Zrozena z Hlubin

29.

Přitáhla jsem si nohy ke klínu a strachem se klepala. Muž si sedl na místo řidiče a nastartoval. Zrcátko si nastavil tak, aby na mě viděl a vyjel. Z okýnka jsem viděla, jak Liv stále leží a tep se mi opět zrychlil. Řidič si toho taky všiml.

"Tvá kamarádka bude brzy v pohodě a jen tak pro tvou informaci, jmenuji se Matthew a odteď přebírám zodpovědnost za vše, co uděláš." Podíval se do zrcátka na mou reakci. Nevěděla jsem, kdo je, co chce a co má tohle všechno znamenat. Jeho jméno mi v tu chvíli bylo opravdu ukradené. Zadívala jsem se přes zrcátko do jeho očí, což on udělal taky. Po pár vteřinách jsem však oční bitvu vzdala a raději se dívala z okna na to, jak opouštíme město. Zdálo se, že ho mé reakce dosti znepokojovali. Nehodlala jsem s ním navazovat jakýkoliv kontakt, chtěla jsem domů.

"Víš, povím ti příběh. Buď můžeš poslouchat nebo prostě tupě zírat z okna, ale cesta je dost dlouhá a mě opravdu tato trapná situace nebaví..." Přechytil nervózně volant.

"Chceš si povídat, když si mě před chvílí unesl a vlastně ani nevím proč? Trhni si!" zmáčkla jsem ruku v pěst a dálse dívala z okénka.

"Prostě... Vím, že to bude znít absurdně, ale zkus mi věřit. Budeš v bezpečí a když budeš spolupracovat, bude se ti u nás i líbit.

Hodně krátká kapitola, ale vyšla jsem ze cviku.

Budu ráda za komentář, ten vždy potěší.

Můj instagram : saysimm