Ráno jsem zjistil, že Alisa není v pokoji a Tom pravděpodobně přemítal a já ho nechtěl rušit. Jednou jsem to udělal a ten chlapec mi malém utrhl hlavu. A tak jsem si udělal snídani a vyšel ven na terasu. Nepotřeboval jsem Tomovu zenovou zahradu k tomu, abych mohl meditovat. Vděčil jsem mu za to, že jsem nyní takový jaký jsem. Myšlenky mi zalétly k Alise. Kde asi je?
"Vypakoval jsem ji do města," promluvil Tom, který se už vracel a usmíval se jako sluníčko na hnoji. Došlo mi to. "Včera hrála Bohemka co?" zeptal jsem se a on nadšeně pokyval hlavou. "Tak jdeme," řekl jsem a oba jsme vběhli do domu a přistáli na gauči v obýváku. Poplácal mě po rameni. "Ona se o sebe postará."
"Říkala ti, jak vyletěla?"
"Jo, říkala. Ztrácí z tebe hlavu."
"Jasně. Pokud to tak je, tak jsem blázen."
"V tom případě z nás láska dělá blázny."
"Co vlastně ta tvoje?"
"Už asi čtvrť roku šuká s jiným," odfrkl si Tom.
Hned mi bylo jasný, že tu budeme muset s Alisou zůstat déle. Něco jsem Tomovi dlužil a hodlal mu to splatit.
Vytratil jsem se a zvedl telefon. "Ahoj Klaro, potřebuji tě u Toma."
ČTEŠ
Roadtrippers ✔
Teen FictionPrvním úkolem bylo dostat to auto na silnici. Druhým úkolem bylo přemluvit ho, aby jel semnou.
