Zlodějka

Kapitola dvacátá osmá

Victoria nemohla spustit oči z obojku. Byl mistrně zpracovaný, opravdová nádhera.

„Vyráběli jsme ho společně s taktiky, kteří navrhli některé změny. Jinak je to ale čistě naše práce,“ usmál se hrdě Tony a přejel prstem po hladké kůži. Kamau zavrčel a vycenil na něj zuby.

„Bohužel ho ale nemůžeš hned vyzkoušet,“ zalitoval. Zlodějka se zamračila.

„Proč? Něco se děje?“ vyhrkla. Trošku se jí ulevilo, když Tony zavrtěl hlavou.

„Ne. Ale nejspíš brzy bude. Válka mezi Anglií a Francií je na spadnutí a pan Leroy pro nás poslal. My jdeme vyprovodit Tobiase a domluvit podmínky,“ vysvětloval. Victoria svraštila obočí.

„Proč my? Já jsem zlodějka a ty bojovník. Neměl by jít spíš Lucas?“ zeptala se. Tony ale pokrčil rameny.

„Tohle se týká především bojovníků a zlodějů, protože pan Leroy potřebuje špehy a někoho, kdo ho ochrání,“ vysvětloval.

„Nejsem kapitán zlodějů,“ upozornila Victoria.

„To víme. Proto jsme se rozhodli uspořádat volby dřív. Začnou za hodinu, ale je téměř jisté, koho asi zvolí,“ mrkl na ni bojovník a zapraskal klouby.

„Vůbec mě neznají, neví, jak velím,“ zamumlala Victoria. Kamau za ní švihnul ocasem a zavrtěl se. Potom se otřepal.

„Nepotřebují to vědět. Obdivují tě. Takže, za hodinu na velké louce. A buď tam bez Kamaua. Lidi se ho trošku bojí.“ Znova na ni mrknul a plácl velkou kočku po hlavě. Ta po něm hravě plácla tlapou. Potom rychle odkráčel směrem k jeho chatce.

Zlodějka se posadila na zem tam, kde zrovna stála a Kamau spočinul vedle ní, až to zadunělo. S povzdechem ho začala hladit po hlavě a u toho si tiše broukala.

„Zuzana byla dívka, která žila v Amesbury…
s jasnýma očima a řečmi pánům navzdory,
sousedé o ní říkali, že temná kouzla zná…
a že se lidem vyhýbá… a s ďáblem pletky má…“

Kamau u toho spokojeně broukal a houpal hlavou ze strany na stranu. Potom zabručel.

„Mám tu písničku ráda,“ zamumlala dívka a položila si tvář na měkkou srst zvířete. Příjemně hřála a vůbec, byla neskutečně pohodlná.

Doširoka otevřela oči a zadívala se na oblohu nad sebou. Slunce putovalo po nebi bez jakéhokoliv mráčku, větší a zářivější než kdy dřív.

Dokud ho nepřekryl stín podivného tvora s velkými kožovitými křídly. Třpytil se v záři paprsků jako hvězda.

Letěl nad Akademií jen vteřinku, ale Victoria ho i přes to pečlivě zaznamenala. Šupiny, dlouhé ostré pařáty, křídla, jako mají netopýři.

Drak.

Draci žijí jen v pohádkách, běželo jí hlavou. Něco se mi zdálo.

Přesto ale věděla, že tohle nebyl sen. Byla to realita.

S povzdechem to odsunula stranou a posadila se. Kamau zčistajasna otevřel pronikavé oči a zahleděl se na dívku, která se zrovna sbírala ze země a oprašovala si trávu z kalhot. Černé pláštěnka jí při tom zavlála, dočista jako křídla.

I on se postavil na nohy. Nebylo to poprvé, co ho napadlo, jak je možné, že zrovna on narostl takových rozměrů. Kamau se narodil kdesi v Africe, jedné veliké lvici. Odvrhla ho, kvůli černé srsti a zdánlivé slabosti. Kamau ale přežil, z počátku lovil jen malé hlodavce, ale později se pouštěl do větších a větších zvířat, až nakonec porazil i slona. Tehdy se k němu matka vrátila a lísala, ale on nepovolil. Zabil vůdce její smečky a potom rozsápal všechny mladé, které měl. Tak zněla nelítostná pravidla divočiny.