Roadtrippers ✔

Řvi dokud můžeš, a potom řvi taky.

Alisa

Jeli jsme už asi hodinu a ani jeden z nás nepromluvil ani slovo. Dokázala jsem si živě přestavit, co mu Daniel na tom parkovišti pověděl. Těch pár teorií, které jsem měla, se mi vůbec nelíbili. Když jsem se ho na to zeptala, jen zavrtěl hlavou. Měla jsem pocit, že se nad náš výlet sneslo mračno plné temných vzpomínek. Pustila jsem Green day a nechala se unášet hvězdnou hudbou.

„Co se sakra děje?!" rozkřikla jsem se, protože mi to ticho přišlo vražedné. „Ali..." začal, ale já ho přerušila. Zaječela jsem a zajela ke krajnici. Vyletěla jsem ze dveří jako blesk, přeběhla přes silnici a zmizela v lese. Byla jsem naštvaná. Tak moc! Jediný, co jsem mohla v tuto chvíli dělat, bylo běžet lesem a řvát...jak na lesy. To, co mě dohánělo k šílenství, bylo vědomí, že jednou mi ten dech dojde. A tak jsem proběhla lesem a před sebou zahlédla rybník a molo, táhnoucí se doprostřed. Rozeřvala jsem se ještě víc a začala ze sebe strhávat oblečení. A kašlala na to, že někde těsně zamnou je Daniel. A to mě popohnalo ještě k větším výkonům. Rozběhla jsem se po mole a nahá skočila do vody. Byla tak studená a já se rozeřvala znova. A tak jsem plavala a kdykoliv jsem popadla dech, řvala jsem znova.

Vedle mě se ozvalo šplouchání, jak někdo skočil vedle mě. Zaječela jsem, když mě někdo chytil za ruce a stáhl pod hladinu, což mě nasralo ještě víc. Už bych začala řvát dál. Kéž bych k tomu dostala příležitost. Protože sotva jsem se nadechla, opět mi byla strčena hlava pod hladinu. Tohle už přestává být srandou. A tak, když jsem se opět vynořila, mlčela jsem a pozorovala Dana, který vypadal velice nad věcí. Odrazila jsem se od něj plnou silou a plavala pryč. A rozeřvala jsem se ještě víc. „Idiote jeden postiženej!" můj řev už dostával slova a nebyl tak abstraktní, jak před pěti minutami.

„Aliso!" přeřval mě. A to mě zarazilo. Daniel nebyl tím řvoucím typem. „Vyřveš si hlasivky," dodal už s klidem. „Mrdám ti na hlasivky," řekla jsem mu. „Tak ty mi mrdáš na hlasivky?" usmál se sladce. A tak jsem se rozeřvala znova. A ječela jsem jak pominutá. A byla to zase ta hrozná abstraktnost.

Daniel ke mně připlaval a než jsem se rozeřvala znovu, políbil mě, čímž mě umlčel. Z toho všeho řvaní jsem byla hrozně unavená a tak jsem mu ochabla v náručí.

Daniel

Nikdy jsem neslyšel nikoho tak moc dlouho řvát, jako Alisa. Divil jsem se, že má ještě energii, sílu a hlasivky. Ani strčit jí hlavu pod vodu nepomohlo, až když mi začala nadávat, věděl jsem, že jí musim umlčet něčím jistějším než jen tímhle. Když jsem ji políbil, celá mi ochabla v náručí. Byla nahá. No kurva. Líbal jsem ji a nepřestával. Už jsem ji nemohl poslouchat, jak řve. Né, že by neřvala hezky, ale mrzelo mě, že řve kvůli mně. Řve, protože je naštvaná. Na mě. Zlobila se. Na mě. Jakmile mi polibky přestala opětovat, bylo mi jasné, že usnula. Vytáhla jsem ji na molo. Se smíchem si zakryl oči a běžel jí pro spodní prádlo.

Jakmile jsem ji oblékl a oblékl sám sebe, vzal jsem ji do náručí a nesl do auta. Musela být asi hodně unavená. A tohle bylo už podruhé, co jsem ji nesl. A užíval si to. Nyní ale nebyla zdrogovaná a tak jsem se nebál o její zdraví.

Došel jsem k autu a posadil ji na sedadlo spolujezdce. Sám jsem se ujal řízení. Ještě tak dvě hoďky a budeme na místě. Tak si odpočineme. Musíme. A ona musí. Třeba neřvala jen kvůli mně. A nebo...proč vlastně řvala?

Omlouvám se za obrovskou pomlku. Ale mám deprese, navštěvuju ústavy. Věřím nevěrohodným chalánům a z toho vyplývá, že mám moc školy. Prostě rovnice naprd. Doufám, že jste si užili čtení. A jak asi dopadne celý trip? A co je ta věc, kvůli které Alisa stále řve? To se snad dozvíte časem ;)