Roadtrippers ✔

Vole.

Alisa

Po mém nervovém zhroucení a následném řvaní jsem byla unavená tak moc, že jsem se ani nezmohla na slova díků, které ode mě měly přijít. Poloseděla jsem na sedačce a s přívírajícíma očima jsem sledovala Dana, jak startuje. Tahle cesta měla být snem, který jsme si jako malí vysnili. A já musela řvát. Všechno se to ve mě nahromadilo a důvody se pomíchali do pěkné omelety a já nemohla přijít na to, proč jsem řvala. „Promiň," zamumlala jsem. Poplácal mě po stehně a ihned se ujal řízení. „Ani nevím, proč jsem řvala," přiznala jsem. „To je v pořádku," uklidnil mě. Bohužel, nezněl moc přesvědčivě.

„Teď si odpočiň," doporučil mi a já jako na povel usnula.

Daniel

Jakmile usnula, zvedl jsem telefon a vytočil číslo na konci seznamu. Ozývalo se vyzvánění a nakonec to někdo zvedl. „Čus kámo," ozval se hlas, který jsem málem nepoznal.

„Tome?" zeptal jsem se, abych se ujistil, že volané číslo je správně.

„Jo? Co se děje?" zeptal se Tom a já ho poznal díky smíchu, který se ozýval.

„No, tak trochu...s jednou kamarádkou...jedu do vašeho města..." zasekával jsem se na každé myšlence.

„Danieli Moulisi! Ty máš kamarády?" smál se Tom do telefonu.

„Seš vůl." Upozornil jsem ho na jistý fakt, který nás, po celou dobu našeho přátelství, provázel.

„Já vím, říkáš mi to skoro pořád, tak jsem si na to zvykl a beru to jako kompliment."

„Dobře, takže k věci. Mohli bychom se u tebe na cca dva dny ubytovat?" zeptal jsem se ho a modlil se, aby to vyšlo.

„Pro tebe vždycky. A teď...co ta tvoje kamarádka?" zeptal se Tom. A mě došlo, že tohle je laskavost, kterou požaduje. Abych ho o všem informoval.

„Vytáhla mě na roadtrip." Řekl jsem a věděl jsem, jak to na něj zapůsobí.

„Tebe?! Toho, kterej furt sedí doma na prdeli?" reagoval Tom.

„Jo, ale kdybych seděl furt doma na prdeli, tak bych nejezdil za vámi," usmál jsem se do telefonu.

„Máš pravdu. A co to je teda za kamarádku?" opět se zeptal.

„Jmenuje se Alisa." Informoval jsem ho.

„Počkej! To je TA Alisa?" vyjekl Tom do telefonu.

„Ty ji znáš?" nechápal jsem.

„V prváku jsi mi o ní vyprávěl. Počkej, uhm, jak to bylo? Ta holka, která chodí s tím největším kusem hovna, které kdy chodilo po planetě zemi?" připomněl mi Tom.

„Jo, to je ona. Mimochodem, ten kus hovna jsme potkali v Plzni." Řekl jsem.

„A co? Opět máš zlomenou ruku?" zasmál se Tom.

„Ne, ale on bude mít dlouho problémy s žaludkem," ušklíbl jsem se.

„Chápu pravidlo číslo jedna: Když nějakému klukovi chceš něco nakecat, neváhej, a řekni mu něco, z čeho se mu obrátí žaludek." Zopakoval Tom.

„Přesně tak."

„Koukám, že jsem tě přecejenom něco naučil.

„Ano."

„Za jak dlouho dorazíte?" zeptal se, ale ihned položil další otázku, „Ty telefonuješ a řídíš?"

„Asi tak dvě hodiny. Jo, naučil jsem se to od jednoho vola, pro kterého je toto kompliment."

„Nenech mě červenat se zbytečně." Řekl Tom a zavěsil.

Zasmál jsem se. Ujistil se, jestli Alisa stále spí a pustil potichu hudbu.

Sorry. Já vím, že to pořád opakuju, ale mám momentální problémy ve škole a problémy v životě, a nějak mi to nemyslí. Takže soráč lidi,.. jednou bude lépe ;)