Roadtrippers ✔

Tři kříže podruhé

Přišla jsem do domu a slyšela holčičí smích. Vykoukla jsem zpoza rohu a viděla Daniela, jak objímá nějakou holku. Nos měl u ní na krku a zhluboka dýchal. Jakmile se od sebe odtrhli, viděla jsem moc dobře, jak ji majetnicky drží kolem pasu. Seš blbka, řekla jsem si sama pro sebe a pak jsem slyšela svoje jméno. "Kdo je Ali?" zeptala se ta holka. "Jen kamarádka." nebo tak nějak Daniel odpověděl. Otočila jsem se na podpatku a vyšla z domu. Nezapomněla jsem prudce prásknout dveřmi. Razila jsem si to k motorce, strčila klíče do zapalování a nastartovala. A pak jsem se rozjela. Byla sice už tma, ale cestu do města jsem si pamatovala. Zaparkovala jsem před jedním dost dobře vypadajícím barem.

Vešla jsem dovnitř a zapadla na bar. "Co to bude slečno?" zeptal se mě ten barman, který mi byl odněkud povědomý. "Jednoho Jacka," odpověděla jsem a usmála se, protože jsem si byla jistá, že jsem ho už někde viděla. "Jediný muž, kterého nadevše milujete?" zeptal se. "Přesně tak." Zasmála jsem se. Nalil mi, chvíli mě pozoroval a pak se zeptal: "Vy si mě napamatujete viďte?"

Zvedla jsem obočí a pořádně jsem si ho prohlédla. "Jste mi hrozně povědomý," přiznala jsem. "Tak já vám napovím: Když jste dnes přemýšlela nad tím hrnkem s kávou, myslel jsem, že chcete pohledem uvařit vodu." Aháááá. "Vy jste ten číšník, co mě obsluhoval v kavárně." "Bingo," zasmál se. Rozhlédla jsem se kolem. "No, nemáte tu moc lidí." prohlásila jsem. "Jo, teprv to začne chodit. Ale já jsem rád," podotknul a já nadzvedla obočí. "Vždyť nemáte zákazníky," nechápala jsem. "Jo, ale mohu se věnovat slečně, co sedí na baru." Rozhlédla jsem se, ale na baru jsem seděla jen já. Rozesmála jsem se. "Vtip dobrej, chlapče." Usmál se a přizabil mě těma svýma ďolíčkama, kterých jsem si předtim nevšimla. "Jsem Patrik," natáhl ke mě ruku. "Alisa," představila jsem se.

"No a kam zmizel tvůj přítel?" zeptal se a opět se usmál. Kopla jsem do sebe zbytek Jacka. "Ještě," řekla jsem a tak mi nalil. "Mimochodem, není to můj přítel." prohlásila jsem a vzpomněla jsem si, jak mě líbal. Praštila jsem pěstí do desky. "Tohle asi bude chtít víc alkoholu co?" zeptal se mě a já mlčky přikývla. "Promiň, neměl jsem se ptát." Pousmála jsem se a mávla nad tím rukou. "To je v pohodě." Ale v pohodě to rozhodně nebylo. "Takže dovolená ve Varech?" zeptal se. Přikývla jsem. "No teda..dejme tomu. Cestujeme v autě, tedy, cestovali jsme, ale vypadá to, že se to asi přeruší." zvednul obočí. Mávla jsem nad tím rukou. "Víš co? Prostě mi jen nalívej," poprosila jsem ho a on mi opět nalil. "Tohle bude tučnej účet." prohlásil. Pokrčila jsem rameny. "Hele barmane, hleď si zákazníků," zachichotala jsem se. "Věnuju."

A potom opravdu přišli nějací zákazníci a on se musel věnovat i jim a tak jsem na baru osaměla. Poháněla mě sebelítost a tak jsem pokračovala popíjením Jacka. Vztek mě hnal k picímu rekordu. A pak si někdo sednul vedle mě. Otočila jsem hlavou a uviděla Toma. "Vypadni," zavrčela jsem, ale v tu chvíli se u mě zastavil Patrik, dolil mi a pak si všiml Toma. "Čau kámo," pozdravil a podali si ruce. "Jako vždycky," řekl Tom a o chvilku později před ním ležela sklenička Jacka. "Hele vy jste oba Jackový," usmál se na nás Patrik. Přikývli jsme. Ale potom zase odešel a já se otočila na Toma. "Vypadni," zopakovala jsem svoji větu. "Aliso, nikam nepůjdu." Začalo to ve mě vřít. "Poslal tě Daniel?" odfrkla jsem to jméno. "Aliso, on ti o ní neřekl?" zeptal se mě a mě se skoro zatmělo před očima. "O kom mi měl říct?" zeptala jsem se. "Myslím, že mi stačí, co jsem viděla," ohrnula jsem nos. "Minulý léto spolu měli románek, jenže ona potom odjela do Anglie, všichni jsme mysleli, že se nevrátí." Vysvětlil mi a musel si všimnout, jak se tvářím. Opět jsem uhodila pěstí do desky baru. "Dohajzlu!"

"Aliso, co se stalo?" zeptal se mě Tom a zvedl obočí. "Stalo se to, že Daniel Moulis je idiot." zabručela jsem a spěšně jsem Tomovi osvětlila, co se stalo. Nezapomněla jsem zmínit i tu prokletou vyhlídku. "Tohle bude chtít větší kalibr," prohlásil a zavolal Patrika. "Zaplatíme," řekl Tom. Už jsem vytahovala peněženku. Zavrtěl hlavou a hodil Patrikovi na bar peníze. "Patriku? Máte tu dva Jacky pro nás?" zeptal se a já kulila oči, když je Patrik vyndal zpod baru. Chtěla jsem si zaplatit aspoň svoji flašku, ale Tom mě nenechal. "Hele tohle je moje chyba, dal jsem ti falešnou naději." řekl a zaplatil ještě ty dvě lahve. Sebrali jsme se a vyrazili. Flašky jsme uložili do brašny skutru a já nechala Toma řídit.

"Kam to jedeme?" zeptala jsem se. "Zapomenout," řekl jen a nastartoval.

Opět jsme se ocitli u tří křížů a já hned začala vrtět hlavou. "Na to zapomeň," prohlásila jsem. "Uklidni se," řekl jen. Vyndal dvě flašky a do podpaží si vzal deku. Odněkud ji vyčaroval, ale to nikomu nevadilo. Sedli jsme si na balvany, roztáhli deku. Otevřeli jsme flašku a přiťukli si.

Zrovna jsem se hrozně smála. Po pár minutách nám bylo jasné, že by jsme měli pít s nějakým cílem a ne jen tak na prázdno. A tak jsme začali hrát českou verzi 'Never have I ever...' S Tomem jsem se opravdu bavila.

"Nikdy jsem nejela na poníkovi," řekla jsem a sledovala, jak se Tom napil. Nějak jsem si ho pokoušela představit na poníkovi a kdovíproč mě to hrozně rozesmívalo. "No co? Když jsem byl malej, došli jim koně," pokrčil rameny, ale také mu cukaly koutky. Uklidnila jsem se. "Nikdy jsem nehrál fotbal," řekl a já se napila, zatímco on nepil. "Tys nikdy nehrál fotbal?" zeptala jsem se překvapeně. Zavrtěl hlavou. "Nikdy jsem nebyla v Americe," zasnila jsem se. Jenže Tom se napil. "Jo, žil jsem tam dva roky. Je to uplně jinej svět." vysvětlil. Záviděla jsem mu. "Tak dobře. Teď já: Nikdy jsem neopravil auto," řekl. A pak jsme se napili oba. "Jak jsi věděl, na co se zeptat?" zeptala jsem se. Zasmál se. "Nevěděl, měl jsem chuť se ještě napít," zazubil se. Opět jsem se rozesmála. "Zlomený srdce?" zeptala jsem se. Oba jsme se napili. "Tak povídej," pobídla jsem ho.

"Byly jsme spolu.. už ani nevím, jak dlouho. Zrovna jsem ji chtěl požádat o ruku a ona mi nejen že řekla, že ne, ale že už mě asi měsíc podvádí." řekl. "Au," okomentovala jsem to. "Jo." řekl a mlčky se zahleděl do tmy. Poplácala jsem ho po rameni. A on se ke mě otočil. Oči měl temné. "Napijeme se?" nabídla jsem mu. Přikývl a oba jsme si lokli. Jenže potom se něco zvrtlo. Zima se zvrtla. Rozklepala jsem se zimou. Nabídl mi svoji bundu, jenže já odmítla. Nemohla jsem si hřát prdel, když by sám klepal kosu. A než jsem se nadála, vzal a posadil si mě do klína, čelem k sobě. Objal mě rukama a začal mi dýchat na krk. Brzo mi bylo teplo. "Víš, že nejvíc tepla se přenáší z pokožky na pokožku?" zeptala jsem se. "Takže se můžeme svléknout, nazí se k sobě přitulit a zahřívat se?" navrhl a já se zasmála. "Přesně tak." už mi smíchy tekly slzy. "Ale možná znám ještě jednu fajn metodu," zasmála jsem se. "Já taky," zašeptal.

A pak už to bylo rychlé.

Nakonec jsme nazí opravdu skončili. Nějak mi to bylo jedno. Já se vrátila ke svému starému životu, pravděpodobně, proč by si měl užívat jen Daniel žejo. Na chladném nočním vzduchu jsme vystřízlivěli. Šla jsem ke skůtru. Tom mě plácl po zadku. "Nene. Soukromý majetek," prohodila jsem ještě se smíchem. Necítila jsem vinu. "Řídím," řekla jsem rychle. Zandala jsem stojánek, nasedla a Tom si bez helmy sednul za mě. Chytil mě kolem pasu a rty mi přitiskl ke krku. "Eeee. To není dobrej nápad," prohlásila jsem. "Klídek," řekl. A tak jsem nastartovala a vydala se směr domů.

Když jsme dorazili domů, všude bylo zhasnuto. Toho, že už tam čtyřkolka nestojí, jsme si nevšimli. Ale když jsme viděli Danovi boty, bylo nám jasné, že Dan rozhodně doma je. A pak mě Tom vzal do náručí. "Bože, co to děláš?" zašeptala jsem. "Schody skřípou a já mám zmapovaný, který neskřípou," zaculil se na mě. A tak jsem se chytla kolem jeho krku a nechala se nést. Místo toho, aby mě odnesl ke mě, vzal mě k sobě. Sundal ze mě věci, protože už jsem skoro klimbala. Uložil mě do postele, sám ze sebe sundal svršky a zalezl vedle mě. "Dobrou noc," zašeptal.

"Dobrou," usmála jsem se. Na Daniela jsem ani nepomyslela.