Hokejové (ne)štěstí

17.

Ježiš tohle mi snad ten nahoře dělá naschvál. Matt přejde do jiného týmu na playoff, když ho nejvíc potřebujeme a ještě k tomu je to stejný celek se kterým hrajeme?

No zabijte mě někdo.

„Já se na tohle vykašlu." Otočila jsem k tátovi. „Je to moje chyba, že odešel." Svedla jsem všechnu vinu na sebe.

Chápejte, sice nemůžu jeho ani svoje city ovlivnit, ale kdybych mu je dokázala opětovat a nepletl se mi do tohohle trojúhelníku ještě Ondra, bylo by vše lepší.

„Ty za to nemůžeš, Jade." Snažil se mě táta potěšit. Jenže to nezabíralo. Měla jsem slzy na krajíčku, všechno jsem tu pokazila!

„Je. Kdybych vůbec nepřijela do Winnipegu, nerozhodila bych tým a nepoštvala dva jeho hráče proti sobě, až jeden musel odejít jinam." Vysvětila jsem mu. Táta si povzdechl. „To víš, že mě taky mrzí ztráta Matta jako hráče, ale nic s tím nemůžeme udělat, alespoň ne teď." Zamyslel se. „Co tím myslíš?" Nechápala jsem. Táta se jen pousmál. „Uvidíš. Získám ho zpět do týmu, ale asi ne hned na první zápas."

Když už padla ta řeč na Matta, snažila jsem se nenápadně vypařit do pokoje, ale táta si toho bohužel všiml.

„Nemysli si, že nevím, kam jdeš! Jen si pěkně sedni, máš toho hodně na vysvětlování." A je to v hajzlu, pomyslela jsem si.

Dřepla jsem si poslušně na gauč a čekala, co na mě táta vybalí za přednášku.

„Proč jste s Mattem předstírali přede mnou, že spolu chodíte?" Zeptal se.

Výslech začíná.

„Protože to byl jediný rozumný důvod, abys mě neposlal domů." Odpověděla jsem. Táta ale zakroutil hlavou. „Stejně to nechápu, když si přijela, tak ti tohle místo lezlo krkem, myslel jsem, že chceš jet domů"

To jsem chtěla, ale jen předtím než jsem poznala Ondru.

Povzdechla jsem si. „To je sice pravda, ale ty si mi ukázal, proč máš tohle místo tolik rád a že děláš práci, co tě baví, a chtě nechtě já se rozhodla tě podporovat. No, a dopadlo to tak, že jsem si to tady oblíbila taky. Bude mi líto, až budu odjíždět zpět na maturitu." Vysvětlovala jsem.

Čekala jsem další jedovaté otázky, ale k mému údivu žádné nepřišly.

„Takovouhle odpověď jsem nečekal, to přiznávám." Prolomil táta chvíli ticha, která po mé odpovědi nastala. „A vlastně jsem rád, že nechceš domů, dělala jsi nám v konci základní části takové štístko." Zasmál se. „Pokaždé, když si byla na zápase, tak jsme vyhráli." Musela jsem se pousmát. „Díky, tati. " A tím náš rozhovor skončil.

Ráno mě nezajímalo nic jiného, než první zápas playoff.

Rychle jsem udělala všechny potřebné věci, naskočila do auta a už jsme si to s tátou mířili do arény. První zápas začínáme jako domácí.

Když oba dva týmy vyjeli na led, hledala jsem Matta.

Stál připravený k prvnímu zápasu na místě, kde vhazuje bully. Aha, takže v New Jersey mu taky nabídli místo v prvním útoku.

Ondra v bráně, celý tým na místech a můžeme začít.

Ihned po vhození puku se ho zmocnil Matt a rozjel útočnou akci.

Jenže díky své nepozornosti, když chtěl přihrávat spoluhráči, tak si nevšiml našeho hráče, který ho hlídal, a tak o puk přišel. A hra se přesouvá na druhou stranu. Ani zde však gól nepadl, ale po jedné střele zazvonila za hostujícím brankařem tyčka.

Po ztrátě puku se naši hráči museli opět bránit. Střela a... Ondra ukryl puk do lapačky. Hra je přerušena, vhazovat se bude v našem obranném pásmu.

Všimla jsem si Ondrova soustředěného výrazu. A když jsem se ohlédla, kdo vlastně tu střelu vyslal, pochopila jsem. Ondra si dal za osobní úkol nejspíše nedostat gól od Matta.

Uf! Po vhazování přišla střela od modré čáry a tyčka zvonila i za Ondrou. Jak říkají hokejoví komentátoři: Na tyčky je to 1:1.

Prvního gólu jsme se dočkali jednu minutu před koncem první třetiny po chybě hostující obrany. Špatná přihrávka lehce dopravila puk za brankařova záda. Winnipeg vede po první třetině 1:0.

O přestávce jsem se rozhodla projít kolem kabin, protože nic jiného jsem na práci neměla. Do kabiny mě táta logicky nepouští.

A tam jsem taky potkala Matta postávat před kabinou hostů. K mé smůle mě ihned zaregistroval. „Jade!" Zavolal na mě, když jsem se snažila zmizet. „Proč mě ignoruješ? Za celou třetinu si sena mě ani nepodívala. Pokaždý jsem se koukl tvým směrem, když jsem odjížděl na střídačku."

Vážně? Tak to jsem ani nezaregistrovala.

„Promiň, že sleduju hru a ne, jak na mě někdo civí." Zavrčela jsem. Matt se zarazil. „Provedl jsem něco?" Zeptal se tupě. Podívala jsem na něj se zdvihnutým obočím. „Aha, ten přechod, Jade já...." Snažil se něco říct, ale já ho zarazila. „Nech si svoje výmluvy pro trenéra, seber se i se svým červeným dresem a nech mě na pokoji!" Ukončila jsem náš rozhovor a zaujala opět své místo na střídačce.

Začala druhá třetina.

Upřímně, jsem na Matta byla naštvaná. Přejde si jinam a jako by se nechumelilo se ještě zeptá, jestli něco provedl? No tak to je moc tohle. Bez Chloe a mého táty by tady ani nebyl. Ne! Nebudu se rozčilovat, zápas je důležitější.

Že by ta druhá třetina byla nějak zajímavá to se říct nedalo. Hrálo se hlavně ve středním pásmu a puk putoval z hokejky na hokejku. Brankáři měli celkem veget.

Ale jeden gól přeci jen padl. Ze samostatného úniku za soupeřovu obranu se nám podařilo jít do vedení. A tak po druhé třetině vedeme 2:1.

Ve druhé přestávce jsem se pro změnu bavila s Ondrou.

„Jsi dneska nějaká divná, děje se něco?" Zajímal se. Nechtěla jsem mu říkat o mém rozhovoru s Mattem a tak jsem jen usmála a políbila ho. „Nic se neděje." Ondra se pousmál. „Tak to rád slyším." Mrkl na mě a dobruslil až do brány, kde se začal protahovat.

2:2! Bohužel druhému gólu soupeře se nám zabránit nepodařilo. Ale čert to vem, zbývá ještě deset minut do konce zápasu a klidně po deseti sekundách může být vše jinak.

No vida! Tak se po deseti ale po třiceti sekundách padl opět gól Winnipegu. 3:2.

Tohle skóre platilo až do jedný minuty před koncem třetí třetiny. Soupeř si vyžádal oddechová čas a hra pokračovala odvoláním hostujícího brankaře.

Ani to však nepomohlo a Winnipeg zaskóroval do prázdné branky. Konečný stav je 4:2.

Super! První zápas je doma!

Stav série 1:0 pro Winnipeg.

*************************

Škola teprve začala a já už nemám čas na psaní. :/ Samozřejmě, že kapitolky budou vycházet, jen nevím, jak často. :/

Ale teď si užijte novou kapitolku!:)

V dalších se máte na co těšit! Winnipeg bude chtít Matta zpět, ale povede se jim to? A bude on sám vůbec chtít?

Pokud se vám příběh líbí, tak budu ráda za podporu.:) Vote nebo komentář, zníte to.:)

Těším se u další kapitolky!:)