Nevíš kdo jsem

3.Zasraný emo

Zavřela jsem blok a položila ho zpět na své místo. Chvíli jsem ještě poslouchala písničky, když v tom mi zazvonil mobil. Udivila jsem se kdo by mi asi mohl volat. Slezla jsem z postele a zašmátrala jsem v batohu s úmyslem najít mobil. Tak, tak jsem ho vytáhla když ještě zvonil. Zapla jsem dislej a uviděla, že mi volá Julie. Okamžitě jsem to zvedla.

"Ahoj Julie." řekla jsem vesele.

"Ahoj Tami. Máš na mě chvilku?" řekla trošku vážneji.

"Jasně. Na tebe vždycky. Děje se něco?" řekla jsem a pak zvážněla.

"Chtěla jsem ti jen říct, že příští měsíc si budeš muset ve škole poradit sama." řekla smutně.

"Cože?! Julie co se stalo?!" vyjekla jsem na ni.

"Nic. Jen to, že když jsem šla ze školy, nějaký blb mi podkosl nohu a já mám teď vyvrtlý kotník."  řekla sklesle.

"Řekni mi kterej kluk může být takovej debil." řekla jsem naštvaně.

Už se na dechovala k odpovědi, když v tom jsem ji předběhla.

 "Počkat proč se vlastně ptám když to vím?" zeptala jsem se sama sebe nahlas.

"Byl to ten krypl Tomas že jo?" řekla jsem s nadzvednutým obočím.

Pouze tiše přikývla. Začala ve mě vřít krev. Jak může být někdo takovej debil, aby schvalně podkosával holkam nohy. To by si u Caroline nikdy nedovolil. Caroline byla Tomasova holka. Další z těch plastových barbie. Nenáviděla jsem ji. Myslela si že se kolem ní točí celý svět.

"Jen ať se ten blb teší. Na zítřek rozhodně nezapomene." šibalsky jsem se usmála.

"Tami co máš za lubem? Prosím tě nedělej nic z čeho bys mohla mít problémy. Je ti to jasný?" řekla vážným tónem.

"Ano rozuměla." řekla jsem falešně.

Vymýšlela jsem plán co mu zítra provedu, aby se odnaučil podkopávat slušným holkam nohy. Ztratila jsem o čase. Bylo něco po deváte hodině když jsem si uvědomila, že bych se měla jít osprchovat a jít spát i když se mi nikdy nechtělo. Neochotně jsem se zvedla a odešla do koupelny. Zamkla jsem za sebou, protože bych nechtěla matčinu nečekanou návštěvu. Vlezla jsem do vany a pustila teplou vodu. No jistě. Moje milovaná matka si tu musela hovět sakra dlouho když ani ta teplá neteče. "Kašlu na to. Jdu se osprchovat." Asi po deseti minutách jsem seděla v pyžamu na posteli. Do počítače jsem zapojila moje milované černo-bílé sluchátka a dívala se na nová videa od My Digital Escape. Jejich videa mě vždy dokázala rozesmát. Málem jsem vybuchla smíchy když musela Alex ochutnat deodorant.

Bylo něco okolo půl jedenácté když jsem vstala a zaklapla notebook. Položila jsem ho na stůl a rychle si naházela učebnice do batohu. Lehla jsem si pod peřinu a usla. Ráno mě vzbudil ten nesnesitelný zvuk budíku. Měla jsem chuť ho roztřískat, ale musela jsem vstávat. Neochotně jsem se zvedla z postele vzala si věci ze skříně a šla do koupelny. Tam jsem se oblékla, namalovala a trochu zkrotila můj účes. Asi po deseti minutách jsem vylezla. Máma už tam stepovala s rozzuřeným výrazem a jen tak, tak jsem uhla její letící facce. Vběhla jsem do pokoje popadla černou mikinu s nápisem HammerFall a batoh. Seběhla jsem schody a v kuchyni hodila do batohu suchý rohlík. Během deseti sekund jsem měla obuté mé oblíbené kecky a vystřelila z domu jako stíhačka. Když jsem přiběhla na autobus už polovina seděla a druhá polovina se cpala do dveří. Oddechla jsem si a pomalu jsem se šinula k autobusu. Nastoupila jsem jako poslední. Nikdo se neodvážil si sednout na mé místo. Jako by se ho báli či co, takže jsem nemusela stát ale pohodlně seděla na sedadle.

Vystoupila jsem a zhluboka se nadechla. Vytáhla jsem sluchátka z kapsy a pustila Saviour. Ignorovala jsem všechny okolo jako každý den. Ale dnes to bylo jiné. Jednu věc jsem ignorovat nemohla. Vešla jsem do třídy a zarazila se hned ve dveřích. Napravo od mé lavice seděl ten kluk, kterého jsem včera viděla. Victor se najednou objevil za mnou.

"Uhni ty zasraný emo!" kričel na mě. Ten nový kluk jen pouze zvedl hlavu od lavice a krátce na mě pohlédl.

"Se hned nemusíš posrat Victore." odpověděla jsem mu rozhodně a vykročila ke své lavici. Když jsem si vzpoměla že dnes Julie nepřijde do školy měla jsem chuť mu rozmlátit držku, ale k mému udivení dnes ve škole nebyl. "No počkej ty parchante. Mě se tak lehce nezbavíš" řekla jsem skoro neslyšně. Za zhruba 5 minut přišla učitelka.

"Dobrý den. Jako první věc bych vám chtěla říct, že k nám přišel nový žák." řekla a rukou pokývla s sousední lavici.

"Mohl by ses nám představit" řekla když se postavil vedle ní před tabuli.

Neochotně zvedl hlavu a řekl "Já jsem Patrick Black" a znovu sklopil hlavu.

Učitelka ho sjela pohledem "No dobře. Tak se posaď" pokynula rukou zpátky k lavici. Všichni až na mě ho porezíravě sledovali. Já jsem celou dobu jen něco čmárala do sešitu. Posadil se a znovu se zahleděl do lavice. Okem které jsem neměla přikryté patkou jsem se podívala směrem k němu. Nevšiml si toho ani nikdo jiný a to bylo dobře.Ostatní by si hned našli záminku pomlouvat nás. To že nejsme jako ostatní nás sice odlišuje ale jen vzhledem a stylem hudby. Uvnitř jsme všichni stejní. Přála bych si aby to konečně pochopili.

Konečně zazvonil zvonek oznamující konec školy. Vyšla jsem ze třídy a vydala se ke skříňkám kde obvykle čekávám s Julie než nás pustí na oběd. Když v tom do mě někdo vrazil.

***

Caw lidi omlouvám se že jste museli čekat ,ale bylo toho na mě trošku víc.No to je jiná historie.Pokusím se přidávat příběhy co nejčastěji.Tak zatím Caw.