Zlodějka

Kapitola třicátá

To, co vidíte výše, je nejúžasnější věc v historii Zlodějky. A víte co to je? TRAILER!!

Děkuju za jeho vytvoření skvělé osobě jménem @expansia

A děkuju vám, za to, že Zlodějku sledujete, komentujete a votujete! Jen díky vám jsme už týden PRVNÍ!!!

Victoria zhluboka dýchala a snažila se mu mlčky předat svůj vzkaz. Vpíjela se do jeho zmučeného pohledu a prosila, prosila, aby ji nepřenechával těmhle... lidem. Když Tony pochopil, neskutečně se jí ulevilo.

Snesla by jakoukoliv ránu, ale ne, aby na ni hmatali nějací ubozí loupežníci. Raději by zemřela, jelikož ona je královna. A vepři na královnu nesahají.

„No?" zeptal se ten s její dýkou. Pořád se mrazivě usmíval a každou chvíli mu pohled sklouzl na úzký pas dívky. Ta se jen modlila, aby nenašel smaragd, visící na tenkém řetízku kolem jejího krku. Řetízek byl bílý a smaragd jí sklouzl na záda, takže by ho snad vidět nemusel, ale ona o něj nechtěla přijít. Když ho u sebe našla, okamžitě jí došlo, kdo jí ho asi tak dal.

„Zbiju ji," pronesl neochotně Tony, se zoufalstvím jasně vepsaným ve tváři. Když ze vzduchu vymizela poslední slabika, zvedl se silný vítr a větve nad jejich hlavami se strašidelně rozkývaly. Měsíc vše zaléval svou konejšivou, ale chladnou září, jako by je sledoval a věděl, co nastane.

Vůdce lupičů se zasmál a pokynul svým mužům, aby dívku pustili. Čekal, že padne na zem a bude prosit o milost, ale to ona neudělala. Klidně stála, hrdě a vzpřímeně, čekajíc na svůj osud.

„Holčičko, polož ty ošklivé věci tam, ano?" Ukázal na nepromokavé plátno, do kterého byla původně zabalená. Victoria na lupiče chvíli zmateně zírala, než jí došlo, že myslí pouzdra nožů, které měla stále připevněné k tělu. Byla šťastná, že v záchvatu vzteku z nepohodlí uklidila většinu svých zbraní do jedné z brašen, které pořád zůstávaly pod tělem Faraona. Ten chytře dělal hloupého, protože věděl, že by ho bez váhání zabili.

Opatrně si z holých paží stáhla pouzdra a odepnula i opasek, na kterém byly připevněné další nože. To bylo vše, co u sebe měla, až na další malý nůž, skrytý v botě. Ten ale rozhodně neplánovala ukázat, protože tak by odhodila jedinou šanci na přežití, kterou ti dva měli.

Když všechny viditelné zbraně ležely na jedné hromádce, cukl vůdce loupežníků rukou. Všichni muži, držící Tonyho okamžitě uskočili do bezpečné vzdálenosti. Zároveň s tím však jiní dva napjali luky a zamířili, každý na jednoho nepřítele. Tony se prozíravě ani nepohnul, pouze vztekle zíral na loupežníky.

„Do toho. Jestli se pokusíš o nějaký trik, prvně zastřelíme tu maličkou. A pak tebe," zasmál se krutě vůdce a pohodlně se opřel o jeden ze stromů, kterých tam bylo požehnaně. Lesem se prohnal mocný poryv větru.

„Promiň," zašeptal Tony, když se podíval na nahou Victorii. Ta neudělala jediný pohyb, kterým by své nahé tělo zakryla. Pouze cukla hlavou, když jí vítr do tváře přihnal pramen vlasů. Ty kolem jejího těla vířily jako závoj, nebo jako černá křídla.

„Dobře jsi zvolil." Maličko se předklonila a vzdala mu hold. Loupežník zvedl ruku k ústům a naznačil zívnutí.

Bojovník poraženě svěsil ramena, zapřel se nohama do země a skočil ke zlodějce. Victoria nehybně stála, hrdá, nezlomná, neporažená.

Zůstala tak, i když schytala první ránu, mířenou do břicha. Sklonila se a zalapala po dechu, ale jinak nedala najevo bolest. Pouze její oči prozrazovaly její hněv, bouřící pod povrchem.