Hokejové (ne)štěstí

7.

Proboha, co se mu stalo?!

Táta kývl na ošetřovatele, který okamžitě vyrazil na led směrem k místu, kde klečel Pavelec. Upřímně se mi nechtělo jen tak sedět na střídačce a celkem i proti své vůli jsem ve svých botách, které vážně nejsou proto, aby s nimi člověk chodil po ledě,  vyrazila jsem také na místo dění.

„Jade!" Volal mě táta zpátky, ale já jsem nevnímala ani jedno z jeho slov. Soustředila jsem se na to, abych si nenabila čumák na ledě v pořádku došla až k brance. 

Konečně jsem se skoro doplazila k cíli. Zatímco ošetřující, mluvil na Ondru, aby zjistil, co se děje, já jsem si jen klekla vedle něj. 

„Takže myslíš, že můžeš vstát, Ondro?" Zeptal se doktor. Pavelec jen pokýval hlavou a pomalu se postavil na nohy. Poté ještě pomaleji bruslil ke střídačce, podepírán lékařem a držen mnou za ruku. 

Ano, za ruku! Ne, nevím, jak se to stalo, ale rozhodně to bylo proti mé vůli!

Halou se samozřejmě rozezněl potlesk a bylo vyvoláváno i Ondrovo jméno. 

Do brány nastoupil jiný brankář a hra normálně pokračovala dál.

Ondra si na střídačce sundal masku a na hlavu si dal kšiltovku. Poté se ještě chvíli bavili s doktorem, ale myslím, že vše bude v pořádku.

„V pohodě?" Stoupla jsem si vedle něj. „Jasný. Jen ta rána byla docela tvrdá." Odpověděl. „Já vím, já jí právě viděla a..." Zarazila jsem se uprostřed věty, protože jsem zaregistrovala jeho trochu tázavý pohled. „Co je?" Zeptala jsem se. „Nic, jen jak si pro mě přijela, klobouk dolů Stormová." Zasmál se. Založila jsem ruce na prsou. „Promiň, že jsem o tebe měla strach." Zamračila jsem se. „Ale? Vážně? Slečna nedostupná a měla o mě strach?" Nadzvedl obočí. Povzdechla jsem si.

Přešla jsem na druhou stranu střídačky. On je tak arogantní, až se mi to líbí. Skousla jsem si ret. 

Mezitím, co jsem rozmýšlela sama sebou, přijel Matt celý udýchaný na střídačku. „Zdar, Jade. Viděla si ten jeden gól?" Zeptal se. Usmála jsem se. „Jojo, super. Ale Ondru si na tréninku neprostřelil." Rýpla jsem si. Matt se zarazil. „Ale jednou se mi to povede. Zas tak dobrej vážně není. Vejtaha!" Odfrkl si. „Není to žádnej vejtaha! A měl bys být rád, že máme v týmu dobré brankaře, přeci jenom i to je v hokeji důležité." 

Teď jsem ale absolutně nechápala, kde se tyhle slova ve mně brali.

Matt se zamračil. „Co vy dva spolu máte?" Zeptal se. „Cože?! Nic!" Zamračila jsem se pro změnu já. Matt protočil oči. „Kdyby nic, tak za ním nejdeš přes celou ledovou plochu, abys ho mohla chytit za ruku a dovést ke střídačkám, Jade." 

A je to! Vůbec jsem nevěděla, co mám nato říct.

„Ehm...." To bylo jediné, co ze mě vypadlo. Matt se zasmál a zároveň zamračil. „Musím na led, tak zatím." Rozloučil se a vyjel na ledovou plochu. 

Znovu jsem začala o všem přemýšlet, když jsem na sobě zachytila něčí pohled. Podívala jsem se doleva. Ondra! Žvýkal žvýkačku a hleděl přitom na mě s úsměvem. Odvrátila jsem pohled a trochu se usmála.

Zápas jsme nakonec i bez Ondry v bráně vyhráli 4:2. 

Po zápase se táta asi zdržel někde v aréně a já jsem se rozhodla počkat u auta. Po chvíli přišel Matt. „Ahoj, Jade." Usmál se na mě sladkým hokejovým úsměvem. nevím proč, ale líbilo se mi to.

„Ahoj, gratuluju k těm dvěma gólům dneska." Usmála jsem se. „Díky." Zazubil se. „Takže už si přišla hokeji na chuť?" Nakrčil obočí. Založila jsem ruce na hrudníku. „Ani nápad. Ale začínám ho trochu chápat." Odpověděla jsem. „Ty bys mohla normálně psát básničky!" Vybuchl Matt smíchy. 

Co? Jo aha, nápad - chápat. Nakonec jsem se taky zasmála. 

„Víš, Jade, chtěl jsem se zeptat..." Zarazil se v půlce věty. „Ehm.." Ozvalo se za námi. Oba jsme se naráz otočili. Kdo jiný než Ondra.

„Zeptáš se jindy, juniore. Zatím." Odehnal Matta sebevědomě Ondra. Matt se zamračil. „Juniore? Jako vážně? Víš co, dědo? Trhni si! Tak teda zatím, Jade." Matt s rukama v kapsách naštvaně odkráčel.

Co to sakra mělo být?!

„Co to bylo?" Zamračila jsem se. „Chtěl jsem  s tebou mluvit, to vadí?" Odpověděl. „Ne, nevadí, ale juniore? Vážně Ondro?" Protočila jsem oči. „Hmm, spíš kde on vzal to oslovení, dědo. Vždyť je mi 28." Zamyslel se. Zasmála jsem se a Ondra po chvíli také.

„No, než přijde trenér a odvleče tě domů, chtěl jsem se zeptat, jestli bys zítra nezašla třeba na kafe?" Zeptal se. 

Wau, vážně mě právě Ondřej Pavelec pozval na kafe?

„Ehm, jo ráda." Usmála jsem se. „Fakt? Tak paráda, tak se uvidíme u kavárny na náměstí ve dvě?" Zeptal se na můj názor. „U mě dobrý." Přitakala jsem. Ondra se usmál a odešel.

Hned nato přišel táta a odvezl mě domů.

A jelikož byl už večer, rozhodla jsem se hned jít spát.

Příští den uběhl jako voda a byl čas se jít nachystat na "rande"? 

Rozhodla jsem se pro džíny a nějaké pěkné tričko. Vlasy jsem si stáhla do drdolu. Přeci jenom jdu do kavárny a ne do divadla. Mrkla jsem na hodinky, přesně čas jít.

Na srazu jsem byla samozřejmě první. Jak jinak, holky přeci vždycky chodí první. 

Po chvíli jsem zpozorovala, jak se ke mně blíží muž v bílé košili, se slunečními brýlemi. Když si brýle sundal a vykouzli na tváři ten krásný úsměv, poznala jsem Ondru.

„Ahoj, sluší ti to." Začal Ondra rozhovor. Zčervenala jsem a myslím, že to bylo vidět, protože Ondra se  zasmál. „Díky, tobě také." Usmála jsem se.

V kavárně jsem si objednala Latté a sedla si k Ondrovi. 

„Proč si mě sem vůbec pozval?" Zajímala jsem se. „Copak ti to vadí?" Zazubil se. Skousla jsem si ret. „Ne, nevadí, jsem ráda, že si to udělal." Usmála jsem se.

Celu dobu, co jsme strávili v kavárně jsme si nádherně popovídali a také se více poznali. I když hokej ještě vážně v lásce nemám, Ondra se fajn. Víc než fajn.

Samozřejmě mě doprovodil až domů, za což jsem mu nesmírně vděčná. 

„Bylo to fajn, určitě někdy zopakujem." Usmál se Ondra. „Jasně, ze jo. Nejsem proti." Nasadila jsem americkej úsměv. 

Chtěla jsem se rozloučit a jít domů, ale Ondra se ke mně najednou více přiblížil a já slyšela, jak se mi rozbušilo srdce. Přišel ještě blíž a trochu se sehnul a...

                                                                                  **********************************

A? To se dozvíme v další části!:)

Doufám, že se vám dnešní část líbila a znovu budu ráda za podporu v podobě votes a komentářů!:)

Děkuji vám!:)

Těším se u příští části!:)