti hodinách plavby jsem se dostala do Aljašského zálivu a doslova se zamilovala do té krásné krajiny,byla jsem vyčerpaná ,ale dokázala jsem ještě doplavat do jeskyně na pobřeží ,poslouchala jsem uklidňující píseň velryb a usínala na tvrdých kamenech v jeskyni.

Probudila jsem se celá rozlámaná,toto byla moje první noc na souši vůbec,protáhla jsem se a opatrně vyšla ven .U jeskyně čekala nějaká...žena a usmívala se jak měsíček na hnoji.

Vítej Elisabeth,už dlouho jsem na tebe čekala.Měla tmavší pleť a vypadala příjemně.

V ruce držela nějaké jídlo a látku.

Na,to si obleč.Nechápala jsem jí a dál se na ní dívala ,jak na blázna ,ona se začala smát.

Jsi nahá,mi tu nosíme oblečení.Znovu mi podala oblečení,ale tentokrát jsem ho přijala,Nevěděla jsem jak to patří a tak se snažila to na sebe nějak dostat.

Rozesmála se na celé kolo a já jen nechápavě zírala.

Ne,ne,ne to je tričko né kalhoty!Pomohla mi se obléct a dala mi do ruky to.....jídlo.

To jsou čokoládové koláčky,ochutnej.Pobídla mě a já to strčila do pusy,myslím že jsem se právě zamilovala a znova si kousla.Nevím jak dlouho jsme tam ještě stály ,ale já stihla spořádat celý talíř.

Pojď,musíš domů....

Domů?

Teď budeš bydlet se mnou ,u mě doma.

Kdo jste?Znova se usmála.

Čarodějka,vlastně vědma,lidé nám říkají různě.

A jak jste věděla ....že připlavu?

Zlatíčko....Jsem vědma.