Nevíš kdo jsem

21. Večeře

Po několika minutách jsem se zvedla a oblékla. Pořád jsem byla mimo. Lehla jsem si zpátky do postele a snažila se usnout. Nešlo to. Dveře se pomalu otevřeli a stála tam Andy.

"Tami jsi v pořádku? Co se stalo? "řekla a přišla blíž.

"Já...slyšela rámus. Šla jsem se podívat dolů co se tam děje a byl tam tvůj táta. Byl uplně  na mol. On...on mě znásilnil"rozbrečela jsem se ještě víc.

"Cože?! To ne!"řekla a zděšeně se na mě podívala. Přišla ke mě a obejmula mě. Zůstala tam se mnou dokud jsem neusla.

Odpoledne...

Vzbudila jsem s v Patyho objetí. Aspoň tak sem se cítila v bezpečí. Pomalu jsem se chtěla zvednout ale Paty mě nechtěl pustit. otevřel oči a usmál se.

"Kampak zlato?"řekl a posadil se.

"Pryč odsud. Já už tady nemůžu být."řekla jsem a  přešla ke skříni ze které jsem začala vyndávat věci.

"To už je zařízené."

"Co?!"

"Když jsi spala byl jsem nám pronajmout byt. Bylo mi to hned jasné a domů bych tě nepustil." řekl a přešel ke mě.

"Ale to přece nejde. Co Andy?!"

"Andy tu bude muset zůstat s otcem. Zítra se stěhujeme."řekl a obejmul mě. Přitulila jsem se k němu. S ním se cítím v bezpečí. Vtiskl mi pusu do vlasu a popadl mě do náruče.

"Zlato pojď si ještě na chvilku lehnout."

"Tohle zavání nekalými umysli."

"Neee. Proč by mělo." nasadil kulišácký úsměv.

Přenesl mě na postel a sedl si vedle mě. Ze začátku mě jen tak pozoroval, ale pak se začal přibližovat a po chvíli i líbat. Ležela jsem tam a on klečel nade mnou. Vždycky to takhle dopadne. Najednou do pokoje vtrhla Andy.

"Brácha to nemyslíš vážně! Ty se budeš stěhovat?! A co já?!" vyštěla.

"Andy uklidni se prosím. Stejně jsem to chtěl udělat už dávno."řekl klidně

"Si se normálně zbláznil. Ty mě tu vážně necháš samotnou?!"

"Jinak to bohužel nejde."

"No tak to ti vážně děkuju brácha."řekla a vyletěla z pokoje. Dveře pořádně bouchli až jsem nadskočila.

"Patricku...já se odstěhuju sama...nemůžeš tady nechat Andy samotnou a ani ji nemůžeme vzít sebou."

"Ne. Buď se stěhujem oba nebo nikdo. A v tomto případě pro tvé bezpečí tady zůstat nemůžeme takže se zítra stěhujeme."

"Ale..."

"Už žádný ale. Pojď si lehnout. Večeři udělám já. Ty už dnes budeš jen ležet."řekl a pohladil mě po vlasech.

"Fajn, ale nelíbí se mi, že tu Andy necháváme."

"Mě se to taky nelíbí, ale jinak to prostě nejde. Pojď si už lehnout."

Lehla jsem si vedle Patrika, který si mě okamžitě zavřel v medvědím objetí. Zachumlala jsem se do jeho trička a po chvíli usnula. Probudila jsem se po několika hodinách. Na stole byl položen vzkaz od Patricka:

"Až se vzbudíš přijď za mnou dolů. Mám pro tebe překvapení. Neboj. Ten zmrd tu není. Zase odtáhl někam do hospody."
                                                                                 Patrick :3

Pomalu jsem vztala z postele a oblékla si mikinu, protože mi byla hrozná zima. Otevřela jsem dveře a ucítila jakousi vůni. Sešla jsem schody a spadla mi brada. V kuchyni stál Patrick a na stole byli hořící svíčky. Zrovna dával na stůl talíře přikryté poklopem když si mě všiml.

"Ahoj zlato."řekl a usmál se.

"Ahoj. Co to je?"zeptala jsem se a pomalu k němu přešla.

"Romantická večeře. Já říkal, že uvařím."uculil se na mě.

"Fajn. Od kdy jsi to vařil?"pomalu jsem se přesunula ke stolu. Patrick mi odsunul židli a já si na ni sedla. Také se posadil a usmál se.

"Takže. Protože jsem nevěděl co udělat tak jsem připravil máminý prosnulé špagety s domácí kuřecí omáčkou s nastrouhaným sýrem." řekl a zvedl poklop.

"Páni. Vypadá to užasně."řekla jsem a ochutnala. "A taky to úžasně chutná. Na to mi musíš dát recept."řekla jsem a zasmála se.

"Nene. Je to mámin tajný recept takže jestli budeš mít chuť řekneš mě a já si zase zahraju na mistra šéf kuchaře."řekl a také se zasmál.

"Fajn. Mám svého osobního kuchaře."řekla jsem a začala se tlemit.

"Když myslíš. Tak a teď už papej. Dobrou chuť"

"Dobrou chuť i tobě."usmála jsem se.

***

Caw lidi...Omlouvám se že jsem přidala další část až teď, ale měla jsem nějaký problémy...a taky jsem nebyla doma...Joo...člověk si musí taky někdy užívat :D...holky ví co myslím..Rasty...Cesí :D...No nic...je to trošku kratší, ale snad nevadí...kdybych zase dlouho nic nepřidala tak mi napište třeba zprávu...prostě mě k tomu nějak dokopejte :D ...No nic už musím... Caw