Zrozena z Hlubin

26.

Pohled Charlotte

"Víš vůbec, co právě Elisabeth dělá?" Dala ruce v bok a vyčítavým pohledem se na mě podívala. Pravda byla, že jsem jí nemohla kontrolovat, kdy se mi zachtělo, mohla jsem jí kontrolovat jen, když ona sama chtěla a dovolila mi to, což moc často nebylo. Nevěděla jsem, jak na to Shiuwan odpovědět, tak jsem radši jen mlčela.
"Myslela jsem si to." Otráveně si odfrkla."Před chvílí složila jednoho lovce díky elektrickému výboji na zem a myslíš si, že nevím, co se stalo před měsícem s tím bezdomovcem?!" Zírala jsem na ní s otevřenou pusou, jestli to byla pravda a El opravdu použila elektrický výboj, znamenalo to, že brzy přijde něco víc, než jen výboj, což mě v jistém směru dost děsilo.
"Děsí tě to, viď?" Zvedla pobaveně levý koutek úst.
"Mohla bys mi laskavě přestat lézt do hlavy?!" Rozzlobila jsem se, nikdo mi v mém domě nebude lézt do hlavy. Shiuwan hodila oči v sloup a napustila si do sklenice vodu.
'O čem tu vlastně ještě mluvíme? Řekla jsem ti, že ti Elisabeth nedám a..."
"Ale dáš... Jinak se do toho vloží rada s..."
"Ano, já vím. S Cónem, pánem všech moří a oceánu, vládcem počasí, nejsilnější bytostí na světě, bla bla bla." Udělala jsem rukou mluvící gesto.
"Nebuď dětinská, Charlotto! Jsi o celých dvě stě padesát let starší a i přes to se chováš jako by ti bylo čtyři sta dvacet sedm."
Jo, tys byla vždycky ta rozumnější a lepší, už mluvíš jako matka. Rodiče tě měly vždycky radši..."
"Ano, vždy do mě vkládaly větší naděje, byla jsem pro ně to povedené dítě... Mohla bys mi říct něco, cos mi ještě neřekla? Vždycky si na mě žárlila." Položila vypitou sklenici na linku
"A ty jsi byla vždycky to oblíbenější dítě." Snažila jsem se nějak ohradit.
"To není pravda." Snažila se branit Shiuwan, ale žádný jiný argument kromě 'to není pravda' neměla a tak raději přišla opět k tématu Elisabeth.
"Cón si jí přeje vidět." Vařila se mi už krev v žilách. Proč pro mou sestru neznamená 'ne' NE?!.
"Pokud připustíme, že je opravdu Elisabeth dívkou z příběhu, co si asi tak myslíš, že udělá Cón?" Nadechovala se, že něco řekne, ale já byla rychlejší.
"Zabije jí a proč? Protože nechce přijít o titul nejsilnější, chápeš?Ty, po své zkušenosti s Jane bys mi měla spíše pomoct jí chránit a ne pracovat pro něj!" Koukla se na podlahu, věděla, že mám pravdu, ale nechtěla si to přiznat, ona se ho bála, kdo ne, že? Zapípal jí mobil v kapse. Vytáhla ho a koukla se na displej.Ďábelsky se usmála a mobil opět uklidila do kapsy.
"Ráda jsem tě viděla, ale už budu muset jít." Mířila do chodby ke dveřím. Něco nebylo v pořádku.
"Co se děje... Stůj!"Doběhla jsem jí a zmáčkla jí rameno. "Co se děje?.. Sestro, mluv!" Otočila se na mě i s jejím zákeřným obličejem.
"Máme jí a nepotřebujeme tvoje svolení, už ne." Zvedla vítězně jeden koutek. Taková byla vždy, zákeřná mrcha, ale teď to přehnala. Na to, jak se ke mně chová jsem si už zvykla, ale nedovolím aby se tak někdo choval k Elisabeth. Ruka mi vystřelila do vzduchu a přistála na šestřině tváři. Bylo to poprvé, co jsem jí uhodila. Jak krásný pocit. Otevřela pusu do kořán a začala povídat.
"On jí zabije a já se o to ještě postarám." Práskla dveřmi a mně zůstaly jen oči pro pláč. Mrcha!