Zrozena z Hlubin

22.

"Seber ty..."

"To by stačilo!"Jako bych se probudila,zatřásla jsem hlavou a otočila se za hlasem.Až teď jsem si uvědomila, že nás všichni pozorují, včetně ředitelky.

"Elisabeth! Do kanceláře, hned! A vy ostatní jděte do třídy, brzy bude zvonit."Ladně se otočila na svých černých podpatkách a mířila do kanceláře. Eleanor, obklopená svou družinou se zvedala ze země a já šla  pomalu za ředitelkou.

"Můžeš mi říct, cos to vyváděla?!Na studenty kouzla používat nesmíš, navíc, co to do tebe vjelo?!"Nemluvila klidně, ale křičela.Bála jsem se jí, moje sebevědomí bylo menší, než kopka hnoje.

"No...Já... Ehm.."

"Raději mlč!Tohle mi ještě scházelo, neposlušný student... Vždyť jsi jí mohla zabít!"

"Neměla jsem v plánu ji ublížit..."

"Ale dělala si to!"

"Strčila do mě."

"A to je tvůj argument,proč si jí málem zabila?!"

"Ale když..."

"Mlč! Běž, bolí mě z tebe hlava."mnula si spánky."Zavolám tvé opatrovnici, ta si to s tebou už vyřídí." Přemýšlela jsem, jestli jí mám prosit, aby Charlotte nevolala, ale...

"Ty tu pořád jsi?!"Otočila se na mě.

"Eh...Ne..."Vycouvala jsem z kanceláře a zavřela dveře, oddychla jsem si,ale ne na dlouho. 

"Tak ty děláš problémy, jo?" Leknutím jsem nadskočila a mé srdce se na okamžik zcela zastavilo. Vetřelec si neodpustil uchechnutí.

"Chceš mě zabít?!"Držela jsem si místo, kde mi horlivě bilo srdce.

"Ani ne.Tak jsem si říkal, jestli bys místo školy nešla se mnou..."

"Ne,ani kdybys mi za to zaplatil,Alexi.!Vyprskla jsem jedovatě.

"Jestli chceš, zaplatím."Mrkl na mě.Převrátila jsem oči v sloup a měla v plánu jít do třídy.

"Ukážu ti to tady,můžeme zajít do..."Zastavila jsem se a pomalu se otočila.

"Tak ještě jednou,pro tvou nechápavou hlavinku.Nikam s tebou ne-půj-du!Ani do cirkusu ani na pláž a ani kamkoli jinam!Chápeš?"Nastalo ticho.Ani jsem nezaregistrovala, že mu svým ukazováčkem mávám před obličejem.Pomalu jsem ho dala dolu a zastrčila si neposedný pramen vlasů za ucho

"Moc ne.Co to zkusit ještě jednou?"Znáte takový ten pocit,když jste úplně zoufalý a nevíte,jestli se máte smát,křičet,nebo zabíjet?Tak já ho teď měla.

"Ber to takhle,stejně musíme udělat projekt a alespoň poznáš mou rozkošnou sestřičku." 

"Mohla bych tě tady zabít a dělat, že jsem to nebyla."

"To bys mohla, ale chyběl by ti můj dokonalý úsměv."

"Egoisto."Nevím,jak ty,ale já musím na hodinu angličtiny.Otočila jsem se na odchod.

"Bojíš se, že bych tě někde zabil a zakopal?!Celkem těžká otázka.

"Jen dnešek, když se ti se mnou nebude líbit,můžeš kdykoli odejít."Váhala jsem,bylo to pořád lepší,než být zavřená v jedné místnosti s Liv.

"Budu mít neomluvené hodiny."

"Neboj se,na střední se nějaká omluvenka neřeší."

Dlouze jsem vydechla."Jen dnešek a když se mi s tebou nebude líbit,necháš mě být a už na mě nikdy,NIKDY nepromluvíš,platí?"Koutek jeho úst se pyšně zvedl  a já měla chuť mu vrazit svou levačku až do krku.

"Tak jdeme."Zkřížila jsem si ruce na prsou a snažila se být co nejchladnější.Celou cestu až k jeho autu jsem mlčela,jak hrob a dělala,že vůbec neexistuje.

Co to k čertu dělám?Sedím v autě s lovcem....S LOVCEM!Jsem tak blbá,teď mě někde odstřelí a nechá sežrat vlky.Proč musím mít vždy tak blbé nápady.Proč mě nikdy nenapadne něco dobrého?

"Takže tichá domácnost?"Držel volant jednou rukou a díval se na mě.

"Dívej se před sebe, mlč a řiď,jestli se kvůli tobě vybouráme,zabiju tě!"Ujistila jsem se,že mám pásy nandané dobře.

"Nemusela si se mnou jet,ale jela...."

"Příště to neudělám..."

"Příště?"Otočil hlavu na bok a podíval se na mě.Celá jsem zrudla a chtěla v tu chvíli zmizet z povrchu zemského.

"Dávej pozor!"Dostali jsme se do vedlejšího pruhu a auta na nás začali troubit, můj tep opět vystřelil až do nebes.

"Nojo pořád."Zamručel a začal se věnoval řízení.Ten kluk má nervy z oceli,nebo je úplně blbej.

Zastavili jsme před obrovskou vilou,když říkám obrovskou myslím tím opravdu obrovskou.

"Zavři tu pusu,nebo ti tam něco vletí."Než jsem stačila odpovědět už vylézal z auta. a šel k dveřím od vily.

Gentlemani už nejspíše vymřeli.Sama jsem si otevřela a šnečím krokem šla za ním.