Roadtrippers ✔

Rozhodni se

Když jsem ráno sešla na snídani, Tom byl někde pryč a u stolu seděl jen Daniel. "Dobrý ráno," pozdravila jsem jakoby nic. "Kdes spala?" místo toho, aby pozdravil, rovnou položil otázku. "U sebe jsi rozhodně nespala," dodal mimoděk. Zahučela jsem nerozluštitelnou odpověď a nalila si kávu. "Tak kdes byla?" zvýšil hlas.

"A kdes byl ty? Podpantofláku!" odpověděla a otočila se, abych se mu zadívala do očí. Oba jsme měli neústupné pohledy. "O co ti jde?" zeptal se. "A o co jde tobě?" zeptala jsem se a moje obočí vyletělo vzhůru. "O tvojí bezpečnost." Rozesmála jsem se. "Kdyby ti šlo o moji bezpečnost, nevrhl by ses včera po tý blbce, která tě opustila, odjela a jakmile se tu objevila, odcupital jsi za ní jako poslušný štěně." Teď jsem se opravdu smála, klečela na podlaze a popadala se za břicho. Moje bránice mohla každou chvilku vybuchnout. Daniel byl bílý jako stěna.

"Čau lidi," pozdravil Tom, kterému se naskytl pohled na mně, ležící na zemi a na Daniela, který byl bílý jako stěna. "Ahoj zlatíčko," zazpívala jsem a opět se hystericky rozesmála. Tentokrát Daniel začal rudnout. "Hele, Tome, ty jsi včera Ali našel?" položil mu otázku. Už chtěl odpovědět, nějakou vyhýbavou odpověď, ale já ho přerušila: "Jo našel, a pak jsme byli u tří křížů a tam jsme pili. Víš, našla jsem si náhradu Danieli. Ty jsi totiž hroznej kokot víš." Opět jsem se rozesmála a jen ležela na zemi a vydávala přidušený chechtot. Daniel již byl červený jako rajče a blížil se k Tomovi. Najednou jsem se vzpamatovala a vyskočila na nohy. "Tome, vypadni." Řekla jsem a než jsem se nadála, zmizel a já osaměla s Danielem. "Sedni si," nařídila jsem mu. Chtěl něco říct.

Zastavila jsem ho a sama začala. "Teď mě pozorně poslouchej. Máme pár možností. Buď mě máš rád, nebo jsi mě měl někdy rád, odpustíš mi a já odejdu a už se nikdy neuvidíme. Nebudu ti dělat peklo, nebudu tě nutit mě nenávidět. A nebo, mě máš stále rád a jsi člověk a lidé si odpouští, takže odjedeme dál, budeme pokračovat, najdeme k sobě zase cestu a na všechno, co se tu stalo zapomeneme." Navrhla jsem mu.

"Musím si to promyslet," bylo to jediné, co řekl.

To jí stačilo. Vzala si věci a odešla nahoru za Tomem.