Zlodějka

Část osmá

Victoria si ještě ani neuvědomila, co Lucas zkouší a už reagovala. Její tělo postřehlo skulinku, jen nepatrnou škvírku v jeho pozornosti a využilo jí.

Odvrátila hlavu a vší silou vykopla. A kolenem zasáhla Lucasův rozkrok.

Muž vytřeštil oči a potom se s zděšeným výkřikem spadl na zem, kde se kroutil a sténal. Victoria mu věnovala jediný pohled a vyběhla ven.

Jak bezhlavě běžela pryč, nevšimla si mohutného těla dokud do něj nenarazila. Vlivem nárazu zakolísala, chvilku poskakovala a nakonec si kecla na zadek. Potom zvedla oči a mírně v ní zatrnulo, když poznala, do koho narazila.

Další kapitán, kterého už viděla, kapitán bojovníků, Anthony. Ten taky lehce zakolísal, ale s úsměvem se zastavil a napřáhl k ní ruku.

,,Ahoj. Ty jsi ta zlodějka že? Co tak utíkáš?" Victoria ruku s povděkem přijala a postavila se.

,,Jo." Odpověděla jen na jeden dotaz. Nedalo se předpokládat, jak by Anthony zareagoval, kdyby mu řekla pravdu, proto se rozhodla radši neodpovídat.

,,Dobrá." Znovu se usmál. Zlodějka si nemohla nevšimnout jisker humoru v jeho očích, které ji upoutaly už den před tím.

Ze dveří se zničehonic vynořil Velitel a pohoršeně se zastavil.

,,Co tu děláš? Máš být na hodině s Lucasem!" Obořil se na dívku, až o krok ucouvla. Anthony na ni po oku mrknul a když viděl její strach, přešel vedle ní a dotkl se prstem čela.

,,Veliteli, Lucas mi předal výuku. Mám jí dát zbraně a naučit ji s nimi zacházet. Tobias vám, stejně jako nám, podával hlášení, tudíž víte, že výcvik se zbraněmi a koněm je to jediné, co jí schází k dokončení školy a uskutečnění závěrečných zkoušek." Usmál se i na Velitele. Jeho přímé a tuhé držení těla však nepolevilo.

,,Victorio, řeknu ti jednu věc." Nadechl se a po příjemném muži, kterým byl před chvílí, nebyla ani stopa.

,,Jestli nebudeš plnit hodiny, dostaneš trest. 20 ran bičem." Řekl, přímo plál zuřivostí. Victoria se bála, doopravdy a co hůř, ani nevěděla, co udělala.

,,A pokud se to bude opakovat, trest se vždy zdvojnásobí." Dokončil, otočil se a práskl za sebou dveřmi. Malá, skleněná soška, do té doby stojící vedle oněch dveří spadla na zem a rozbila se na tisíc kusů. Z rohu se zděšeným výkřikem vyběhl sluha a jal se sbírat všechny ty kousky.

Anthony vzal drobnější dívku za ruku a vedl ji směrem k velké ohradě, ve které bylo několik býčích ok, pár terčů ve tvaru lidské postavy a nakonec, zhruba 5 chlapců různého věku. Ti všichni se mezi sebou vzrušeně bavili. Když Victoria lehce přeskočila ohradu a hned za ní i Anthony, hovor postupně zmlkl. Chvíli nevěřícně zírali na dívku v jejich středu a potom se zřetelně nejstarší ozval.

,,Co tu ta holka sakra dělá?" Zavrčel, ruce v pěst. Ostatní chlapci se mu postavili po boku.

,,Je součástí školy." Odpověděl pevně Anthony. Victoria ale jemně klepla prstem do jeho předloktí, zdvihla se na špičkách a šeptla mu do ucha dvě slova.

,,Já sama."

Opatrným krokem přešla blíž ke skupině chlapců. Cestou odhodila dýku směrem k Anthonymu.

Věděla, že pokud si nezíská své postavení teď, nedokáže to nikdy. A musela ho získat sama, bez pomoci, beze zbraní.

Bude muset získat respekt hlavně toho velkého, uvažovala. Ten zbytek se pak podřídí.

Na chvíli se pozastavila nad tím, proč tedy velitel říkal, že nemají kapitána. Zřetelně vůdce měli, proč tedy ne kapitána?

Ale tohle nebyl okamžik vhodný k přemýšlení. Musela bojovat.

I Anthony na chvíli váhal, co vlastně dělat, ale nakonec se rozhodl. Měl s sebou zbraně pro Victorii, ostatní samozřejmě měli zbraně vlastní. Rozhodl se nic nedělat a doufat, že ji nezabijí vrhacími noži, nebo malou kuší, visící jim po boku. I když, nevesele se uchechtl, pravděpodobně by zasáhli jeho a ne ji. Nebyli moc dobří střelci.

Victoria lehounce postoupila směrem k chlapci, stojícímu v čele. Zřetelně viděla několik nožů, poskrývaných na spoustě míst a neušel jí ani řemínek, který se chlapci zařezával do zad, díky čemuž odhaloval polohu kuše. Ale ona žádnou zbraň neměla.

Hluboce se nadechla a přehodila si přes hlavu kapuci pláštěnky. Chlapec se zasmál.

,,Co, hraješ si na čarodějnici?" Zeptal se. Victoria se v skrytu duše ušklíbla a vyběhla.

Chlapec nepostřehl, co přesně se stalo. V jednu chvíli byla ta mrňavá holka dva metry před ním, v další probíhala kolem něj. Zprudka se otočil, aby ji chytil, ale jeho prsty popadly jen vzduch.

A viděl tu podivnou dívku, v černé pláštěnce, jak v ruce drží jeho nůž, který měl ještě před vteřinou u pasu. Ruka mu samovolně sjela dolů, aby to zkontroloval, ale ani nemusel. Cítil chybějící váhu na opasku.

Tiše zaklel a vytáhl vrhací nůž. Pokusil se ji trefit jen do ruky, jelikož tušil, že Anthony by mu za zabití studentky asi moc nepoděkoval. Přesně nacvičeným pohybem švihl zápěstím proti dívce a nůž se vydal na svou smrtonosnou cestu.

Její bleskový výpad delší dýkou ale rotující nůž zastavil, takže jen neškodně dopadl na zem. V chlapci vzkypěla žluč, vytáhl dvě kratší dýky zpod předloktí a vyběhl na ni.

Lehce uhnula pod jeho nataženou paží a nožem rozřízla popruh, který udržoval kuši na svém místě, na zádech. Zároveň s tím mu přehodila pláštěnku, kterou měl i on (avšak pouze látkovou, ne tak kvalitní jako ona) přes obličej. Jeho společníci se mu pokusili pomoci, ale byli příliš pomalí. Dívka už stála za nimi.

Jejich vůdce, brunátný hněvem, se zasupěním vytáhl další dýku (která byla tentokrát přivázaná ke stehnu) a vrhl se na ni. Najednou zastavil a zadržel dech. Jeho pomocníci se též zastavili a hleděli na usmívající se dívku.

Kuše, kterou ukradla chlapci mu mířila přímo na čelo. Oči mu rychle vyjely nahoru a když zblednul strachem, Victoria věděla, že vyhrála. Získala jejich respekt.

,,Ty nože na zem prosím." Řekla líným tónem. Chlapec je pustil ze ztuhlých prstů.

,,Dobře." Kývla. On se však stále neodvažoval promluvit.

,,Jak se jmenuješ?" Zajímala se ještě. Chlapec maličko poodstoupil, aby mezi ním a kuší byla aspoň malá vzdálenost.

"Já? Já jsem Arratay." Odpověděl váhavě.

,,Těší mě Arratayi. Já jsem Victoria a budu se s vámi učit zlodějskému řemeslu." Řekla sladce a hodila kuši a nůž na zem. Nůž se zabodl Arratayovi těsně vedle nohy.

,,Tak to bude zábava." Vyhekl.