Roadtrippers ✔

Strach z výšky

Myslela jsem, že bude pokračovat, ale najednou ode mě odskočil. "Aliso, oblékni se." To bylo jediné, co z něj vypadlo. "A co jako chceš dělat? Jsme na káry. Uprostřed lesů a nemůžeme nikam jít.." opáčila jsem. "Rozhodně dělat cokoliv, než tě přefiknout," odsekl. "Proč?" sice jsem to chápala, ale musela jsem se zeptat.
Chytil se za hlavu. "Protože jsem opilá," vysvětlil mi. "Jo a ty jsi opilej taky. Nemáme si co vyčítat," rozesmála jsem se. "Prostě se na to vyser," řekl a poodešel dál.

Povzdechla jsem si a opravdu si oblékla svršky. Dala jsem věci do auta, vzala láhev vody a sedla si na korbu auta. Když jsem se podívala do krabičky, moc cigaret mi tam nezbylo. A do hajzlu, pomyslela jsem si. Jelikož stromy na korbu auta házeli stín, bylo mi příjemně. Natáhla jsem se na starou deku a zírala do jejich korun. Byla jsem si téměř jistá, že Daniela časem někde najdu. Snažila jsem se dopočítat, jak dlouho nám bude trvat, než jeden z nás vystřízlivý. Jeho chování jsem moc nechápala. Chtěl to, tím jsem si byla jistá a jestli tohle má být naše poslední 'dovolená', chtěla jsem si to užít. Neměla jsem tu sílu mu říct, kdy odlétám. Nemohla jsem mu říct, že tam chci zůstat žít. A hlavně jsem mu nemohla říct, že tohle jsem chtěla už dlouho. Přestala bych ubližovat lidem, na kterých mi kdy záleželo.

Chtěla jsem s ním naposledy projet česko, protože jsem mu to jako malá slíbila.
Mezitím, co jsem takto přemýšlela, hrábnula jsem po prázdné krabičce a to znamenalo jediné. Najít Daniela a obrat o jeho cigára.

Daniel

Nevěděl jsem, proč před ní ztrácím kontrolu. Vždy, když jsme porušili svůj osobní prostor, chtělo to spoustu přemáhání. A furt to bylo krátká doba, co se vyspala s Tomem. Vlastně ani nezáleželo na tom, jestli ji přehnul on nebo nikdo jiný. Udělala to jen na truc a pak chtěla i mě. Chudák holka.
Přemýšlel jsem a ani si nevšiml jezírka, do kterého jsem málem spadl. Ovšem jsem se včas zastavil. Jezírko jsem obešel a šel dál. Pokračoval jsme lesem, cesta se mírně zvedala. Zastavil jsem se až na vrcholku skály, kde pálilo sluníčko. Doslova. Posadil jsem se na vyhřátý kámen a pozoroval krajinu. Nikde ani živáčka. Užíval jsem si to. Trošku se mi motala hlava a tak jsem byl opravdu překvapen, že jsem sem vůbec došel. Najde mě tu včas, než stihnu udělat nějakou hloupost? To ví bůh. Ale ten už byl mrtvý. Dávno mrtvý. Zakroutil jsem hlavou a vytáhl si krabičku cigaret, kterou jsem si koupil ještě ve Varech. Zapálil jsem si a poživačně vydechl kouř nosem. Stoupnul jsem si a nastavil tvář slunci. Podíval jsem se pod sebe.

Odcvrnkl jsem vajgl někam pod sebe do prázdna. Poodešel jsem až na uplný okraj a roztáhl ruce. Stačil by jen jeden krok a určitě bych si zle ublížil. Neměl jsem to v plánu, ale někdo si to očividně myslel, když mě strhnul dozadu. "Ty jeden kokote, co blbneš?!" začala na mě řvát. Byla to Alisa. V obličeji byla ještě rudá, jak pravděpodobně letěla do kopce, zhluboka dýchala a snažila se popadnout dech. "Co bych dělal?" zeptal jsem se s klidem. Takhle vytočenou jsem ji neviděl od doby, kdy jsem ji lovil z rybníka. Ihned mi zašmátrala v kapse, aby našla moji krabičku. Urychleně si zapálila a popotáhla. "Ty jeden magore," už zněla klidněji. "Ty jsi magor," opravil jsem ji. Vykulila na mě oči a rozesmála se. "Jo, jenže o mě to všichni vědí. O tobě to neví nikdo."
"No tak jsi asi jediná," pronesl jsem a posadil se na kámen, ze kterého mě strhla. Také jsem si zapálil.
"Jsi v pohodě?" zeptala se. Usmál jsem se. "Jasně." To byla jediná odpověď.

Dál jsme jen seděli a užívali si blízkost toho druhého. Po chvíli jsem ji objal kolem ramen a ona se nechala. Položila mi hlavu na rameno. "Jen jsem se chtěla ujistit, že jsi v pořádku."
"Ty ses vyděsila," řekl jsem. "Možná nejsem už taková, za jakou mě máš," omluvila se.
Zvedl jsem se a vzal ji za ruku. "Zavři oči a pojď." Vedl jsem ji až na kraj skály, odkud mě předtím strhla. Stačil by jí jeden krok. "Měj stále zavřené oči. A nemysli na nic jiného, než na klid, který teď cítíš. Jestli tedy nějaký cítíš," zvolnil jsem kadenci a nakonec jsem utichl úplně. Kývla hlavou a usmála se. "A teď otevři oči," poručil jsem jí. Jakmile otevřela oči, rozšířily se jí strachem. Od kraje skály odskočila do bezpečné vzdálenosti. To by bylo v pohodě.

Kdyby jen ke mě nezvedla svoji tvář a já tam neviděl vodopád slz. Normální Alisa by mi začala nadávat do kokotů a dalších synonym pánských přirození. Jenže tahle Alisa mlčela i celou dobu, co jsem ji nesl k autu.