Hokejové (ne)štěstí

16.

„Děje se něco?" Zajímal se Ondra, když zaregistroval můj výraz a mobil bez baterky na zemi. Otočila jsem svou pozornost k němu. „Jo, stalo a není to vůbec dobrý." Vypadlo ze mě. „Tak dozvím se, co se stalo?" Vyhrkl Ondra netrpělivě.

Až teď mi došlo, že jsem mu vlastně nic neřekla.

„Matt podepsal nějakou pitomou smlouvu s New Jersey a ten klub si ho přetáhl k sobě na playoff." Začala jsem vysvětlovat. Ondrovi ztuhl výraz na tváři.

"Tak je blbej nebo? Proč sakra?" Ondrovi se nepodařilo dát dohromady snad ani jedinou souvislou větu.

Ale jeho slova mě překvapila. Myslela jsem, že mu to bude jedno, když Matta nesnáší, ale očividně jsem se šeredně spletla. Rozhodla jsem se zjistit si, co se děje.

„Jaktože ti to není šumafuk? Nesnášíte se." Nadzvedla jsem obočí. „Je sice pravda, že ho občas nemůžu vystát, ale pořád je to dobrý hokejista, to se mu musí nechat. Navíc hraje v prvním útoku, v nejsilnějším, víš, jaká by to byla pro tým ztráta?" Vysvětlil mi Ondra své obavy.

Tak tohle na mě udělalo vážně dojem. Chvíli jsem nebyla schopna ani jediného slova.

„Stalo se ti něco?" Ušklíbl se, když jsem čučela do stěny asi pět minut. Oklepala jsem se. „Ne, jen jsem přemýšlela, o tom, co jsi tady právě řekl. To bylo hezký." Usmála jsem se, jak nejvlídněji jsem dokázala a vtiskla mu polibek.

Ondra se zasmál. „Jsem rád, že jsem na tebe udělal dojem, ale co budeme dělat s tou smlouvou?" Zavedl řeč jinam. Probudila jsem se ze snění a vrátila se do reality.

„No, jo sakra! Startuj auto, jedeme k nám domů!" Nařídila jsem a oba jsme vyběhli ven.

Sice jsme překročili pár předpisů a jeli nedovolenou rychlostí, ale k nám před barák jsme dojeli v rekordním čase.

Když jsem vystupovala z auta, spatřila jsem Matta stát u dveří a tátu, jak poslouchá, co mu říká. Právě ho pozval dál. Povzdechla jsem si.

„Jdeme?" Promluvila jsem na Ondru, když stále stál jako přikovaný vedle auta. „Jak mě tvůj táta uvidí, vykopne mě." Vysvětloval mi Ondra, proč se nehodlá pohnout z místa. Protočila jsem oči. „Tohle tě žere? Tak na to kašli, táta má teď jiný starosti, pojď!" Zavelela jsem a chytila ho za ruku.

Do domu jsem vpadla jako blesk.

Rychle jsem se zorientovala a našla Matta s tátou v kuchyni. Ondra byl hned za mnou.

„Matte co si to sakra udělal?" Nebrala jsem si servítky a moje slovní vyjádření směřovalo přímo na něj. Dokonce jsem se neudržela a vlepila mu facku, hned potom mi z očí vytryskly slzy.

Matt se kupodivu facce ani nadávkám nebránil. Ale viděla jsem na něm smutný výraz.

„Jade, prosimtě, nech toho, už s tím nemůžeme nic dělat." Uklidňoval mě táta. „Ale já nejsem vůbec klidná, to vážně necháš Matta odejít?" Obořila jsem se na něj a přitulila se blíž k Ondrovi. Táta se zamračil nejdřív na mě a potom více na Ondru.

„Jade, já chápu, že Matta miluješ a bude to těžký, ale on tu smlouvu už podepsal, nedá se nic dělat." Řekl táta.

Protočila jsem oči, a protože jsem byla vážně naštvaná, řekla jsem něco, co jsem asi neměla. „My dva jsme spolu nikdy nechodili! Byla to jen hra pro tebe a důvod, abych mohla zůstat v Kanadě a nemusela domů."

Matt se plácnul do čela.

Táta ten chvíli nevěděl, co na to říct. „Tohle si vyřídíme později." Otočil se na Matta. „No, napadl mě jeden způsob, jak smlouvu zrušit. Ale teď když vím pravdu, tak tě ve Winnipegu asi už nic nedrží. Rozhodni se, jak chceš." Povzdechl si.

Všichni jsme na Matta upřeli zrak. Táta pochybovačný, já uplakaný a Ondra prosebný. Matt těkal pohledem mezi námi a nakonec promluvil. „Omlouvám se, ale jdu do New Jersey." Vydechl. To už jsem se neudržela a začala křičet.

„Takže nakonec hraješ hokej pro peníze? To si děláš srandu? Odejdeš z Winnipegu? Bez Chloe by si tady nikdy nebyl! Měla by to být pro tebe čest, hrát za tým NHL. A ještě něco, když ses sem nedostal vlastní silou, ale s pomocí, tak ten tým zradíš? Pro peníze? Vážně?" Rozbrečela jsem se ještě víc.

Matt sklopil oči. „Peníze jsou mi jedno, ale ve Winnipegu už být nemůžu." Odpověděl šeptem. „Proč?" Zeptali jsme se Ondrou najednou.

„Protože mi trhá srdce, když vás dva vidím spolu." Ukázal na mě a Ondru.

Páni, odkdy je Matt takový romantik?

Nebyla jsem schopná složit větu. „Matte..." Vydechla jsem jenom. Umlčel mě mávnutím ruky.

Zrovna se chystal k odchodu, ale předtím řekl ještě něco. „Miluju tě, Jade." Vydechl jenom a zavřel za sebou dveře.

Tohle snad není pravda! Co mám teď dělat? Já to věděla, že ke mně cítí něco víc.

Stáli jsme tam všichni, jak tři králové u dveří a nikdo neřekl ani slovo.

„Ehm, s kým teda hrajeme playoff?" Snažila jsem se odvést řeč jinam. Táta se konečně rozkoukal. „Pavouk playoff bude zveřejněný až zítra." Odpověděl. Pokývala jsem hlavou.

Táta se otočil k Ondrovi. „Zmiz odsud. A zítra je poslední trénink před prvním zápasem playoff." Řekl Ondrovi a odešel do kuchyně.

Ondra se ještě sehnul ke mně pro polibek, ale já se odtáhla. Vrhl na mě nechápavý výraz, ale poté jen pokrčil rameny a odešel.

Před spaním jsem o všem ještě jednou přemýšlela.

Jenže, když jsem pomyslela na to, že mě zítra čeká další výslech od táty, naštvanej Ondra a trénink Winnipegu bez Matta, nejradši bych se snad neprobudila.

Ale to se samozřejmě nestalo.

Ráno jsem se rozhodla, že na sobě své obavy nenechám znát.

Seběhla jsem do kuchyně a pozdravila tátu. „Nedáš si něco k snídani?" Podivil se, když jsem neprolézala ledničku skrz naskrz jako obvykle.

„Ani ne, nemám nějak dneska na nic chuť." Odpověděla jsem a pokusila se o úsměv. Táta znovu otevřel počítač a více se už o mě nestaral. Díkybohu.

Jen jedna věc mě vlastně zajímala.

„Tati, s kým teda hrajeme playoff?" Zeptala jsem se. Táta se na mě otočil. „Soupeř je to sice lepší, než ten druhý to jo, ale..." Táta mi to asi říct nechtěl, nechápala jsem to.

„Tati, kdo to je?" Vyhrkla jsem. Táta si povzdechl. „New Jersey."

Ne! Prosím, to ne!

**************************

Další kapitola je na světě!:) V další se konečně nejspíš pustíme do playoff a vrátíme se od vztahů k hokeji!:)

Jinak budu moc ráda za podporu, vote a komentáře. Však to znáte!:)

Těším se na vás u další kapitolky!:)