Zrozena z Hlubin

10.

Probudila jsem se pod vodní hladinou,tak jako každý den tady a pomalu se vynořila,nadechla se vzduchu a vypustila vanu.Čekala jsem,až se má ploutev promění na nohy,které budou sloužit k chůzi,netrvalo to dlouho a já si už vesele povídala s rybičkami v akváriu,Tesák tak jako vždy ještě vesele odpočíval a já se tak mohla připravit na svůj druhý den ve škole,bála jsem se a to dost,nikdy jsem netušila,že budu chodit do školy s lovci,ale kdyby jenom s lovci,nesmím opomenout čarodějky, sirény,lidi a Poseidón ví co všechno.Zakroutila  jsem nad svými myšlenkami hlavou a dál si zapínala košili.Učesaná,vyfénovaná a oblečená jsem se vydala na snídani.Scházela jsem schody a cítila zvláštní sladkou vůni,kterou jsem do teď neznala.zastavila jsem se a vůni vdechla,krása!Rychle jsem seběhla shody a cupitala si to do kuchyně.

Ahoj Charlotte,co je to?Zamračila jsem se,když jsem viděla obyčejné placky na talíři.

Palačinky.Bez dalšího mluvení mi naložila hned čtyři palačinky a k nim mi podala sklenici džemu s nožem,dala jsem si to na stůl a dívala se na to jak vyoraná myš.

Potři si to tím džemem!Zakřičela na mě Charlotte připravujíc další z placek.Chvíli jsem na to civěla a pak to potřela džemem.

Tak a teď to sruluj.Udělala jsem,co po mě chtěla,teď už to nebyla placka,ale divná roláda.

Není v tom maso?

Ne není a teď už jes nebo přijdeš pozdě do školy.Ukousla jsem si první kus a převalovala si ho v ústech.....TO JE SAKRA DOBRÝ! Hned na to jsem si dala další a další,až jsem měla všechno snězený. 

Už si dojedla?Musíme vyrazit!Řekla Charlotte a už si přes rameno přehazovala kabelku,utřela jsem si ruce do ubrousku a šla si obout boty.

Šup!Šup!Přešlapovala nervózně až jsem byla nervózní já z ní.

Vždytˇuž jdu,vždyť už jdu!Řekla jsem a vyběhla ven,Charlotte zavřela dveře a hodila mi klíčky,samozřejmě jsem je nechytla a musela se pro ně zvednout,jenže to už Charlotte stála u mě a rvala mi klíčky z ruky,dneska je nervózní ,jak sáňky v létě!

Sedla jsem si na místo spolujezdce a čekala co se bude dít dál,Charlotte nastartovala a už se jelo.Mnula jsem si nervózně prsty a  a přemýšlela,jestli mě lovci zabijou hned,nebo až po tom,co zjistí že jsem,to,co jsem.

Neboj se,nic ti neudělají,lovci nedokážou poznat Mořskou Pannu do doby,dokud se buď nepromění,nebo to nebude chtít sama ona,navíc tady platí zákon,že dokud nezabiješ člověka, nemůžou ti nic udělat,takže se neboj,ano?Poplácala mě po rameni a vyhodila mě i s batohem před školou.Dala jsem si batoh na záda a vydala se blíž k budově,všude byli hloučky skupin,jenom já nevěděla kam jít,přiblížila jsem se ještě víc k budově a uviděla skupinu,kde byl i TEN lovec,který mi ukázal ředitelnu,nebyl tam sám,bylo jich snad tisíc (jiný výraz pro pět),"trošku" jsem zpanikařila a nevěděla,jak se chovat,začala jsem trhavě dýchat a měla jsem pocit ,že co nevidět umřu!

Tady jsi!Zakřičel kdosi za mnou a já se hned otočila.Stála tam Liv,měla jsem chuť jí zkočit okolo krku,ale to by nebylo nejlepší.

Ano,tady jsem.Bez čehokoli jiného mě popadla za ruku a táhla do školní budovy.

Zbláznila ses?Nesmíš se na ně tak dívat!To by pak poznal i červ,že se jich bojíš!Pokárala mě Liv tahnouc mě k mojí skřínce.

Ale vždyť oni jsou strašidelný!Rozhodila jsem rukama.

Já vím,ale zkus to alespoň trochu potlačit a představuj si třeba roztomilí chlupatý králíčky.Dala jsem si do skříně boty a zavřela skříňku,hádejte kdo stál za skříňkou...Ano!Ten lovec ze včerejška. Lekla jsem se na tolik ,že jsem vyskočila snad sto metrů do vzduchu a následně spadla na zadek,on se jen usmál a podal mi ruku,kterou jsem samozřejmě nepřijala a s vyděšeným pohledem vstala.