Zlodějka

Kapitola dvacátá druhá

Victoria pohlédla na Lucase se zděšením v očích. Lucas jí pohled opětoval, až na to, že místo zděšeného byl vítězný.

„Musím jít za ním," vyhrkla po několika sekundách Victoria. Opožděně si uvědomila, co se stalo s její košilí, tudíž nemohla jít hned.

„Tady máš," povzdechl si Lucas a přetáhl si přes hlavu svou. Když si ji Victoria s povděkem oblékala, odvrátil tvář, ve snaze, aby nezahlédla jeho vítězný výraz. Moc dobře věděl, co je Steve zač. Bude smutný, uražený, ale hlavně vzdá svůj boj o tuto krásnou dívku. Potom už bude jeho konkurence jedině Tony. A Tony, no... nerozuměl ženám tak, jako Lucas.

Zlodějka popadla pláštěnku z postele, přehodila si ji přes ramena a rychle šněrovala. Když byla se vším hotová, rozrazila dveře a chtěla se rozběhnout za Stevem.

Ano, chtěla. Protože zapomněla, že za dveřmi leží Kamau, narazila přímo do něj a tvrdě dopadla na zem.

Když se s tichým zaklením zvedla, zasyčela na Kamaua. Ten naklonil hlavu na stranu a kývl, dočista jako člověk. Potom se otočil a vyskočil z otevřeného okna. Na zemi zarachotila váza, která se nějakým zázrakem nerozbila. Kamau tiše běžel směrem ke stanu, kde zatím přespávali. Tam měl nakázáno počkat, dokud jeho paní nedorazí.

Zlodějka se rozhlédla a zapřemýšlela, kam by asi tak mohl Steve jít. Nenapadla ji jiná věc než budova, ve které trénovala. Opatrně přehodila nohy přes parapet okna, ze kterého předtím vyskočil Kamau a sklouzla na zem. Na chvíli se překvapeně zastavila. Silné svaly na nohou se napínaly, když se pohybovala a to se jí moc líbilo. Konečně byla dostatečně silná.

S nově nabytým sebevědomím se rozběhla směrem k tréninkové budově. Cítila každé vlákno, každou žilku ve svém těle. Byla nespoutaná, byla svobodná.

Možná ne tak volná, pomyslela si, když dorazila před velkou budovu a polkla. Nechtěla mluvit se Stevem. Nechtěla nic. Ale musela, musela, protože mu ublížila. A i přes veškerou svou pýchu nechtěla žít s takovým pocitem.

Opatrně strčila do dveří, aby je otevřela a nakoukla dovnitř. Viděla, že se nemýlila. Steve stál u pytlů na trénování úderů a vší silou do nich mlátil. Svaly na rukou se mu napínaly, po tvářích mu stékal pot, ale nepolevil.

Zlodějka vklouzla do budovy a tiše k němu šla. Bylo nad slunce jasné, že si jí všiml, ale přes to na ni nepromluvil. Pouze dál vkládal veškerou svou sílu do ran.

„Promiň," promluvila nakonec Victoria. Steve na ni ani nepohlédl.

„Měl jsem zaklepat. Jen jsem ti přišel něco říct a Fred mi řekl, že tě léčí Lucas," řekl po minutě ticha, rušeného pouze dopady pěstí na kožený pytel. Victoria otevřela pusu, aby odpověděla něco chytrého, ale nic ji nenapadlo. Proto ústa zavřela.

Zvědavost jí ale nedala, aby se nezeptala. „Cos mi přišel říct?" vyptávala se. Steve přestal s bubnováním a otočil se na ni. Zpříma jí pohlédl do očí a narovnal se.

„Dnes tě čeká závěrečná zkouška, aby ses stala plnohodnotnou zlodějkou," oznámil jí s tvrdým pohledem. Victoria se zamračila.

„Teď? Když Arratay umřel?" zeptala se chladně. Když Steve přikývl, pokračovala. „Co budu muset udělat?"

„Máš čas od západu slunce do svítání, abys v Akademii ukradla smaragd. Bude skryt v pokoji Velitele a budou ho hlídat všichni tři kapitáni, tedy já, Tony a... Lucas." Poslední jméno vyslovil s opovržením a chabě zastíranou bolestí. Victoria předstírala, že si ničeho nevšimla.