Hokejové (ne)štěstí

9.

„Tati, co to děláš?" Vyjela jsem na něj hrubě, když ode mě odstrkoval Ondru. „Dovnitř, mladá dámo!" Křikl na mě táta. No tak tohle teda přehání, může to být ještě více trapný?

„Tati, já jsem dospělá a budu si dělat co chci." Založila jsem ruce na prsou. „Dovnitř!!" Zaburácel tátův hrubý hlas. Co se to děje? Táta na mě nikdy takhle neřval.

No, tak jsem se rozhodla ho radši poslechnout.

„Tak zatím." Pípla jsem pozdrav na Ondru, který mi ho oplatil a odkráčela směrem ke dveřím. 

Když jsem dveře za sebou zabouchla, vykoukla jsem za záclonou z okna, abych viděla, co táta Ondrovi vyčítá. 

Chvíli na něj ještě křičel,ale potom se uklidnil a poslal ho pryč. Hm, a teď jsem na řadě já.

Táta práskl dveřmi a zamířil ke mně. 

„Tati, co se to s tebou děje? Nechtěl si náhodou, abych byla ve Winnipegu šťastná?" Vyčetla jsem mu tu scénu, kterou před Ondrou udělal. „Dělej si co chceš, Jade. Ale s Pavelcem se stýkat nebudeš." Zamračil se táta. „A důvod?" Nadzvedla jsem obočí. „Důvod? Teď ti bude blbnout hlavu a za chvíli tě nechá a já nechci, aby se to stalo." Řekl táta a odešel.

Blbnout hlavu? Je Ondra vážně takový? Rozhodla jsem se dát vědět všechno Chloe.

Jade: SOS

Chloe: Co se děje? :o

Jade: No... tak trochu jsem začala trávit víc času s Ondrou Pavelcem...

Chloe: Jeeeeej, tak to ti moc přeju, povídej 3:-)

Jade: Táta nechce abych se sním stýkala...

Chloe: a proč?

Jade: Prý mi zamotá hlavu a potom mě nechá....

Chloe: A tohle vyhrabal kde?

Jade: To kdybych vedela.. :/ Myslíš, že má pravdu?

Chloe: Těžko říct, já ho neznám..

Jade: Přijde ti takový?

Chloe: No, jelikož je úspěšnej a ještě k tomu pohlednej a nemá přítelkyni... asi na tom bohužel něco možná bude..

Jade: Sakra, možná máš pravdu..

Chloe: Dávala bych si pozor, hlavně se nezamiluj!!

Nezamiluj? Jenže, co když se to už stalo?

Jade: Dám si pozor :)

Chloe: Super, tak potom dej vědět.

Jade: Ano, děkuju! :)

Chloe: Za málo, zatím :)

Jade: Zatím :)

Přemýšlela jsem nad tím, co Chloe napsala. Je pravda, že nemá přítelkyni a přitom je úspěšný, čím to? Asi si ho budu muset nejdříve trochu proklepnout. A začnu hned zítra na zápase.

Ráno jsem vstala plná energie a udělala snídani i pro tátu.

Společně jsme se vypravili do arény, kde čekali všichni hráči až na Ondru samozřejmě. Táta protočil oči. „Neví někdo kde zase je?" Nemusel ani říkat jméno, abychom všichni pochopili o koho jde. Jenže všichni zakroutili hlavou.

„Už mám toho tak akorát dost!" Vypěnil táta. „Dneska chytat nebude! Nastoupí jako dvojka. Hutchi?" Otočil se na druhého brankaře. „Dneska pro zápas s Edmontnem si jednička ty." Sdělil hráči novinu. Brankář se usmál.

To už ale přihasil i Ondra. Než vjel na led tak na mě mrkl. Toho si ale všiml táta a zamračil se. „Zmeškal jsem něco?" Zeptal se Ondra jakoby nic. „Ano!" Křikl táta. „Dneska nejsi jednička, zápas odchytá Hutch." Vysvětlil táta a Ondra zůstal stát jako opařený. „Cože?! Jsme v pozici, kdy si nemůžeme dovolit ztrácet body, jestli chceme do playoff. Ne, že bych mu nedůvěřoval, ale..." Ondra nestihl dokončit proslov, protože ho táta zarazil. „Ne, nic mě nezajímá. Prostě dneska nechytáš!"

Wau, táta musí být asi hoodně naštvaný, když odmítl Ondru na pozici jedničky pro zápas. Ne, že bych to nějak prožívala, ale  co jsem koukala na tátovi statistiky, tak si Winnipeg nemůže dnes dovolit prohrát, jinak si o playoff může nechat jenom zdát.

Čas uběhl jako voda a hráči se jeli rozbruslit na led před zápasem a zaplněnou arénou. 

Ondra se naštvaně usadil na střídačku a dal si do pusy žvýkačku. Nedalo mi to a zašla jsem za ním. „Nechápu co to do táty vjelo." Omluvila jsem se za včerejšek. Ondra se otočil. „To je v pohodě, trenér jen chrání svou dceru, to je vše, nic se nestalo." Usmál se Ondra. „Proč tě nenechal dneska chytat?" Zeptala jsem se. „Nevím co mu hrabe, ale nesmíme prohrát, potřebujeme nejlépe tři, ale i se dvěma body, ještě vyvázneme." Vysvětlil Ondra.

„Aha, tak snad to ten brankář zvládne." Odvětila jsem. „Snad, ale trochu o tom pochybuju." Odpověděl Ondra a začal se soustředit na ledovou plochu, kde se právě vhazovalo úvodní buly zápasu. 

Tak Ondra tomu brankáři nevěří. Hm, má docela velké ego, to jako jo, ale žeby byl až takový jak říká táta? To se mi pořád nezdá.

Jak jsem se tak zamyslela, tak jsem si ani nevšimla, že Winnipeg prohrává 0:1.

Po nádherné akci, kterou předvedli hráči Edmontonu a oklamali brankáře a zároveň obranu, vstřelili gól do odkryté branky.

Stav zápasu. 0:1.

Jenže Edmonton se z vedení neradoval dlouho.

Jeden hráč z Winnipegu vyzkoušel střelu od modré a kotouč se štěstím a kvůli zakrytému výhledu brankaře spadl do branky.

1:1.

A tak také skončila první třetina.

Mohla bych tu popisovat všechny přesilovky a akce druhé třetiny, jenže nepadl žádný gól. Brankaři své týmy zatím drží.

Jenže co je nejhorší ani třetí třetina gól nepřinesla. 

Takže, jak se říká, tohle jsou největší nervy. Prodloužení.

V prodloužení bylo hned několik nádherných šancí a nejméně dvakrát zazvonila tyčka, což nic nemění na tom, že ale gól nepadl ani na jedné straně.

Je to tady, chvíle pravdy. Nájezdy.

První nájezd jel hráč Winnnipegu. Proměnil. Celá aréna vypukla v potlesk.

Jenže i protihráč nájezd proměnil.

Následující nájezd bohužel neproměnil hráč Winnipegu, ale co je v pohodě ani hráč Edmontonu ne. 

Ale to ne!

Další hráč Winnipegu nájezd neproměnil.

Tak teď je to všechno na brankaři. Musí chytit nájezd, aby udržel sen o playoff. Dokáže to?

                                                                                 *********************************

Konečně jsem se dohrabala k tomu napsat další část!:) 

Mám toho teď ve škole hodně, tak se moc omlouvám!:/

Každopádně si užijte další část a za podporu v podobě votes a komentářů budu moc ráda!:)

Těšte se na další část!:)