Zlodějka

Kapitola padesátá

Steven měl zpět své ruce.

Ze začátku na ně jen několik vteřin upřeně zíral, nevnímal ani Tonyho, ani Arrataye probouzejícího se ze svého dlouhého spánku. Nevnímal nic, kromě svých znovu nabytých rukou.

Zvedl hlavu a uviděl Victorii, dusící se, krk stažený tlustým řetězem.

V ten okamžik by se byl postavil na nohy a holýma rukama roztrhal Freda, který se ji snažil zabít. Cítil podivný hněv, vycházející z Tonyho, který ležel vedle něj a s vyceněnýma zubama pozoroval kostru, která ukázala jedním bílým prstem na rusovlasého chlapce, kterého obklopil černý stín.

Kostru začaly obalovat podivné provazce. Netrvalo dlouho a před jeho očima se z holých kostí stal člověk, s očima rudýma jako krev, pletí bílou jako sníh, vlasy barvy uhle a podivnými, černými obrazci na holé hrudi. Hned poté, co rudooký zvedl víčka, se vrhl k Victorii a začal ji líbat.

„Vypadni od ní!" zařval hrubě Anthony a v obvykle veselých očích se blýskl hněv. Natáhl ruku a dotkl se ramena rudookého.

Steve sebou cukl, když uslyšel nelidský jekot, který vydal jeho přítel a vlčí bratr, když se dotkl jeho kůže. Rudooký naklonil hlavu na stranu a pomalu, velmi pomalu ji otočil téměř úplně dozadu. Zvedl jedno obočí a jeho úzký, bledý koutek se mírně stočil do úsměvu.

„Nedotýkej se mě. Snažím se jí pomoci," zašeptal a vykulil oči. Steve, stále omámený tím, že má ruce, se vytáhl na nohy.

„Co jsi zač?" zeptal se slabým hlasem. Jeho nitro se bouřilo proti jakémukoliv zásahu, proti čemukoliv. Byl tak unavený, tak strašlivě unavený... přál si jediné, a to zavřít oči, aspoň na chvíli, na malinkou chvíli...

„Jsem jediný, co jí dokáže teď pomoci. Dovolíte mi to?" znovu zašeptal, oči stále doširoka rozevřené. Pozoroval Steva pečlivěji, než kdy kdo jiný, a to ho znervózňovalo. Jeho vlčí nitro ho nabádalo k tomu, aby na neznámou hrozbu vycenil zuby a odkázal ji do patřičných mezí, ale jeho tělo toho prostě nebylo schopno. Nohy se mu třásly, víčka sama sjížděla dolů a nové ruce byly těžké, jako olovo.

„Máme snad na výběr?" opáčil tiše a se slabým smíchem sklouzl zpět na zem, odkud vzešel. Tony z kouta místnosti všechny propaloval tvrdým pohledem. Arratay se pokusil zvednout na nohy, neúspěšně. Na chvíli zavládlo ticho.

„Řekl bych, že ne," usmál se na oplátku rudooký a obrátil se zpět k Victorii, jejíž tvář už nabrala nepěkně modrou barvu.

„Jestli ji zabiješ, najdu tě a zmučím k smrti," zamumlal vyčerpaně Steve, s tváří položenou na tvrdý kámen.

Probral se, když mu ramenem třásl onen neznámý rudooký. Steve omámeně zamrkal a otevřel ty velké smutné oči.

„Stevene," zamumlal rudooký. „Nemám moc času. Victoria se za chvíli probudí. Musíš pryč, okamžitě. Musíš se jí vzdát. Nemůžeš tu teď být." Jeho hlas prozrazoval jistou naléhavost. Steven se vytáhl do sedu a upřel zmatený pohled na rudookého.

„Cože?" nechápal. Rudooký protočil panenky a luskl mu prsty před očima. Jeho tvář se na chvíli, na maličký okamžik proměnila v něco jiného, v něco cizího, v něco divného. Proměnila se v sovu.

„Teď začneš na všechny kolem sebe nadávat, hodíš mnou o zeď a prokleješ Victorii. Nakonec si odplivneš a zavrčíš, ať si vybere podle sebe," přikázal mu rudooký. Když viděl Stevův odmítavý výraz, vrazil mu políček.

Steve zasyčel a natáhl ruku, aby mu sevřel zápěstí. Nevšímal si bolestivého pálení, které do něj vysílala kůže rudookého. Nesnášel, když ho někdo políčkoval.

Rudooký znovu naklonil hlavu na stranu a i Stevovo vidění teď překrýval rudý povlak, když viděl ten jeho namyšlený výraz. Švihnul zápěstím a praštil rudookého přímo do hrudi. Výborně si to načasoval a zároveň pustil jeho zápěstí, takže rudooký odletěl dozadu.

Nevěděl, proč poslouchá rudookého, který mu vrazil políček. Rozhodl se mu však věřit.
„Victoria je bezcitná, hnusná mrcha!" Celé jeho nitro se bouřilo samo proti sobě, když vyřkl tuhle neskutečnou lež a v srdci mu zaplápolal bolestivý plamen.

„Všechny nás potupila tím, že nás oživila. Hloupá holka," přidal se k němu Tony a Steve na něj nevěřícně pohlédl. Čekal, že se na něj Anthony vrhne a ne že přitaká. Tony však měl v očích podivný, horečnatý lesk.

„Počkáme, až se probudí a pak ji zabijeme!" Praštil rukou o zem Arratay a postavil se na nohy. Steve to vše pozoroval s nedůvěrou. Nemohl uvěřit, že tihle dva můžou říkat takové věci...

„Steve, nikdy by se k tobě nemohla hodit. Je na tebe trochu moc... křehká, nemyslíš, starý brachu? K tomu, pamatuješ, jak byla spokojená s Lucasem? Vzpomeň si na jejich těla, propletená v jedno..." zasmál se krutě Arratay a Stevovi vhrkly do očí slzy. Srdce se mu lámalo na kusy, tříštilo se, měnilo se v kusy ledu a skla. Stiskl ruce do pěstí, aby přemohl své tělo a neproměnil se na vlka, na stvůru.

„Běž." Naznačil jemně rudooký a cukl hlavou směrem k východu. Steve se ale obrátil ke kamennému oltáři, na kterém ležela Victoria, teď už normálně bledá a krásná.

„Nikdy ji nepolíbíš, ale já ji políbil! Umíral jsem a přitom jsme se líbali!" rozchechtal se Tony. Ten horečnatý lesk v jeho očích nemizel, naopak, sílil. Steve už zase viděl rudě, když se k němu otočil, v obličeji ztrhaný výraz plný bolesti, utrpení, beznaděje...

„Nechte... toho," vydechl zmučeně a klesl na kolena, ve snaze neudělat něco, čeho by do konce života litoval, jako například utrhnout jim hlavy nebo políbit dívku svého srdce.

„Vsadil bych se, že tě stejně nikdy nebude milovat! Ta děvka miluje Lucase!" rozesmál se bouřlivě i Arratay. Rudooký couvl ke zdi a jakoby s ní splynul. Steve natáhl dlouhé prsty nových rukou a překryl si jimi tvář, aby se na ně nemusel dívat.

„BĚŽ!" zaječel zničehonic rudooký. Steve překvapeně zvedl hlavu a chvíli ho v místnosti hledal. Když ho našel, viděl jeho podivný, procítěný a přitom tak smutný výraz.

Na bledých, ostře řezaných tvářích se mu stále leskly slzy, když vyskočil na nohy a několika dlouhými kroky doběhl k Victorii, tak dokonalé ve svém tichém spánku. Naklonil se nad ni a několik vteřin ji jen pozoroval. Jedna z jeho slz dopadla na její líčko.

Přimhouřil oči a srdce mu divoce bušilo. Cítil, jak se mu v hrudi rozpíná a dusí ho. Dusit se láskou... jak poetické, pomyslela si jistá skeptická část jeho duše.

„Miluju tě... ale doufám, že to nikdy nezjistíš," zamumlal nakonec, stále si prohlížejíc její dlouhé vlasy, vysoce posazené uši a zešikmené, zelené oči. Zahlcovalo ho to tolika silnými pocity, kterým nemohl odolat...

„Promiň" vydechl, zavřel oči a naklonil se. Na maličkou, dokonalou chvíli spojil jejich rty v jedno, zatímco jeho tváře smáčel příval čerstvých slz bolesti. Potom se postavil a přelétl pohledem po místnosti. Po dvou šílencích v ní. Neříkali, že ji chtějí zabít?

„Postarám se o ně. Věř mi, prosím a běž," zašeptal rudooký. Po tvářích mu stekla krvavá slza, když viděl Stevovu nerozhodnost.

„Mám své zbraně," dodal a na vteřinku nechal procitnout svou druhou polovinu, divokého sovího prince. Steve se zhluboka nadechl a rozhodl se. Znovu se rozhodl věřit naprosto neznámému, podivnému člověku, že ji ochrání. Co to do mě vjelo? Pomyslel si.

„Jestli se jí něco stane..." pohrozil ledově klidným hlasem, přestože měl tváře smáčené slzami. Rudooký kývl.

Strážce se otočil k dění v místnosti zády a vyběhl ven.

------
AngryMiss se zase nudila a zase vytvořila nový trailer na novou čàst Zlodejky. Co si o něm myslíte?

Zjistí Victoria, že ji Steve miluje touto horkou, bolestnou láskou?