Bylo pozdní odpoledne, když jsme zajeli k Alise do garáže. Mlčky jsem jí pomohl vynést věci. Mluvila semnou jen, když to bylo nutné. Zatahal jsem za popruh batohu, když jsme stáli u ní před domem. "Měj se krásně," řekl jsem a objal ji. Nechala se obejmout. Naše objetí možná trvalo trochu déle. Nebo také ne. "Užívej," zašeptala mi do ramene. Naposledy jsem se na ni podíval a rozešel se k domovu. Když jsem se otočil, už na chodníku nestála. To byl večer, kdy jsem ji viděl naposledy.
Když jsme jí zkoušel volat, ozvala se automatické zpráva a tvrdila, že volané číslo neexistuje. S její rodinou jsem mluvil a obnovili jsme vztahy. O Alise nikdy nepadlo slovo. Bylo to, jakoby neexistovala. Jen občas se zmínili. Prý se měla dobře. Nebo úspěšně splnila zkoušku. Našla si přítele. Rozešla se s ním. Nebo byla tady a tam. Jen nikdy nepřijela domů. O doby našeho roadtripu uběhly dva roky. Vzpomínal jsem na ni. Jenže pak se stalo něco, co nám všem vyrazilo dech. Konala se svatba. Tom s Klárou. Alisa byla pozvaná, jenže nepřijela.
A víte co se stalo semnou?
Každé letní prázdniny jsem jezdil mimo republiku. Jednou na Island, pak do Norska. Jen jsem nikdy nezůstal v čechách. Pak jsem to rozšířil na více měsíců, než jen na dva. Většinu času jsem byl na cestách více, než doma.
ČTEŠ
Roadtrippers ✔
Dla nastolatkówPrvním úkolem bylo dostat to auto na silnici. Druhým úkolem bylo přemluvit ho, aby jel semnou.
