Hokejové (ne)štěstí

1.

Ten den jsem se probudila plná energie. Kupodivu mi ani nevadilo, že musím jít do školy. A to už je co říct, věřte mi.

Každopádně jsem na sebe hodila první oblečení, co jsem našla a s chutí seběhla schody do kuchyně. Doma už nikdo nebyl a já si udělala vynikající snídani. Míchaná vajíčka. Samozřejmě, že celou dobu se mi pod nohama motala Mína. Mína je moje kočka.

Povzdechla jsem si a hodila jí kousek slaniny, kterou jsem se rozhodla nezařadit do své snídaně.

Málem bych se nepředstavila. Jsem Jade Storm a je mi 19 let. Tenhle rok dělám maturitu a mám z toho nervy v kýblu. Nedokážu si vůbec představit, že bych jí zvládla.

Co je další věc, že moji rodiče se rozvedli a já žiju s mamkou v Anglii. A víte co? Jsem spokojená.

Nevím, jestli jsem se nějak zamyslela, ale málem mi ujel autobus do školy. Doběhla jsem ho na poslední chvíli a udýchaně hledala místo k sezení. Ze zadní části autobusu na mě mávala moje nejlepší kamarádka, Chloe. „Jade! Já už myslela, že mě v tom dneska necháš samotnou!" Zasmála se. Chloe a já nesnášíme být ve škole bez té druhé. Je to peklo. „To bych nikdy neudělala." Usmála jsem se pro změnu já a zaujala místo vedle Chloe.

Po celou cestu jsme probírali maturitní otázky. Já vím, ale jinak to nejde. Potřebuju od Chloe pomoct, jinak u matury vybouchnu.

Chloe se mi snažila vysvětlit odpověď, když zazvonilo na hodinu. Obě jsme si vyměnili otrávený pohled a slušně se postavily, když přišla naše učitelka matematiky. „Dneska bych vám chtěla představit nového studenta, přechází k nám na školu a udělá zde maturitu, Matte?" Učitelka zavolala jméno a do místnosti vstoupil hnědovlasý kluk s oříškově hnědýma očima. Všechny holky na něj obdivně hleděly, až na jednu, na mě!

Upřímně? Nechápu, co na něm všechny vidí. Šťouchla jsem proto do Chloe. „Proč na něj tak koukáš?" Ušklíbla jsem se. „Jade..." Řekla zasněně. „Ty to nevíš? Tenhle fešák hraje hokej! Žádný kluk u nás na škole nehraje hokej a každá holka by si přála hokejistu." Vysvětlila mi a dál se zasněně dívala na Matta.

„Každá ne." Utrousila jsem.

Zapomněla jsem se zmínit o tom, že hokej nenávidím. Už ten fakt, že můj otec trénuje hokejový tým, je na nic. Nevím co na tom hokeji a hokejistech všechny holky vlastně vidí.

„No jo, Jade..." Protočila oči Chloe. Potom do mě ale šťouchla. „A přitom z tebe ještě nespustil oči." Pošeptala mi. Ušklíbla jsem se a podívala se na Matta, který stále stál v čele třídy. A opravdu, jeho pohled stále směřoval na mě. Nebyl zase tak špatný, ale že hraje hokej? Nesnáším hokej, takže nesnáším i jeho. Odvrátila jsem pohled.

„Jade..." Šťouchla do mě Chloe znovu. Otočila jsem se k ní. „To, že nemáš ráda hokej, neznamená, že všechny hokejisty hned musíš odsuzovat. Třeba je fajn, co ty víš." Řekla Chloe, jakoby mi četla myšlenky. „Hm." Vypadlo ze mě jenom.

Matt si odešel sednout někam na konec třídy. Byla jsem trochu zvědavá, takže jsem se otočila, abych zjistila, vedle koho si sedl. Sedl si vedle Beth. Jak jinak, nikde jinde není místo.

Povzdechla jsem si. Teď se musím soustředit na učení. Matika to není jen tak.

Jenže zatímco učitelka mlela celou hodinu o vlastnostech kvadratické funkce, já přemýšlela o Mattovi. Nevím proč ani jak, prostě to tak bylo. Nechtěla jsem si to přiznat, ale líbil se mi.

Najednou mě ze snění vytrhlo poslední zazvonění. Navíc mě Chloe celou dobu propichovala pohledem. Rozhodla jsem se to ignorovat a vyrazila do jídelny na oběd.

Jenže výslechu jsem samozřejmě neušla.

„Co si byla tak zasněná poslední hodinu?" Zajímala se Chloe a přisedla si ke mně. Rychle jsem přemýšlela, co bych jí odpověděla. Přeci jí nebudu říkat, že jsem přemýšlela o Mattovi. „Ehm, přemýšlela jsem o jedné maturitní otázce, potřebuji s ní pomoct." Pokrčila jsem rameny a doufala, že Chloe už nebude dál vyzvídat. „No tak dobře." Povzdechla si jenom. A mně se ulevilo.

Cestou domů jsem zase rozmýšlela. Co to se mnou zase bylo? Někdy jsem vážně jako v tranzu a přemýšlím o věcech, které nejsou možné. Zamračila jsem se. Nesnáším hokej, nesnáším hokejisty, a tak to taky bude navždy! Dupla jsem si.

Když jsem konečně přišla domů, byla doma mamka. To je divné, pomyslela jsem si. „Ahoj?" Pozdravila jsem do domu. „Ahoj." Ozvalo se odněkud z obýváku. Vydala jsem se tím směrem. A opravdu, mamka seděla na gauči a něco četla. „Co tady děláš tak brzo?" Podivila jsem se. Mamka si povzdechla. „Stalo se něco?" Teď jsem se pro změnu lekla. „No..." Vypadlo z mamky jenom. „Mami, tak řekneš mi, co se děje?" Byla jsem už nervózní. „Vedení mi nabídlo roční školení v Dánsku za spoustu peněz." Řekla mamka. „No to je skvělé ne?" Nechápala jsem, proč z toho nemá radost. „Ne, není, nemůžu tě tady totiž nechat samotnou!" Vykřikla mamka. Začínala jsem pomalu chápat. Ne, prosím to ne!

„Budeš muset odjet na ten rok za tátou do Ameriky, Jade. Nedá se nic dělat." Řekla mamka a já si přála, aby se mi to jen zdálo.

                                                                               **********************

První část nového hokejového příběhu! :) Jak se vám líbí? :)