1.Victore!

1.1K 57 2
                                    

Jako každé ráno jsem si vyšla tu známou cestu na autobus, který mě a ostatní vozil až ke škole. Cesta mi trvala asi 10 minut, takže pokaždé když jsem vylezla z domu si do mobilu zapojila sluchátka a ta následně strčila do uší. Jako vždy první začala hrát má oblíbená písnička Heart of fire od Black Veil Brides. Tu skupinu mám strašně ráda. Juj.

Když jsem došla na zastávku stoupla jsem si někam kde o mě nikdo nezavadil pohledem. Byla jsem radši když o mě nikdo nevěděl. Neměla jsem ráda pocit, že jsem středem pozornosti. Právě proto jsem si stoupala do toho nejtemnějšího rohu. Asi po 5minutách přijel autobus. Sedávala jsem sama na konci uličky. Po asi 15minutách jsem stála před školou. Ignorovala jsem všechny narážky na můj hudební styl či styl oblékání. Se sluchátky v uších jsem vešla do třídy. Všichni se na mě podívali jako kdyby viděli nějaké zjevení. Ignorace forever. Chtěla jsem si sednout do své lavice, ale nějaký blb mi přímo při dosedání posunul židlí a já si suprově sedla za zem. Celou třídou se začal rozléhat hlasitý smích. Vstala jsem a protočila oči v sloup.

"Bylo to ohromně vtipné že ano, stálo ti to za to?" řekla jsem, když jsem zjistila ze židličku mi ukradl třídní děvkař Victor.

"To si piš, že stálo" vydal ze sebe mezi záchvaty smíchu.

"No hlavně že ses ty a ti tvoji debilové zasmáli" řekla jsem s ušklebkem.

Vzala jsem si od něj na zpět svou židly a konečně se posadila do lavice. Vše co se dělo okolo mě jsem znovu s úspěchem ignorovala. Zazvonilo na hodinu a já neochotně vypla písničky a zamčený mobil vločila do batohu. Těsně před příchodem učitelky se ve dveřích oběvila zadýchaná Julie. Nikdo kromě mě jí nevěnoval pozornost. Zavřela dveře a namířila si to rovnou k lavici ve které jsem seděla. S úsměvem na rtech jsem se na ní podívala.

"Ahoj Julie" pozdravila jsem ji po tom co se posadila vedle do lavice.

"Ahoj Tami" řekla s úsměvem.

Julie byla asi jediná na škole, které nevadilo,že jsem jaká jsem a i přes to se se mnou bavila jako kdyby jsem byla jako ostatní.

"Jak ses tam měla? Doufám že blbě protože tu bez tebe byla nuda." řekla jsem a skoro v menším záchvatu smíchu.

"No jako, dělám si srandu byla tam nuda a nikdo mě tam už nikdy nedostane." řekla a začala si vytahovat učebnice z černého batohu se světle modrými okraji.

Hned na to přišla do třídy učitelka a vražedným pohledem přejela všechny co neseděli na svém místě. Všichni se okamžitě rozeběhli na svá místa jako pejsci. Učitelka došla ke stolu, položila na něj svoje věci a pomůcky. Nasledně posadila i svou prdel na učitelskou židli. Kluci jí tam dali připínáček, takže vylítla ze židle jako kdyby si sedla na ježka. Všichni kromě mě a Julie vypukli smíchy.

"Kdo to tam dal?!" řekla učitelka s vražedným a přitom bolestivým pohledem.

"Ptám se kdo to tam dal?!" opakovala.

Nikdo neodpovídal. Já i ostatní jsme věděli že takovéhle vtípky dělá jen ten zasranej hajzl Victor. Nikdo ze sebe nevydal ani hlásku. Všichni věděli že by to nemuselo pro ně skončit zrovna štastně. Než se učitelka posadila zpátky radši si dvakrát zkontrolovala židli jestli tam není jestě něco jiného. Znova se všichni začali smát.

"Ticho!!" okřikla je učitelka.

"Tak, vrátíme do hodiny matematiky" pronesla jako nějaká královna, kterou musí všichni okamžitě poslechnout.

Znovu jsem začala ignoroval stejně jako jsem ignorovala ostatní. Vytáhla jsem si sešit, aby to vypadalo, že ji poslouchám. Se sešitem jsem vytáhla i velké černé desky ve kterých jsem měla založené bílé papíry na kreslení. Začala jsem si kreslit a v duchu si zpívat "Damage" od Fit For Rivals. Po nějaké době učitelka zřejmě zjistila že ji neposlouchám a začala volat mé jméno. Julie do mě musela několikrát šťouchnout než jsem pochopila že se mnou učitelka mluví.

***

Caw lidi.Tady je trošku odlišný příběh od toho,který jsem psala do teď.Doufám že se bude líbit.Budu se snažit vydávat co nejčastěji.Zatím můžete zkusit hádat co se bude dít v dalších částích.Tak já se zatím poroučím a Caw.

PS: Kdybych zapoměla připoměň te mi že mám vydat další část.







Nevíš kdo jsemKde žijí příběhy. Začni objevovat