Zlodějka

Část desátá

Jídlo bylo výtečné, i když spořádané ve spěchu. Hustá zeleninová polévka a černý chléb, k tomu trocha kávy, mléka a nebo čaje, záleží podle chutě. Victoria okamžitě zamířila ke kávě, jelikož ji chtěla dlouho ochutnat, ale se znechuceným výrazem to vyplivla. Potom zkusila i mléko, které jí zachutnalo.

S plným (ale ne přeplněným) žaludkem se vydala společně se stráží, na jejich výcvik. Při odchodu ji zastavil Arratay.

,,Škoda, že nemáme trénink společně. S kým jsi na pokoji?" Otázal se.

,,Nevím." Odpověděla popravdě dívka. Vážně neměla tušení.

,,Tak mi pak dej vědět. A jestli to bude někdo z taktiků, dej si na něj pozor." Varoval ji. Victoria zvedla obočí.

,,Proč?" Zeptala se.

,,Jsou dost chytří, ale hlavně jsou to svině. Lucas jednou nechal zbičovat Stevena." Oznámil jí. Dívka překvapeně o krok ucouvla.

,,Cože?!"

,,Řeknu ti to potom. Běž." Odvedl téma a ukázal na stráž, trousící se ven ze dveří. Zlodějka se ohlédla, kývla a klusem za nimi vyběhla.

Držela se od nich trochu dál, ale stále dost blízko, aby je viděla. Obcházeli jídelnu, cestou zahlédla několik chatek, ze kterých předtím vycházeli chlapci, aby je povzbuzovali. Svraštila obočí a doběhla stráže úplně vzadu.

,,Hej?" Začala tázavým tónem. Jeden z chlapců se na ni otočil.

,,Ano?" Zeptal se. Jeho tón ji ani nepovzbudil, ani neodradil. Prostě tam byl.

,,Co je v těch chatách?" Ukázala na ně. Chlapec se zasmál.

,,Tam spíme. Ty snad ne?" V jeho rozzářených modrých očích bylo něco zvláštního, těžko popsatelného. Zlodějka nechápavě zavrtěla hlavou.

,,Ne. Já spím tam." Ukázala na větší chatu, na druhé straně areálu. Chlapec se najednou zastavil a nevěřícně se otázal:

,,Cože? Ale... tam spí jen kapitáni a Velitel." Nechápal pro změnu on. Zlodějka pokrčila rameny.

,,Spím tam." Chlapec ztěžka potřásl hlavou a podal jí ruku.

,,Mimochodem, jsem Alexandr." Představil se.

,,Victoria." Uchopila nabízenou ruku a potřásla s ní. Alexandr se potom zařadil mezi své přátele a pokračoval v chůzi směrem k velké budově.

Když vešli dovnitř, teprve se mohla rozhlédnout po chlapcích a zhodnotit je. Jak viděla, všichni měli vypracovanou hruď i nohy a vesměs měli velmi světlou kůži. Vlasy měli o trošku delší než Victoria. Stáli rovně a hrdě, s nohama blízko u sebe. Jejich postoj nápadně připomínal obřadní stráž, kterou vídala u hrádků v jejím rodném městě. Konečně pochopila důvod jejich existence. Bojovníci byli čistě vycvičení pro boj, ale stráž byla disciplinovaným tvarem, sloužícím jak pro boj, tak pro ochranu a hlavně, pro parádu. Všichni na sobě měli jen košile a neměli zbraně, proto si Victoria sundala pláštěnku a položila ji na lavici u dveří. Do pláštěnky zabalila kuše a toulce se šipkami, na vršek pláštěnky položila většinu nožů. Někteří strážci uznale zapískali, když viděli takovou sbírku zbraní.

Zlodějka se ještě rozhlédla po místnosti. Zevnitř připomínala kostel, kvůli kamenným zdím a vysoké střeše, ze které visela různá lana s úchyty. Mezi delšími stranami byla připevněná dřevěná lešení, ze kterých visely na pohled těžké a tvrdé pytle, napěchované směsí písku, vlny a kůže. Na stěnách byly terče, jak býčí oka různých velikostí, tak lidské postavy, s vyznačenými důležitými orgány.