Zlodějka

Část čtvrtá

"Ve Francii?" Zeptala se ječivým tónem. Tobias lehce kývl.

"Ve Francii. Otec tam vlastní pozemek. Teď už nemůžeš ustoupit." Upozornil ji. To samozřejmě Victoria moc dobře věděla. Ale přece jen, Francie... je to daleko. A k tomu neumí francouzsky. A nakonec... válka mezi Anglií a Francií je na spadnutí.

Victoria měla pravdu. Za pár měsíců začne vleklá, tvrdá válka mezi těmito zeměmi, známými jako Stoletá válka. Padne při ní mnoho mužů, mnoho žen a oběť největší položí udatná hrdinka Johanka z Arku.

"Jedeme. Pojď." Vzal ji za zápěstí a trhl prudce dopředu. Pláštěnka se za ní zavlnila, jak klopýtala za Tobiasem přes osvětlenou chodbu, až k tmavšímu zadnímu vchodu. Tam čekal nákladní vůz tažený dvěma hnědáky.

Neurvale ji postrčil do vozu a shrnul plachtu. Při pádu si Victoria narazila koleno a pláštěnka jí spadla přes hlavu.

"Ahoj." Ozval se z jedné lavice chlapecký hlas. Z druhé se ozval jen přidušený vzlyk.

"Ty jsi zloděj?" Pokračoval chlapec. Vicroria, stále si třejíc koleno, shrnula pláštěnku z tváře a kývla.

"Ty jsi ale holka!" Chlapcův nevěřícný tón ji donutil zvednout obočí.

"No a?" Schoulená postava v temném rohu vozu tiše vyjekla, když se vůz rozjel.

"Holky zlodějkama nejsou. Jediný holky v akademii jsou služky. Jako bude tahle." Palcem neuctivě ukázal na schoulenou postavu, která tiše zaštkala.

"Vzali ji z ulice,zrovna se na ni sápal nějakej chlap. Už hodinu tu bulí." Jeho odporný tón i chtivý pohled na ubohou dívku Victorii rozzuřil.

Její ruka se mrskla jako had a vrazila pěst přímo do jeho tváře. Vydala uspokojivý tón při kontaktu s nosem a bleskově se stáhla.

"Drž hubu." Doporučila mu, s ohněm v očích. Vyděšená, schoulená postava se zničehonic napřímila a vykulila na Victorii oči.

"Tos neměla." Šeptla nervózně a koukla na klejícího kluka, držícího se za nos.

"Co bude v akademii dělat?" Zeptala se nevzrušeně Victoria.

"Sluhu." Dívčin tichý hlas nebyl skoro slyšet, přes chlapcovo sténání a kodrcání vozu.

"Tak vidíš. Já budu zlodějka. Budu mnohem vyšší hodnosti než on." Usmála se na dívku klidně budoucí zlodějka.

"Jak se jmenuješ?" Pokusila se ji ještě uklidnit a povzbudit.

"Nina." Váhavě se usmála i budoucí služka.

"Těší mě. Já jsem Victoria." Pohladila ji lehonce po rameni a potom se, čiště ze zvyku poškrábala na temeni hlavy. Její prsty ale nahmátly jen zhruba centimetr vlasů, což ji rozesmutnilo.

"Jsi statečná." Obdivně se zadívala na její krátké vlasy. "Já bych se nikdy neostříhala."
"Dobrovolně to nebylo." Zamumlala tiše Victoria, ale Nina to nejspíš neslyšela.

"Budeš dobrá zlodějka. Slyšela jsem, že tam mají super chlapy. Lucas je prý moc hezký, ale je strašně jedovatej. Zato Anthony, ten je super. A Steven je strašně sladký." Zasnila se mladá služka.

"Jak to všechno víš?" Kroutila hlavou nevěřícně Victoria.

"Kurva! Kurva,kurva, do prdele!" Zasténal do tvrdých prken zničehonic sluha na podlaze. Zlodějka vedle něj poklekla.

"Buď zticha. Zas tak hrozná rána to nebyla. Jestli toho nenecháš..." Ocel jen sykla o kůži, když ji vytáhla z pochvy a přitiskla mu ji k nosu. Jeho sténání se okamžitě znatelně stlumilo.

"Šikula." Pochválila ho, popleskala po tváři a znovu si sedla vedle Niny.

"Měla by ses vyspat." Zamumlala k ní, s pohledem upřeným na tmavé kruhy pod jejíma očima.

"Neusnu tu." Přiznala tiše slabší dívka a sklopila oči.

"Proč?" Zlodějčiny zelené oči pečlivě zkoumaly jemné náznaky v šedých očích Niny.

"Bojím se." Odvrátila zrak.

"Pomůže, když ti zazpívám?" Navrhla opatrně Victoria. Váhavý souhlas druhé dívky ji nepřekvapil.

Nina se lehounce položila na lavici, s hlavou v klíně zlodějky. Ta si, vlivem situace, začala vymýšlet novou píseň.

"Nemusíš už se bát,
dnes můžeš klidně spát,
jsem tu, a ochráním,
tě, před můrou ze spaní.

Klidně spi, má malinká,
zvoneček tu cinká,
zvoneček tě chrání,
před bolestí ze spaní.

Nemusíš, už se bát.
Jsem tu a chráním
tě.

Před můrou,
ve spaní,
Jsem tu a chráním
tě."

Lehoučký úsměv osvětlý obvykle vážnou tvář dívky, které se povedlo uspat tenhle vyděšený uzlíček. Letmo se podívala na kňučícího chlapce, ale i ten spal.

Byl to dlouhý den. Proto i zlodějka zavřela oči a odplula do lehkého spánku.